Vesnice se probouzí k životu. Po Lobči pobíhají děti s lampiony, společně dlabou dýně nebo baví při divadelních představeních.

Malá víska se před dvěma lety stala novým domovem Aleny Vašíčkové, s manželem vyměnili rušné ulice hlavního města za poklidnou náves. Rádi se věnují dětem. A nejen svým třem.

Loni na podzim děti s rodiči vyřezávaly dýně, kterými pak vyzdobily parčík u tamní pošty. Po večerech tam každý, kdo měl právě chvíli času, zašel zapálit svíčky. A potkal tam další kamarády a známé. V den svého červnového svátku si děti užily soutěže a pak se zatajeným dechem sledovali vystoupení provazochodkyně.

„Všechna setkání provází fajn atmosféra, navíc se děti mezi sebou seznámí,“ říká Alena Vašíčková.

Na začátku všeho bylo právě seznámení tří malých Vašíčků s dětmi ze vsi. „Když jsme se sem z Prahy přestěhovali, naše děti tu neměly žádné kamarády. Tak jsem si řekla, že je musíme nějak seznámit. Zkusili jsme to a povedlo se.“

První akce pořádala Alena Vašíčková sama. Dnes už se na přípravách zábavy pro děti podílí tým spřátelených rodin. „Všechno vytváříme z obyčejných věcí, které máme doma nebo je někde seženeme, třeba jako dýně od zahrádkářů,“ vysvětluje mamka dvou chlapců a děvčátka.

Spolu s přáteli se zaměřuje i na divadelní představení pro děti.
„Několikrát jsme do Lobče pozvali divadelní soubory, na které se přišlo pokaždé podívat přes devadesát lidí, dětí i dospělých nejen z Lobče, ale třeba také ze Mšena nebo Nosálova. Přijeli i naši kamarádi z Prahy,“ vzpomíná Alena Vašíčková.

Po každém představení následovala tvořivá dílna, například před vánočními svátky děti vyráběli svícínky z jablíček a papírové hvězdy do oken, před Velikonocemi zase nazdobily břízku kraslicemi.

Nadšené děti se možná za čas svým rodičům a kamarádům samy představí na prknech, která znamenají svět. „Zkusíme vytvořit místní dětský divadelní soubor. Líbilo by se nám, kdyby děti v pohádkových představeních nejen hrály, ale třeba i namalovaly programy, prodávaly vstupenky nebo dělaly uvaděče. A potom by do divadélka přišly nastrojené v šatech, s motýlky a kravatami,“ vypráví Alena Vašíčková, která před mateřskou dovolenou pracovala v reklamní agentuře.

„Chce to nějaké tradice, aby si lidé zvykli, že nemusejí nikam jezdit, že si mohou procházkou dojít odpoledne do Lobče a příjemně strávit čas mezi kamarády,“ říká s úsměvem.

Děti ale zatím nemají svojí klubovnu, kde by se mohly přes zimu scházet, hrát hry nebo společně něco vyrábět. Když je hezky, hrají si hlavně venku. „Snad by se pro nás mohly najít nějaké prostory v budově bývalé základní školy,“ uvažuje Alena Vašíčková, která by spolu s přáteli chtěla založit občanské sdružení.

A to by znamenalo šanci získat na zajímavé aktivity pro děti z Lobče a okolí nějaké dotace.

Alena Vašíčková pochází z Prahy, odkud se s manželem a třemi dětmi přestěhovali před dvěma lety do Lobče. Je jí sedmatřicet let. Před mateřskou dovolenou pracovala v reklamní agentuře. Mezi její koníčky patří turistika a četba dobrých knih.