Na rozpáleném pažitu s dominantou mělnického zámku za zády se totiž museli vypořádat s bezmála třičtvrtěhodinovým vystoupením v plné zbroji bez možnosti zchladit se ve stínu.

Do kovových plátů obrněných rytířů krále Zikmunda i o něco skromněji oblečených husitů Jana Žižky pálilo slunce více než třicetistupňovou silou. Co bylo platné, že jen pár minut po ukončení Bitvy se z nebe sneslo pár osvěžujících kapek a vzduch pročísl mírný vánek. Pro účastníky Bitvy už bylo pozdě…

Zhruba dvě tisícovky návštěvníků však navzdory tropickému počasí nebyly o nic ochuzeny. Užily si rytířský turnaj, šermířské souboje, lučištníky, ale také dělostřelbu či pyrotechnické efekty.

Prohlédněte si fotogalerii z Bitvy a dozvíte se, co všechno vlastně bylo v sobotu v Hořínském parku k vidění.

Kristýna Vlčková: Akrobacie na volném laně bolí, ale stojí mi to za to

Velký a naprosto zasloužený aplaus sklidila u návštěvníků sobotní Bitvy provazochodkyně Kristýna Vlčková, původním povoláním žonglérka, která předvedla akrobacii na volném laně.  Po skončení jejího vystoupení se někteří diváci zajímali o to, zda není provádění jednotlivých prvků bolestivé…

Je tento způsob akrobacie opravdu tak nepříjemný, jak na první pohled vypadá?
Ano, bolí to. Na něco si člověk zvykne, na něco si ale tělo nezvykne nikdy. Nicméně mi to za to stojí. Když je bolest akutní, vyplením lékárnu a položím se do vany plné mastí.

Už jste se někdy vážněji zranila? Třeba při pádu?
Žádné velké neštěstí se mi nikdy nestalo. Nejčastějí je asi natažení nebo natržení nějakého svalu. A samozřejmě nesmím zapomenout na modřiny, ty jsou všudypřítomné. Ani už s nimi nechodím k doktorovi, kdoví, co by si pomyslel.

Důležitou součástí vaší práce je dobře si připravit scénu. Existují nějaké speciální uzly, které při vázání lan používáte?
Určitě ano, ale já je nepoužívám. Většinou se spoléhám na obyčejnou kličku. Každopádně dbám na to, že si lana většinou vážu sama.

Dnes máte lana připevněná na speciální konstrukci. Dají se přivázat třeba i mezi dva stromy? Je to bezpečné?
Samozřejmě, naopak to mám mnohem raději. Prostě přijdu, uvážu lana a jdu na to. A přitom se kochám pohledem do větví…

Jak jste se vlastně k akrobacii na volném laně dostala?
Začínala jsem jako žonglérka, můj tatínek je totiž kejklíř – žonglér. Jako malá jsem navíc dělala sportovní gymnastiku, to byla dobrá příprava na akrobacii. Pak jsem šla na cirkusovou školu do Francie, kde jsem tuto disciplínu objevila a kde mě naučili techniku.

Cirkusová škola? Jak dlouho jste ji studovala?
Tři roky. Na konci prvního ročníku jsme si navíc museli vybrat dva obory, které budou naše stěžejní. Já si vybrala žonglování, ostatně skrze to jsem na tu školu vlastně šla, a pak právě volné lano, protože se mi to moc líbilo. Problém ovšem byl v tom, že na škole nebyl žádný vyučující, který by tento druh akrobacie učil. Naštěstí  přes prázdniny sehnal ředitel externího vyučujícího, který za mnou každý měsíc dojížděl na týdenní turnusy. Byl z Bruselu.

Takže jste vlastně tento obor na škole pomáhala založit.
Více méně. Asi jsem měla výjimečné štěstí na lidi. A hlavně jsem si splnila svůj velký sen.

Jak zvládáte kočovný život, který vaši profesi provází? Každou chvíli někde jinde bez pořádného domácího zázemí…
Dobře, dělám to, co chci. Hodlám vydržet tak dlouho, jak jen to půjde. Ale jsem ženská, takže jednou bych asi chtěla založit rodinu. Dokonce už mám i potenciálního tatínka, teď se nacházíme ve fázi vyjednávání.

VIZITKA
Kristýna Vlčková patří do známé kejklířské rodiny Vlčkových. Akrobacii na volném laně vystudovala na cirkusové škole ve francouzském Bordeaux. V současné době je možné vidět ji v představení Plovárna, které nazkoušela se skupinou bra(Tři) v tricku. Žije v maringotce na zahradě svých rodičů nedaleko České Lípy. Je svobodná.