Kliknutím zvětšíteJak vaše celkem neobvyklé hudební společenství vzniklo?
Já jsem z Trutnova, stejně jako členky našeho kvarteta Michaela Fiedlerová (první housle), Martina Skučková (druhé housle), Drahomíra Tvrdíková (viola) a Lenka Jiranová (violoncello). Pod názvem TrutnoForte spolu hrají už dlouho. Tři z nich jsou učitelky na trutnovské „zušce" a ta čtvrtá je studentkou pardubické konzervatoře. Kousek od Trutnova ve Starém Rokytníku je rozpadlý kostel, který za komunistů nemohl sloužit svému původnímu účelu. Teď ho ale naštěstí jedno místní sdružení dává dohromady a pořádají tam různé koncerty, které se do takového prostředí hodí, měli tam třeba Petra Linharta.
Takže jste se potkali v kostele?Právě tam mě pozvali, abych jim tam zahrál. Potkali jsme se tam s TrutnoForte. Ony sice hrají hlavně klasickou hudbu, ale na repertoáru mají třeba i svoje instrumentální úpravy skladeb, jako je třeba Kashmir od Led Zeppelin nebo nějaké věci od Leonarda Cohena. A tak jsme se tam dohodli, aby to bylo pestřejší, že si jednou zahrajeme spolu a vystřídáme se. Pár písniček dám já a pak zase bude jejich blok. A tehdy jedna z nich navrhla, že by mohly třeba společně se mnou zahrát i pár mých písniček.
S Led Zeppelin a Cohenem jste se tedy dostal do celkem slušné společnosti…
Poslal jsem Martině, která dělá aranže, nahrávky tří písniček – dvou ze svých desek a jedné německé lidovky. Měla na to asi měsíc, zaranžovala to a pak jsme to tam společně zahráli. Měla to sice být jediná ad hoc akce, ale po úspěchu, který jsme s tím zažili, se to tam za měsíc znovu zopakovalo.
U trutnovského kostela ale zřejmě nezůstalo.Někdo nám tam dvě z těch písniček natočil na mobil a dal to na Youtube, i když v hrozné kvalitě, a já jsem to nasdílel dál. Zachytil to právě Petr Linhart a okamžitě mi nadšeně psal, že je to hezký a že by bylo dobré udělat z toho celý program a taky to natočit na desku a vydat. Tak jsem to holkám nabídl, Martina si vzala čtyři měsíce na to, aby zpracovala 13 písniček z mých pěti desek, které jsem s kapelou vydal. Jsou tam věci od mých folkových začátků až po ten rock-folk ve stylu Jethro Tull, co hrajeme teď. Ona to za tu dobu zaranžovala a rozepsala pro smyčcové kvarteto.
A jak se příběh vyvíjel dál?
Udělali jsme si spolu ještě pár dalších koncertů, a já jsem to mezitím přeposlal Luboši Houdkovi, majiteli nakladatelství Galén. Měl se mnou zkušenost, protože nám už před deseti lety vydal CD natočené s mojí kapelou Pepa Lábus a spol. Jemu se to naštěstí taky líbilo, protože se to rozhodl vydat. Takže deska pod názvem Uzamčená brána vyšla na začátku prosince.
Říká se, že ženská v kapele nedělá dobrotu, a vy je tam máte rovnou čtyři. Jak to zvládáte?Já to tak moc nevnímám právě proto, že jsou na mě čtyři. Tohle celé je naštěstí opravdu jenom o hudbě. Navíc mají všechny svoje rodiny, od kterých se kvůli tomu musí odtrhnout na koncerty i na zkoušení. A teď to bude dokonce i na nějaké festivaly, třeba na Slunovrat v Opavě anebo MikuLove v Mikulově. Takže i s ženskýma je to naprosto v pohodě.
V čem se pro vás tohle hraní liší od běžných koncertů s kapelou?
Hráli jsme zatím hlavně právě v různých bývalých kostelích, takže je to jiné prostředí, než bývají obvyklé kluby. Ale na těch prvních koncertech jsem hrál na akustickou kytaru vlastně stejné písničky, které hraju v kapele anebo i sám. Ovšem tím, že vedle mě bylo to kvarteto, tak to znělo úplně jinak, až jsem z toho zvuku měl husí kůži. A nešlo jenom o aranže. V kapele obvykle hrajeme ve stylu Jethro Tull, protože to tak máme všichni rádi, a aranže tedy podle toho vypadají. Tohle ale pro mě znamenalo úplně jiný zážitek, jaký jsem do té doby nezažil.
Zůstane u jediné desky, nebo v tom hodláte ještě pokračovat?
Jestli se zaranžuje něco dalšího, tak bychom samozřejmě chtěli někdy v budoucnu udělat další desku, ale hlavně teď chceme koncertovat. Nejdůležitější je, aby to bylo na pěkných místech a aby na ně chodili lidi. Na tom totiž u téhle muziky záleží víc než u jiné. A na druhou stranu se to ani hrát všude nehodí. Třeba do takových klubů, kde hráváme s kapelou. A platí to i naopak, s ní by to asi taky v kostele nebylo to pravé.
Jak vás nyní přijímá publikum, zejména na obou křtech nové desky?
První křest se uskutečnil 12. února ve zcela zaplněné pražské Malostranské besedě. Naše violistka Drahomíra Tvrdíková byla bohužel nemocná, kvůli čemuž jsme hráli v oslabeném obsazení. Album nám pokřtil Luboš Pospíšil, který také jako host zahrál na kytaru a zazpíval tři písně s mými texty. Dvě z nich si s ním zahrály mé spoluhráčky a tu třetí houslista Adam Pakosta, který nám u alba provedl skvělý mix i mastering. S členkami TrutnoForte si zahrál i tři renesanční tance.
A jak to dopadlo později na domácí scéně v Trutnově?
Trutnovský křest pro domácí publikum se uskutečnil 25. února ve vyprodané Koncertní síni Bohuslava Martinů. Tentokrát jsme už hráli v plné sestavě a CD nám pokřtil Petr Linhart, který zahrál a zazpíval tři své písně.
Hrajete teď jenom v těchto dvou uskupeních, nebo vás můžeme vidět ještě jinde a jinak?Pokud je zájem, tak pořád hraju taky jenom sám s kytarou, ale obvykle to bývá jenom pár písniček na nějaké vernisáži. A kromě toho, ale to už nemá s mojí tvorbou nic společného, pořád působím jako jeden ze zpěváků pražské kapely Totems. To je soubor složený z dobrých muzikantů řady různých kapel. Je nás deset, hrajeme a zpíváme v podstatě srandovní pseudotrempský písničky, ke kterým napsal texty Vlasta Třešňák.
Máte ještě nějaké hudební sny, které byste si chtěl splnit?
Nic moc mě už nenapadá, protože jak za svou kapelou, tak za tímhle hudebním tělesem s dámami si fakt stojím. V obojím jsou dobří muzikanti a myslím, že obojí zní dobře. Takže mám vlastně štěstí, že můžu dělat přesně to, co jsem vždycky dělat chtěl. A dokonce i věci, o kterých jsem netušil, že bych je dělat mohl. Třeba právě písničky s tímhle kvartetem. Anebo to, že už jsem napsal několik textů pro Luboše Pospíšila a další teď po mně zase chce, takže na tom právě dělám. Někdy v sedmnácti, když jsem měl jako kluk v jednom pytli ty tři své hudební krále – Mišíka, Prokopa a Pospíšila, by mě ani ve snu nenapadlo, že by si mi jeden z nich mohl říct, abych mu psal texty. Takže to je ještě víc než splněný sen.
36
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
