V hasičské zbrojnici se v sobotu odpoledne sešlo sedmnáct soutěžních vzorků od kuchařů z různých koutů Mělnicka. Nakonec ale všem vypálil rybník Lukáš Mayer, který do vesnice dorazil až z Prahy.

Podle hlavní organizátorky Michaely Landové to přitom nebylo poprvé, kdy domácí soutěžící „ostrouhali". „Loni vyhrál hospodský z Tuhaně," připomněla žena, která měla celé odpoledne plné ruce práce.

Z početného dámského klubu totiž v sobotu zbylo jenom torzo, dvě z pravidelných účastnic trávily čas v nemocnici a další musela v průběhu večera nečekaně odejít. Na taneční sál plný návštěvníků, kteří tvořili odbornou porotu, tak zbyly pouhé tři dámy. Ani to ale Bre-berušky neodradilo a zvládly zorganizovat dokonce i tombolu!

Hecování na ulici

S nápadem uspořádat v Mlékojedech soutěž o nejlepší guláš přišla před pár lety sama Michaela Landová. „Bylo to v době, kdy se začaly rozmáhat takové ty pořady o vaření," uvedla hlavní organizátorka. „V prvním roce jsme měly jenom asi sedm soutěžících, pak to začalo narůstat. Lidé mě totiž zastavovali na ulici a tvrdili, že právě oni dělají ten nejlepší guláš ze všech. Na to jsem jim ale odpovídala, že dokud neuspějí u nás, tak jim neuvěřím," doplnila.

A tak se stalo, že z původně čistě mlékojedské zábavy vznikla soutěž s nadregionálním charakterem. Dokonce v ní není nouze o zajímavé a humorné příhody.

Zmrzlé pivo zteplalo

„Při každém ročníku se něco přihodí. Do smrti nezapomenu na to, jak jsem jednou zapomněla vyndat sudy s pivem z auta. Mrzlo, bylo pětadvacet pod nulou, a tak pivo samozřejmě zmrzlo," pustila se do vyprávění. „Mohli jsme ho podávat tak maximálně coby lízátka. Byla jsem z toho úplně zdrcená. Hodili jsme proto celý sud do dřezu a pustili na něj horkou vodu. Jenomže jsme zapomněli, že voda v bojleru má asi sedmdesát stupňů a nechali jsme ji na ten sud téct snad hodinu," pokračovala s tím, že když nakonec sud před soutěží narazili, bylo pivo teplé.

„To už jsem tam seděla totálně zhroucená. Ale víte co? Nepřišla jediná stížnost! Každý se na mne soustrasně podíval, pochválil soutěž, organizaci, guláše – a dokonce i to teplé pivo!" zasmála se a dodala, že ani letos nebyla nouze o humorné vsuvky. „Ale to bude ke zveřejnění zase až za rok. Myslím, že potrvá tak týden, než se tomu sami začneme smát," uzavřela Michaela Landová.

Vítěz Lukáš Mayer: Mám radost, když moje jídlo chutná

V konkurenci sedmnácti různých gulášů zvítězil ten úplně klasický z hovězího masa. Do mlékojedské hasičárny ho až z Prahy přivezl Lukáš Mayer.

Když vyhlásili vaše jméno coby jméno vítěze soutěže, vypadal jste překvapeně. Opravdu vás první místo tolik zaskočilo?
Docela jo, já vařím hlavně pro sebe. Do soutěže jsem se nepřihlásil kvůli výhře, ale protože jsem byl zvědavý, jestli bude lidem můj guláš chutnat.

Viditelně chutnal…
Z toho mám radost. Vaření mě baví, mám ho jako koníčka. Dělám to rád, zejména když druhým to, co uvařím, chutná.

Máte nějakou zkušenost s profesionální kuchyní?
Byla určitá doba, kdy jsem v restauraci připravoval základy omáček. Ale to už je dávno.

Pojďme k vítěznému guláši. Pojmenoval jste ho Klasik, byl to tedy opravdu ten klasický, standardní hovězí guláš, který zná úplně každý?
Je to tak. Chtěl jsem ho připravit už minulý rok, ale časový program toho dne byl tak náročný, že jsem to nestihl. Až letos to vyšlo. Guláš jsem dělal podle knihy receptur, kde je přesně popsáno, jak se to má správně udělat.

Nic jste nepřidával? Žádný nápad navíc?
Ne. Říkal jsem si, že když jsem tu poprvé, dám tam jenom to, co tam opravdu má být. S gulášem se to má tak, že důležitý je základ, ten je předem jasně daný. Pokud do něj něco přidáte, už to není guláš, ale jiné jídlo. Když chce člověk guláš nějak obměnit, ozvláštnit, tak jedině tím způsobem, že to něco navíc přidá až úplně na konci.

Co je tedy podle vás při přípravě guláše nejdůležitější?
Jednak maso, protože guláš se dá udělat ze spousty mas, ale pokaždé bude vypadat trochu jinak. Důležité proto je vybrat a koupit dobré, kvalitní maso. A za druhé se tomu musíte věnovat, když děláte základ, musíte ho neustále kontrolovat.

Už víme, že guláš umíte připravit. Ale jíte ho také? Jste vůbec gulášový typ?
Musím se přiznat, že nejsem. Sice guláš vařím tak dvakrát, možná třikrát do měsíce, ale poslední dobou jsem spíš na minutky.

Takže si s chutí dáte třeba steak?
Přesně tak. Dokonce jsem zjistil, že už moc nemusím ani klasické přílohy, takže si ho dám místo s bramborami třeba se zelenými fazolkami. A mám rád rýži, ať už s čínou nebo jako rizoto. Nicméně klasiku, jako je například španělský ptáček, si taky dám rád.

Když mluvíte o fazolkách, to asi nejste typický masožravec, který považuje slovo zelenina za sprosté…
Tak to vůbec! Moje babička Mayerová bydlívala v Medonosích a na zahrádce pěstovala spousty zeleniny. To bylo něco úžasného! A vydrželo mi to dodneška, zeleninu se snažím pořád jíst – tuřín, kedluben…

Dáte si tedy k obědu klidně jen zeleninový salát?
A proč ne? Tělo si samo řekne, na co má chuť, člověk se ho jenom musí naučit poslouchat. Když dostanu chuť na salát, dám si salát. Nebo chleba s tvarohem a pažitkou. A jindy zase třeba játra na roštu, ty jsem měl jednu dobu hodně oblíbená.

Je něco, ať už surovina nebo hotové jídlo, které pravdu nejíte?
Vyjma rajské polévky asi ne. I když… Pokud se špatně uvaří dršťková polévka, tak to taky není nic, co bych si dal. A že se zkazit dá!

Ještě poslední otázka. Máte pro naše čtenáře nějakou radu, jak uvařit vítězný guláš?
Nevím. Já si nikdy nedovolím poslat do světa něco, co by stálo za… nic. Člověk zkrátka musí vařit srdcem a s radostí.

VIZITKA
Lukáš Mayer žije v Praze. Do Mlékojed poprvé přijel už loni, ale soutěže poprvé zúčastnil až letos. Do hasičské zbrojnice přivezl klasický guláš z hovězího masa, prý ze zvědavosti, jak v hodnocení dopadne. Ze svého vítězství byl upřímně překvapený.