Začnu olympiádou. Jak moc vás letošní hry pohltily?
První týden byl pro mě po pracovní stránce hodně hektický, víceméně jsem sledoval jen výsledky na internetu. Druhý týden jsem byl zase na horách, kde byl slabý signál. Neštěstí jsem měl možnost zhlédnout semifinálové hokejové utkání s Ruskem, takže jsem rád, že se mi podařilo zachytit alespoň můj oblíbený sport.

Super, že jdete hned do hokeje. Seriál Lajna, kde jste hrál jednu z hlavních postav – mladého hokejistu Hrouzka, byl pro mnoho lidí prostě skvělý. Jak jste se k roli dostal?
Zavolali mi zástupci internetové televize OBBOD, která seriál natáčela. Dostal jsem scénář a jednou přišel do kanceláře, kde byl i Jiří Langmajer. Rovnou jsme si vyzkoušeli několik scének, abychom otestovali, jak nám vše půjde.

Předpokládám, že šlo od začátku vše dobře, když jste se oba na seriálu podíleli…
Ano, plácli jsme si a šli na věc. Spolupráce s Jiřím Langmajerem opravdu fungovala, sedli jsme si po všech stránkách. Po celou dobu natáčení nebyl žádný problém. Mnohokrát mi i poradil.



K vaší postavě sehrál fanatického tátu, který vás pořád cepoval. Je i váš biologický otec takhle přísný?
Ne, vůbec. Starý Hrouzek, to byl fakt extrém. Ale je pravda, že když jsem byl mladší, tak táta chtěl, abych se nějakému sportu věnoval. Nakonec padla volba na fotbal, hrál jsem za Bohemku a krátkou kariéru ukončil v ABC Bráník. Umění mě zkrátka táhlo víc a tak to táta po čase se sportem vzdal.

Posunul vás seriál v profesní kariéře dál? Považujete se díky němu za lepšího herce?
Myslím, že nad tím nelze takhle přemýšlet. Spíš jsem natáčení vnímal tak, že se zase naučím něco nového a že poznám nové věci. I když je pravda, že jsem se v určitých věcech posunul o kus nahoru. Byly totiž scény, které se musely udělat díky malému rozpočtu jen na jeden pokus.

Bylo právě tohle nejtěžší?
Já se mnohem hůře pral s dojížděním. Točilo se v Havířově, kde se jelo od čtyř od rána. Poté jsem spěchal zpátky do Prahy, abych večer hrál v divadle. No a po něm následoval návrat do Havířova. Fyzicky bylo to čtyřměsíční období nesmírně náročné.

Jak často vám ještě dnes někdo seriál připomene? Byť se točilo v předchozím roce, Lajna je stále populární…
Neustále se mi vrací. A řeknu dvě slova, která zazní skoro vždy – Hrouzek a hovado.

Jste po seriálu i lepším hokejistou?
Troufnu si říct, že jsem se pár věcí naučil, natáčelo se s opravdovými hokejisty, kteří mi předvedli pár fíglů. Za tak krátkou dobu toho ale pochytíte strašně málo. Jsem ovšem schopen jít jednou za čas na led a s kamarády si jen tak zahrát.

Nespočet lidí si vás pamatuje především ze seriálu Vyprávěj, nyní už za sebou máte i několik rolí sportovce. Co se změnilo? Začal vám být sport celkově bližší?
Vše přichází tak nějak samo. Zrovna po seriálu Vyprávěj jsem hrál horolezce, po pauze následovalo StarDance. Teď byl hokej a posledně basketbal. Sportovní role neodmítám.

Basketbalistou jste byl v zatím nezveřejněném filmu Zlatý podraz. Byl vám basketbal bližší než hokej?
Určitě ano, na hokeji totiž bylo únavné neustálé oblékání všech částí výstroje. U basketbalu jste na sebe naopak hodili jen tričko a trenýrky. Když jste si šel odpočinout, stačilo vzít mikinu. To u hokeje nebylo možné.

Který hráč napříč všemi sporty by vám seděl při natáčení nejvíce? Máte vysněnou sportovní roli?
To je těžká otázka, na kterou nedokážu najít odpověď. Já totiž nemám vzor ani v herectví. Hodně si ovšem vážím Jaromíra Jágra, který si vše vydřel tvrdým tréninkem. Chovám k němu obrovský respekt.

Co vás nyní čeká? Uvidíme Zdeňka Piškulu v dalších sportovních rolích?
V následujícím období se chci o něco více věnovat divadlu a uvidíme, třeba se znovu něco podobného naskytne. U sportu však svým způsobem zůstanu, o prázdninách jedu do Malého Tibetu, kde budu například dva dny sjíždět řeku Indus.

Zdeněk Piškula
Narozen: 25. června 1998 v Praze
Koníčky: herectví, zpěv, tanec.
Filmografie: Vyprávěj, Klukovina, Situace v kuchyni, Tři bratři, Všechny moje lásky, Každý milion dobrý, Lajna, Zlatý podraz.