Podnikat honby za poklady a objevovat místa, na která se člověk běžně nedostane, je s celosvětově rozšířenou hrou Geocaching (čti geokešing) možné kdykoliv a kdekoliv.

Stejně jako tisíce míst po celém světě i Mělník a jeho okolí skrývá řadu pokladů, které hledače přitahují. Stačí se vydat na odpolední procházku podél Labe, na zdymadla v Hoříně nebo se projet vykoupat na Harasov. Míst, kde lze úkryt s pokladem objevit, jsou v okolí Mělnicka desítky.
Geocaching je dobrodružství a nevšední hra na pomezí sportu a turistiky, která spojuje prostřednictvím internetu tisíce lidí po celém světě. Spočívá v používání navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu nazývaného cache (čti keš), což znamená v překladu tajný úkryt, česky keška, o němž jsou známy jen jeho geografické souřadnice.

Kešky může po zaregistrování na oficiálních stránkách této hry hledat a vytvářet každý. Pro vypátrání úkrytu stačí do vyhledávače zadat oblast, která lovce pokladu zajímá a na mapě se mu zobrazí uložené kešky a jejich souřadnice. Ty se zadají do GPS navigace a honba za pokladem začíná.
Některé hledače kešek neláká ani tak poklad, který mohou najít, jako spíše místa, na která jsou zavedeni. Ta lákají i Jakuba Růzhu. „Líbí se mi, že když nevím, kam se třeba na dovolené podívat, co podniknout, tak tahle hra mě spolehlivě zavede na místo, které bych sám nenašel,“ řekl Růzha.
Geocaching nemusí být ale nutně sportem. Mnozí hledání kešek provozují rekreačně a zpestřují si tak své výlety. Podobně loví s kamarádem i Pavel Hykš. „Vyloženě za keškami většinou nejezdíme, jen občas. Je to spíše fajn doplnění výletu. Teď už není moc čas, ale když jsme někam chtěli jet, tak jsme si podle toho i vybírali místa,“ říká Hykš a dodává, že objevil i místa, která ho nadchla. „Hezky bylo třeba u Bauerovy vily v Libodřicích nebo u vodní nádrže, ke které je fajn procházka ze Záboří,” uvedl Hykš.

Úkryt kešky může být prakticky kdekoliv. Ve fantazii a tvořivosti každého, kdo si chce vlastní kešku vytvořit, se meze nekladou. Hledaný poklad tak může být schován třeba na skále, ve stromu, pod vodou nebo v ruce sochy.

Keška samotná může mít různé velikosti i podoby. Použít lze od krabičky od fotografického filmu nebo igelitového pytle, přes plastové svačinové boxy po plechové a skleněné nádoby, napodobeniny kamenů, duté kovové šišky a po falešné bóje a náhrobní kameny. Uvnitř čeká na nálezce blok, do kterého zapíše datum, popřípadě čas nálezu a svou přezdívku, pod kterou je registrovaný. V případě větších keší jsou v nádobě uloženy různé předměty, které tam předchozí nálezci uložili. Některý z těchto pokladů si může jeho objevitel vzít. Podmínkou je jen to, že za něj zpátky uloží jiný.

ZUZANA DVOŘÁKOVÁ