Jan Bloudek: Strachu se člověk v té výšce neubrání

„Lezu už nějakých třicet let, začínal jsem někdy ve čtrnácti,“ říká Jan Bloudek ze Mšena, kterého doprovází svazek lan a karabin už od ranného dětství.

Začínal na buližníkových skalách pražské Divoké Šárky a pískovcových věžích Českého ráje, ale postupem času si troufal na strmější a náročnější stěny. „Hodně jsem lezl v Tatrách, protože tehdy nebylo moc na výběr, ale od otevření hranic jezdím do Alp. Rakousko a Švýcarsko je teď můj domovský terén,“ říká nadšený horolezec, který předává své zkušenosti odvážným dětem na lezecké stěně mšenské sokolovny.

S lezením začínal sice na pískovci, ale oblíbil si žulu. „Na žule se dobře jistí. Pískovec je zvláštní disciplína, mám ho rád, ale lezení na něm je více nebezpečné. Špičkoví pískaři často v horách moc nelezou, já zase lezu spíš horské stěny,“ připomněl Bloudek.

Před lety dostal chuť vyrazit do Yosemitského národního parku v Kalifornii, aby zdolal jeden z nejoblíbenějších horolezeckých cílů světa – žulový masiv El Capitan. Svůj výlet tehdy sice odložil, ale svého snu se nevzdal. „Když se ve Mšeně postavila lezecká stěna, zlepšila se kondice. Měl jsem natrénováno, zlepšila se fyzička, ubyla váha. Tak jsem si řekl, že je na čase vyrazit,“ poznamenal Honza Bloudek.

Za mohutným kolosem El Capitan odletěl vloni v červnu a strávil na něm s kamarádem celých šest dní. Pokořit kilometr dlouhou cestu obří skály nebyla ale žádná legrace. „Bylo to psychicky náročné, strachu se člověk v té výšce prostě neubrání. Za ty dny lezení bolí ruce, člověk je odřený, unavený a má nepříjemný pocit, že není šance dostat se rychle na zem,“ vzpomíná na dny strávené na hřbetu El Capitana mšenský horolezec.

Na laně se pohybuje s rozvahou, protože jak sám říká, má dva malé kluky, takže přeci jen musí zvažovat, co je rozumný podnik a co není.

Na symbolu Yosemitského parku s kamarádem denně na cestě zvané Triple Direct urazil čtyři až pět délek, které mají průměrně pětatřicet metrů. „Je to kolmé a převislé, takže délka trvá třeba dvě hodiny, navíc za sebou musíte vytáhnout zhruba sedmdesátikilový vak s věcmi, jídlem, vodou na celou dobu, což taky nějaký čas zabere. Kdežto například v Dolomitech člověk upaluje, že vyleze za den i třicet délek,“ vysvětlil Bloudek a dodal, že před výpravou na kalifornskou žulu si nastudoval všemožné publikace o El Capitanu, z nichž se dozvěděl i to, že pětaosmdesát procent záchranných akcí na stěně je úspěšných.

„Když už se horolezec dostane do průšvihu, že by si něco polámal, je velká naděje, že ho z toho dostanou záchranáři s vrtulníkem,“ ujistil se před výpravou.

El Capitan nebyl pro mšenského horolezce tou nejtěžší stěnou, ale strávil na ní nejdéle času. „Myslím, že jsem lezl i těžší věci, těžko se to ale porovnává. V Alpách to byly minimálně dva hodně náročné dvoudenní výstupy,“ uvedl Bloudek s tím, že do hor vyráží většinou ve dvou. Na alpské stěny jezdí třikrát i čtyřikrát za rok. „Než jsme měli děti, tak jsem v Alpách strávil každý rok tři měsíce čistého času,“ doplnil.