Po mém lehce pozdním příchodu na místo srazu překvapeně zjišťuji, že mě neočekávají slečny dvě, ale pouze jedna. Za stolem sedí kytaristka a zpěvačka Míša Franceová začtená do jedné z knih Terryho Pratchetta. „Klára nabrala malé zpoždění, ale dorazí každou chvíli,“ uklidňuje mě s úsměvem. Za pár chvil vybíhá schody čajovny i ona a můžeme směle začít.


Takže pěkně od začátku. Kdy jste založily kapelu?
Klára: V lednu to budou už tři roky, co s námi začala hrát Míša. Jinak my s holkama (pozn.autora: Klára, Zuzka, Eva) jsme se daly dohromady už v září 2005, ale to jsme měly asi dvě zkoušky za půl roku.

Jak vás vůbec napadlo založit si vlastní kapelu?
Klára: My si založily kapelu, protože nám to přišlo hustý. Ne, teď vážně. Daly jsme se dohromady, protože jsme chtěly hrát a žádná holčičí kapela nikde nebyla. Dřív jsme hrály v Minervě (pozn.autora: dívčí kapela základní umělecké školy) a už nás nebavilo hrát převzaté věci.
Míša: A proto hrajeme převzaté věci. (smích)
Klára: Na druhou stranu, Minerva nám dala základ.

Proč zrovna dívčí kapela?
Klára: Původně to neměla být dívčí kapela, byla to vlastně náhoda. Jsme byly tři kámošky, já, Eva, Zuzka, no a pak jsme hledaly kytary. Potom jsme našly Míšu, protože jsme zjistily, že na kytaru hraje a dokonce zpívá. Ještě přišli tři kytaristi, ale každý jen jednou. Pak přišla Johanka a ta už s námi zůstala.
Míša: S námi totiž žádný chlap nevydrží, když je to takový babinec. Tak ani nemá smysl do toho cpát nějakého chlapa.
Klára: Ale opravdu to nebyl žádný záměr. Se to tak prostě sešlo.

Vzaly byste teď do kapely nějakého chlapa?
Klára: Jeden čas s námi hrál Honza Šípek na trubku.
Míša: Jednu písničku.
Klára: Takže s chlapama v kapele nemáme problém. Teď s námi ale stejně hraje občas Aneta Sentivaniová. Časem bychom ji chtěly víc zapojit a oživit písničky saxofonem, na který hraje.

Takže kdybyste se teď měly nějak hudebně definovat, tak jaký styl hrajete?
Klára: Bylo nám řečeno, že je to alternativní rock.

Kdo vám to řekl?
Míša: Jeden z fanoušků.
Klára: A od té doby si to píšeme na plakáty.

A jak jste se vůbec hudebně vyvíjely?
Míša: To je docela těžká otázka.
Klára: My se teď hudebně moc nevyvíjíme, jsme se nějak zasekly.
Míša:Vždycky když začíná léto, tak jsou všichni pryč a nějak se to umrtví.
Klára: Hlavně jsou pořád koncerty, takže máme zkoušky akorát před nimi a neděláme nic nového.

Jako kapela hrajete jak vlastní tvorbu, tak převzaté věci. Chtěly byste se těch převzatých časem zbavit?
Klára: Měly jsme to v plánu. Teď chceme, aby aspoň většina z toho, co hrajeme, byla naše. Jenže to jde hodně pomalu a je mnohem jednodušší naučit se převzatou věc.
Míša: A pak to dopadá tak, že místo toho, abychom vůbec nic nedělaly, tak naberem něco cizího, abychom nevyšly ze cviku.

Kolik času zabere udělat novou písničku?
Klára: Hodně jsme jich začaly, ale pak už jsme je ani nedodělaly. Jinak se dá udělat třeba za dvě zkoušky, ale to musí někdo přijít s nápadem a mít to aspoň trochu připravené.
Míša: Potřebujeme, aby někdo udělal hlavní melodii a pak se to nějak dodělá.
Klára: Hlavně máme problémy s texty, u nás je nikdo nechce psát.
Míša: Nejvíc je píše asi Eva.

Zpíváte spíš česky nebo anglicky?
Míša: Anglicky.
Klára: Teď máme snad jen jednu českou písničku. To, co přebíráme, tak je samozřejmě zahraniční, protože ani nevíme, které české bychom měly přebírat. Eva píše jenom anglicky.
Míša: To je právě problém s těmi texty. Nikdo je neumíme pořádně psát a do té angličtiny se to lépe schová. Taky to lépe sedne do pusy, protože je to mnohem zpěvnější jazyk než čeština.
Klára: Na druhou stranu je divné jmenovat se Jezevčík Kamil a zpívat anglicky.

Jak název kapely vznikl?
Klára: To je neustále pokládaná otázka. Já už vlastně ani nevím, mám takový pocit, že to vzniklo z blbosti. Ale Zuzka pořád tvrdí, že jsme se bavily o někom, kdo má nějakého jezevčíka Kamila, a tak to vzniklo. Název už nás ale přestává všechny bavit.
Míša: Přemýšlíme o tom, že ho změníme.
Klára: Dokonce plánujeme, že změníme i celý repertoár a začneme od začátku.

To je velký krok. Budete před tím vydávat aspoň nějaké demo se „starými“ písničkami?
Klára: Někdy v květnu jsme už měli dokonce termín. Ale zvukař je členem kapely, která dost často koncertuje, takže se to nakonec muselo zrušit.
Míša: Ale teď máme nový termín na podzim a vypadá to, že by to mohlo konečně klapnout.

Jak často zkoušíte?
Klára: Tak dvě a půl hodiny týdně.

To moc času není, ne?
Klára: Moc ne. A z toho ještě půlku prokecáme.
Míša: Dokonce jsme uvažovaly o tom, že zavedeme kasičku, když bude mít někdo příliš dlouho příliš blbé kecy. Ale vždycky se to zamluví.
Klára: Taky jsme chtěly zavést kasičku za pozdní příchody, ale to bychom asi Evu zruinovaly.

V květnu jste v Mělníku zorganizovaly festival dívčích kapel. Jak celá myšlenka vznikla?
Míša: Chtěly jsme tady udělat festival s tím, že tam budou hrát nějaké nové kapely, které lidi moc neznají. Nechceme, aby se to točilo pořád dokolečka, že se s mělnickými kapelami zveme navzájem. No a protože jsme dívčí kapela, tak nás napadlo udělat dívčí festival. Chtěly jsme vidět, jak to ostatním holčičím kapelám šlape naživo, seznámit se s nimi a zároveň uspořádat netradiční akci.

Jak myslíte, že to bude šlapat vám, až začne Zuzka po prázdninách studovat v Brně?
Klára: To se uvidí no, záleží jak často bude jezdit domů. Třeba by se mohly zkoušky přesunout na víkendy. Záleží jak bude chtít, to je na ní.

Který koncert jste si zatím nejvíc užily?
Klára: To je těžké posoudit. Nejlepší koncerty jsou ty, kde máme pocit, že dobře hrajeme a k tomu lidi paří. A ještě lepší jsou ty, kde paří lidi, které neznáme, protože kamarádi paří vždycky. To je prostě super.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěly dosáhnout?
Klára (smích): Chceme prodat milion desek.
Míša (smích): A pak dostat takovou tu platinovou na zeď.
Klára: Chceme, aby nás to bavilo, aby nám to šlo a abychom z toho měly dobrý pocit. A když z toho budeme mít dobrý pocit, tak to bude dobrý.

JEZEVČÍK KAMIL:
Kapela má v současné době pět členek:
- Zuzana Dvořáková: 20 let, zakladatelka kapely, klávesy, zpěv
- Johana Línková: 16 let, v kapele od roku 2007, kytara
- Michaela Francová, 20 let, v kapele od roku 2006, kytara, zpěv
- Eva Masojídková, 20 let, zakladatelka kapely, basa
- Klára Matějíková, 20 let, zakladatelka kapely, bicí


Od svého vzniku stihly odehrát už třicet koncertů a zorganizovat festival dívčích kapel Girls War. Na podzim se můžeme těšit na jejich demo a 30.srpna v osm hodin na náměstí Míru na jejich poslední prázdninový koncert.

Gabriela Boková