Už její jméno voní po medu a po perníčcích. Dvořka z Křenku, jak se s chutí každému představuje, žena s vlídnýma očima a nekonečnou vitalitou, je svými perníčky proslulá.

„Perník je malý sladký poslíček dobré vůle. Přivolavač úsměvu,“ říkává. A rozhodně ví, o čem mluví. Pečení a zdobení zlatého pamlsku je její cestou k lidem už půl století. „To všechno pochází od včel a jejich medu,“ vypráví Jindra Dvořáková o začátcích svého sladkého tvoření. „Měli jsme s manželem na několika místech šedesát včelstev. Nějak jsem ho zpracovat musela, tak jsem začala dělat perník.“

Ani ve svých sedmaosmdesáti letech se v kuchyni nezastaví. O její zdobené medové perníčky je obrovský zájem. A před Vánocemi si její uspěchané ruce sotva odpočinou.

„Perník je strašně výjimečná věc pro zdravý život. Obsahuje med a orientální koření. Já používám pouze čtyři, která jsou pro zdraví nejúčinnější: skořici, anýz, nové koření a hřebíček,“ vypočítává.

Peče celý rok, každý den. A stále jí práce přináší radost. Denně upeče čtyři až šest plechů voňavých dobrot. Pod jejíma zručnýma rukama vznikají perníčky nejrůznějších tvarů: srdíčka, panenky, motýlci i perníková chaloupka, a v předadventním čase také betlémy.

I když pochovala oba své muže, sama nezůstala. Má mnoho přátel, a to právě díky svým perníčkům. „Spojují mě s lidmi,“ mluví láskyplně o svých sladkých dílech. S lidmi se setkává na různých akcích, kam ji pořadatelé zvou, aby předvedla své jedinečné umění. Spolupracuje s muzei, zahajuje výstavy.

A nikdy žádné pozvání neodmítne. „Ani nevím, jak to všechno stihnu,“ říká při pohledu na kalendář, do kterého si pečlivě zaznamenává místa i časy všech plánovaných návštěv.

I když si občas za perníčky nějakou tu korunu přivydělá, většinou je rozdává.

A mít od Dvořky z Křenku perníček, je pro obdarované velkou radostí. Jako by s tím malým zlatým pokladem čtyř koření dostali i čtyři něžná pohlazení.