Rozbíjejí při koncertech židle, dělají si legraci se zebe i z ostatních a fanynky se na ně lepí jak vosy na bonbony. To jsou borci z Mělníka, kteří si říkají The tamPONs.

A právě oni startují novou rubriku Mělnického deníku, v níž se čtenáři seznámí s kapelami, zpěváky a zpěvačkami z Mělnicka.
Tampóni, jak jim můžeme říkat, se dali dohromady teprve nedávno, před třemi lety. A kde jinde, než v jedné z mělnických knajp. Co je k tomu vedlo? „Těžko říct, bylo to někdy mezi druhou a ránem. Co ale vedlo třeba Petra Hájka psát knihy, které se nedají číst? S námi je to podobné," říká jasně bubeník kapely Jan Čenda Čermák.

Do řeči mu skáče Martin Dolejš: „Spousta lidí říká, že se to, co hrajeme, nedá poslouchat, ale my se bavíme, plníme si dětské sny, zkoušíme nové věci. A hlavně – jsme amatéři. Oficiálně o nic nejde, ale jinak jde o fanynky, náš bubeník je totiž členem spolku gangbang lovers," doplňuje s pusou od ucha k uchu.
Ojedinělí muzikanti se stejně ojedinělým názvem – The tamPONs. „Když jsme vymýšleli název kapely, vycházeli jsme z předpokladu současného postoje dívek odmítajících vložku jako symbol útlaku většinové společnosti a přebujelé buničinové lobby. Ve zkratce to znamená, že jsme intimní a pro ženy," řehtá se další z Tamponů Aleš Dvořák, který v kapele šéfuje klávesám.

První vystoupení mělnické kapely The tamPONs bylo v mělnické garáži pro šest kamarádů. „Mezi každou písničkou jsme si dali absinth, takže jsme na konci sotva stáli," vzpomíná Martin Dolejš.

Podle něho teď parta mělnických hochů vystupuje v jen o něco větších garážích v Praze a Mělníku.
Ptáte se, jakou muziku vlastně hrají? „Máme především vlastní songy, občas menší vykrádačky. Texty máme české a hudba je směs čehosi, co se snad občas blíží punku a punk-rocku," popisuje manažer skupiny Svatopluk Čech, který o sobě říká, že ho hudební múzy úplně míjejí.

Všichni členové kapely, tedy kromě manažera, se ve vymýšlení textů střídají, takže je to každý pes, jiná ves. Ale není to vůbec na škodu. Mají prý i jemné, velmi romanticky laděné písničky… „V jedné spáchá holka sebevraždu a v té druhé mučí chlapa ve sklepě za to, že ji znásilnil. Ale je to melodické…," vysvětluje Jan Čenda Čermák.

Na šestici rozverných hochů ze soutoku Labe s Vltavou se musejí holky jenom lepit. „Stačíme je nějak odrážet, a za bubeníka to zvládá jeho přítelkyně. Většinou po koncertu zhodnotíme průběh vystoupení na baru, takže se stává, že si ty holky pak už nepamatujeme," povídá Martin Dolejš, který se na scéně prohání s basovou kytarou.

Divocí Mělničáci svým vystoupením trochu připomínají Kissáky. Nemlátí o zem ovšem kytarami. „Každé vystoupení se snažíme udělat nějakou show. Rozbíjíme židle, na Vánoce házíme lidem dárky a ničíme vánoční stromeček. A sem tam někoho urazíme a on urazí nás," líčí průběh vystoupení Aleš.
Borci The tamPONs považují za svůj největší úspěch to, že zatím ještě nikdo nepřišel na to, že zkoušejí v pracovní době. „Jinak je to asi postup do finále hudební soutěže Startér XT3. A pak taky to, že jsme si za vrácené lahve od piva nechali vyrobit vlastní placky," rozkrývá původ peněz na výrobu žádaných odznaků manažer skupiny. Tampóni se prosadili také v anketě Deníku Mělnický Otík 2011. V kategorii kapel tehdy dokonce zvítězili.

Vlastní desku ale neplánují. „Tam už je potřeba to umět zahrát dvakrát stejně a vydělávat dvakrát tolik," dodává Čech.