Do hudebního světa začal pronikat už jako dítě, když ho rodiče přihlásili na hodiny klavíru. „Tenkrát mi bylo deset, ale od piana jsem rychle utekl. Bavilo mě hraní, ale   ta nauka okolo už ne. Pak jsem se rok a půl učil na trubku, abych nakonec skončil u kytary, na kterou jsem se začal učit sám od sebe," prozrazuje  devítinásobný dědeček.

Ke kytaře ho nevědomky  přivedla starší sestra, která se na tento nástroj učila hrát. Malého Jiřího brávala s sebou na hodiny.

Poprvé se před publikem představil v patnácti letech, kdy s kapelou svého bývalého učitele na trubku pana Malce hrál na zábavě v Tišicích. „Celý jsem se klepal, ale byl to zážitek. Tam to začalo," vzpomíná muzikant, který hrál s různými kapelami v době svého pobytu na internátě a na vojně. Po návratu do civilu dostal nabídku od kapelníka Jaroslava Hály přidat se k byšické Vitaně. Z té pak přešel do Polabanky a o něco později zamířil do Přívoranky.

„Původně to byla velká dechovka, ale postupem času jsme hráli úplně všechno, i taneční věci a bigbít. Byl jsem s nimi dvanáct let. Nicméně doba se měnila a kapela se pomalu zmenšovala, protože nebyly kšefty. Tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit hrát sám na sebe," vypráví, jak uzrálo jeho rozhodnutí založit vlastní hudební těleso.

V souvislosti s tím se Jiří Křováček vrátil ke klávesám, aby se při vystoupeních mohl hudebně doprovázet. S Karlem Plockem pak začali vystupovat jako Kosí bratři. „Lidi nám říkali, že jsme si podobní, mysleli si, že jsme bráchové. My jim odpovídali, že ne, že jsme jenom takoví kosí bratři, jako ti z večerníčku," vysvětluje Jiří Křováček, jak vzniklo jméno kapely.

Všechno šlo výborně, poptávka po jejich vystoupeních byla velká. Jenomže pak Karel Plocek změnil práci a přestal stíhat plnit své hudební závazky. „Míval často zpoždění, někdy dokonce nepřijel vůbec. Tak jsme se dohodli, že se rozejdeme," přiznává hudebník, který posléze do kapely přizval Markétu Wagnerovou a jejího otce Vojtěcha Lipše, se kterými vystupuje dodnes.

„Jsme komedianti, prodejní muzikanti a potulní kejklíři. Hrajeme to, co lidi chtějí, co se nám líbí a co jsme schopní zvládnout. Hrajeme všechno napříč žánry od Abby až po ZZ Top," říká s tím, že u muziky ho drží hlavně potlesk publika. „To je droga. Ne peníze, o těch to není, i když jsou samozřejmě příjemné. Hrozně důležité je mít doma dobré zázemí, mě muzika stála dvě manželství," připouští Jiří Křováček, který například už šestnáct let hraje sokolům na pražské Hanspaulce. A ještě o dva roky déle vyhrává na letní zábavě na Sukovce v Osinalicích.

„Hraní beru jako poslání. Budu hrát, dokud mi to zdraví dovolí. A pokud umřu na muzice? Tak pak to teprve bude ono," dodává.

Jiří Křováček
Je potřetí ženatý, manželka pracuje jako zdravotní sestra. Má čtyři děti, dvě dcery a dva syny (jednoho nevlastního), a devět vnoučat. Vlastní jedenáctiletého belgického ovčáka jménem J. R. a půlročního ragdoll kocoura Seana (Conneryho).