O kralupských zvonech se nádherně zmiňuje básník Jaroslav Seifert, který nostalgicky zatoužil po jejich kovových úderech: „Zazvoňte mi ještě jednou, kralupské zvony! A zněte dlouho… Sednu si na lávku, budu poslouchat a přísahám, že ani nemuknu. A´t ještě jednou se doposlouchám dosyta vašeho kovového hlasu…“ („Všecky krásy světa“)

Zvonění zvonů připomíná důležité okamžiky v životě jednotlivců, rodin i celé společnosti, lidi vzájemně spojuje, vede k zamyšlení a modlitbě. Zvony jsou však také voláním – k návratu ke kořenům, ke společenství s druhými.

Do věže kralupského kostela, která je vysoká 63,45 metrů, byly zavěšeny zvony již na počátku jeho existence v roce 1895. Jednalo se o zvony jménem Marie (1 200 kilogramů), Václav (600 kilogramů), Jan Nepomucký (350 kilogramů) a 50 kilogramů zvonek z první kralupské školy. Tři největší zvony byly zrekvírovány za první světové války roku 1917. V roce 1930 byly vysvěceny zvony nové – Marie, Ludmila, Vojtěch a Václav, které zde zněly do roku 1942, kdy opět padly za oběť válce.

Trvalo potom téměř padesát let, než se kralupský kostel dočkal nových zvonů z dílny rodiny Dytrychových (Brodek u Přerova), pořízených na náklady společnosti Kaučuk, zásluhou jeho ředitele Miroslava Nevosada. Jsou to zvony Václav, Ludmila a Vojtěch. K tomuto pojmenování byl iniciátor inspirován umístěním Kralup v pomyslném trojúhelníku – Budeč, Mělník a Levý Hradec. Jedná se o místa působení tří českých světců. V neděli 10. listopadu 1991 zvony za účasti představitelů města a široké veřejnosti slavnostně požehnal kardinál Miloslav Vlk a jejich hlas se kralupským údolím poprvé rozezněl na Štědrý večer 24. prosince 1991.

V roce 2007 zvony opět utichly. Tentokrát však pouze na tři týdny. Bylo nutné provést generální opravu všech zvonů. Náklady vyšly na 45 208 korun. Doufejme, že i nadále budou zvony na kostelní věži sloužit celé kralupské veřejnosti a připomínat také důležité okamžiky našeho města. A´t je více těch okamžiků radostnýc, než smutných.