Kliknutím zvětšíteAčkoli na podia velkých divadel nebo za filmové klapky osud Mirku Struneckou nepřivedl, herečkou se přeci jen stala. Už řadu let baví diváky ochotnických představení. „Být herečkou byl můj životní sen, ale není to vůbec jednoduché. Navíc otázkou je, jak by to člověk bral, pokud by to bylo povolání a ne koníček. I když i teď si myslím, že bych to brala jako svoje povolání a poslání. Ale nepovedlo se. Maminka mi navíc říkala, že být herečkou není žádné pořádné povolání. Nakonec jsem se tedy stala učitelkou ve školce,“ líčí Mirka Strunecká.
S ochotnickým divadlem začala před patnácti lety v mělnickém Novém divadle, kde působí dosud. To ji ovšem nestačilo, a tak se s mšenskými divadelníky vrhla do jejich nové detektivní komedie Potřetí bych umřít nechtěl. „Ačkoli jsem ve Mšeně teprve chvilku, známe se, především s Vaškem Novákem, už delší dobu. Proto mě také před časem oslovil, že by pro mě měl roli. Jsem ráda, že si na mě vzpomněl, protože jsem do Mšena tak trochu tlačila sama,“ říká zkušená divadelnice, která na Mělníku začínala v pohádce Plaváček jako žena u studny. Pak například ztvárnila jednu z hlavních rolí ve hře Prachy, prachy a ve svém živlu byla v kabaretech, v rámci nichž divadelníci navštěvovali nejen domovy seniorů.
Teď ale zpátky do Mšena. V jaké roli se tentokrát Mirka Strunecká představí? „V nové hře hraju barovou tanečnici Gábi, i když je to v mém věku trochu úsměvné. Je to ale úžasná role. I když se děj odehrává v prostředí americké prohibice, jsem tam dost podnikavá, protože si alkohol vždycky někde seženu,“ přibližuje herečka a dodává, že jí je ve společnosti mšenských ochotníků bezvadně. „Je tu naprosto úžasná atmosféra, všichni jsou tady kamarádi a scházejí se i mimo divadlo.“
Mirka Strunecká říká, že není důležité mít zrovna hlavní roli, ale důležité je zapojit se. Důležité je pro ni už jen zkoušení, ten divadelní život, bez kterého prý nemůže být. Jediné, s čím mívá trochu problém, je prý učení textů. „Nejlíp by mi to šlo asi v rozhlasu, nemám totiž problém si roli přečíst a zapamatovat, to mi jde docela rychle. Horší ovšem je, když mám text spojit s pohybem. Někdo se u učení musí pohybovat na scéně, já to mám úplně naopak. Když sedím doma, tak všechno umím, ale jakmile se u toho začnu chodit po podiu, nevím, co jsem říkala před chvilkou. Dostanu se do toho jedině častým zkoušením,“ vysvětluje učitelka z mělnické školky Na Slovanech.
Otázkou ovšem zůstává, jestli si tanečnice Gábi nepřivodí svými kšefty s alkoholem nějaké patálie. Co myslíte?
Jiří Říha
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
