Mělník – „Jsem zvyklý na klasické fotografování, kde každé cvaknutí stálo peníze. Když nevidím ideální záběr, tak to prostě nezmáčknu,“ říká mělnický fotograf Ladislav Záruba, jehož tvorba je do konce letních prázdnin k vidění v kavárně mělnického regionálního muzea.

Ladislav Záruba filmem ani místem na paměťové kartě neplýtvá, přesto za ta léta, co se přírodou toulá s fotoaparátem v ruce, pořídil stovky pozoruhodných snímků. „Narozeniny neslavím už několik let, ale vloni jsem si připomněl padesát let svého fotografování,“ připomíná muž, kterého si jeho přátelé bez fotoaparátu v ruce dokáží zřejmě jen těžko představit.

Láska k fotografování se u pana Záruby začala rodit, když byl poslední rok na vojně. „Byl tam jeden klučina, který fotil na ruskou směnu, což byl takový malý bakelitový fotoaparát na kinofilm. Párkrát jsem s ním byl v terénu i ve fotokomoře. Učarovalo mi to tak, že jsem se hned rozhodl, že se fotografování budu také věnovat,“ vzpomíná na své začátky s fotoaparátem mělnický fotograf.

Když se vrátil z vojny na svůj milovaný Mělník, pořídil si vlastní fotoaparát a další vybavení, mezi nímž byl i obrovský blesk. „Vážil asi tři kila a měl v sobě baterii, do které se ještě lila kyselina, jako do autobaterií. Byl zážitek táhnout to s sebou třeba na výstavu do Brna,“ popisuje kousek ze svého dávného vybavení, který už by byl dnes zřejmě historickou relikvií.

Stařičký blesk nahradily dva moderní, které ale jejich majitel v podstatě ani nepoužívá. Raději si pohrává s nastavením fotoaparátu nebo využívá odrazové desky. To hlavně, když vyráží do lesů na lov snímků s houbami. Nejdůležitější ze všeho je ovšem pozorné oko a vyčkat si na ten správný okamžik ke zmáčknutí spouště. A ten leckdy ani nepřijde.

Od začátku své záliby se Ladislav Záruba věnoval fotografování přírody a po nějakých pěti letech se zaměřil především na krajinu jeho oblíbeného Kokořínska. „Měl jsem představu, že až jednou budu starý, budu si ty obrázky prohlížet a vzpomínat na místa, která už dnes nejsou přes bujnou vegetaci ani vidět. Kokořínsko jsem fotil přes čtyřicet let. Mám několik souborů fotografií s hudbou, které promítám na různých sešlostech,“ pokračuje ve vyprávění jeden z mělnických patriotů.

Celá léta Ladislav Záruba zachycoval malebná zákoutí, vyhlídky do dálky, květiny 
i houby na klasické filmové fotoaparáty, které se s nástupem svých digitálních nástupců jakoby ztratily v propadlišti dějin. Mělnický fotograf na ně ale úplně nezanevřel.

„Myslel jsem, že vydržím fotit na klasický fotoaparát, ale ta doba je rychlá, technika pokročila, takže jsem se neubránil a musel jsem také přezbrojit. Mám dvě digitální zrcadlovky a k tomu několik objektivů. Práce se starými fotoaparáty pro mě má ale stále své kouzlo.“

Jediné, čemu se Ladislav Záruba brání, je úprava fotografií v počítači. Počítač si sice před časem pořídil, ale jen kvůli archivaci jeho snímků.

„Za svůj život jsem vyfotil asi tak šest negativních filmů, jinak od začátku fotím na diapozitivy. Z těch se po nějaké době daly dělat i papírové fotografie, což zpočátku nešlo. Zažil jsem i začátky barevného fotografování, a to jak na film, což byla úplná katastrofa, tak i na diapozitivy,“ povídá známý mělnický fotograf.

Dříve měly podle něho fotky své zvláštní kouzlo, které se prý ani nedá popsat slovy. „Dneska, když se dívám na černobílou fotku z digitálu, je také pěkná, ale něco tam prostě chybí. Není tam takový ten duch fotografie.“

Ladislav Záruba cítí v posledních letech trochu zklamání nad tím, kam fotografování směřuje. „Když fotím například v Lysé květiny, vedle mě fotí pětiletá holčička 
i osmdesátiletá paní. Ta technika je úžasná, ale to, že fotí téměř všichni, aniž vědí, co v ruce drží za přístroj, fotografii degraduje. Většina lidí navíc fotí na automat,“ uzavírá Ladislav Záruba.

Výstava fotografií v mělnické muzejní kavárně s názvem Mělnické pastorále nabízí jedinečné pohledy na dominanty města a jeho okolí. Návštěvníky jistě zaujme i série deseti snímků hory Říp, kterou vždy doplňuje jinak kouzelně zbarvená obloha.