Volně přístupné knihovničky nikdo nehlídá. Neskrývají nebezpečí?

Kdokoli si je může půjčit a po přečtení vrátit nebo i nechat – a naopak přinést knížky, které už doma nechce. Společný mají tato místa nejen princip fungování, ale i to, že je nikdo nehlídá. Nemá je tady kdo zavřít – a koneckonců: i kdyby to provozovatel udělat chtěl, vlastně to ani nejde. Leda je vyprázdnit.

Rozumné je nyní počkat

„Kamenné“ knihovny nyní zastavily provoz s prodloužením výpůjční doby těch publikací, které lidé mají doma (a pokud přece jen umožňují vracení, provázejí to speciální opatření – třeba Středočeská vědecká knihovna vybírá knížky do biblioboxu před vchodem, odkud před opětovným zařazením do fondu putují do několikadenní karantény a ještě jsou dezinfikovány ozonem). U miniknihovniček je to jiné. Zůstávají volně přístupné bez jakýchkoli opatření.

Mělnické muzeum nabízí virtuální procházku městem. 'V doprovodu' sochaře

Zakladatel projektu Knihobudky Jan Bičák proto uživatelům radí, aby je nyní nějakou dobu nepoužívali a raději počkali na lepší časy. „Už jsem se po telefonu bavil s několika knihovnami, které se o tyto knihovničky starají nebo je doplňují knížkami vyřazenými ze svého fondu, že je dobré vyvěsit upozornění, aby lidé zvážili, jaká je situace, a raději s využíváním počkali, než se situace uklidní,“ řekl Deníku. Sám Bičák má ohlasy, že se uživatelé chovají rozumně. „Necítí potřebu vystavovat se riziku,“ konstatoval.

Samovolná „karanténa“

To, že riziko nákazy při kontaktu s knihou, u které nikdo neví, kdo ji před chvílí mohl mít v ruce, skutečně existuje, potvrdila Deníku Dana Šalamunová z krajské hygienické stanice. „Je minimální, ale není nulové; zvlášť když si člověk při listování olízne prst,“ varovala. Doporučuje proto dodržovat hygienická opatření – a hlavně dbát na mytí rukou nebo při manipulaci použít rukavice. Na druhou stranu míní, že v knihovničkách, kam často putují desítky let staré publikace, knížky většinou prošly „karanténou“ už tím, že po odložení uplyne nějaká doba, než je vezme do ruky někdo další.

Že to může platit, Deníku potvrdila třeba obhlídka knihovničky pro cestující, kterou na nádraží v Libčicích nad Vltavou zřídil místní okrašlovací spolek. Převažují svazky, které doma mohli mít nejspíš rodiče dnešních padesátníků či šedesátníků: výbor světové literatury 70. let, česko-ruský slovník, Jiráskovy spisy, horoskop na rok 2004. Avšak k mání jsou i detektivky – a k nalezení byly i knížky pohádek. Byť, pravda, také ze 70. let.

Lidé jdou na oční, až když je zle. Kontroly budou častější

Že podobně vypadá běžná nabídka knihovniček, potvrdila Deníku Zdeňka Šmídová; ředitelka Knihovny Jana Drdy v Příbrami, jež ve městě spravuje čtyři takové místa. Knihovna tam umisťuje publikace vyřazené z výpůjčního fondu, o které nebyl zájem při výprodeji knih. A právě na knihobudky Šmídová odkázala i ženu, jež v uplynulém týdnu chtěla knihovně nabídnout knížky z domova. „Byly vesměs ze 70. a 80. let, které už sami povětšinou vyřazujeme z fondu,“ vysvětila ředitelka.

I takové knížky však z knihovniček mizejí – a v některých lokalitách města se police dokonce vyprázdní záhy po doplnění. Že to nemá na svědomí náruživý čtenář, se zdá být nabíledni – pořádně se ale neví, co se s knihami vlastně děje: někdo říká, že je sociálně slabí nosí do sběrny papíru, jiný míní, že si s nimi přitápějí bezdomovci…