„V renesančních tancích se žena opravdu cítí jako dáma a pán jako kavalír,“ říká lektor historických tanců Miroslav Smaha, který o víkendu opět zavítal na seminář do mělnického muzea. Tam s ostatními tanečníky oživil tance staré více než čtyři staletí.

Pro Miroslava Smahu jsou dobové tance životní vášní. Sám studuje původní choreografie tanečních mistrů a vymýšlí nové, aby je na svých kurzech předával dalším tanečníkům. Párům, které sdílejí stejné nadšení z objevování dávno zapomenutých tanečních figur.

Historickému tanci se věnuje už patnáct let. Začínal v profesionálním souboru pražské lidové školy umění, kde začínal jako nejmladší člen. „Musel jsem se všechno rychle naučit, už tehdy jsem do toho skočil po hlavě,“ vzpomíná na své začátky.

V tom, proč ho tanec tak pohltil, má celkem jasno. „Je to práce s lidmi. S tanečníky, kteří mají výdrž a jezdí na moje kurzy od samého začátku, už máme přátelský vztah,“ vysvětluje Miroslav Smaha a dodává, že jako lektor objíždí česká města už dvanáctý rok.

Víkendové setkání tanečníky alespoň na chvíli vrátilo do časů dámských korzetů a nazdobených dlouhých sukní a připomnělo jim historické okamžiky, kdy se pánové s kordy za pasem dvořili svým vyvoleným.

„Historické tance mají neobyčejně bohatou dynamiku, některé jsou velmi složité, jiné jednoduché,“ vysvětluje Miroslav Smaha. „Propracovanější je například technika nohou. Od těch současných společenských tanců se ale liší v tom, že nebyly pouhou zábavou, měly totiž svůj obsah, děj, příběh,“ dodává tanečník s tím, že nejčastějším tématem tanců byla láska.

Možná proto se dochovalo tolik zápisů choreografií. Jejich autoři, většinou taneční mistři, je totiž věnovali svým milovaným šlechtičnám či vévodkyním.
Na semináře jezdí jak tanečníci ze souborů, jejichž taneční umění mohou obdivovat návštěvníci různých historických oslav, tak lidé, kteří mají rádi historii a krásnou hudbu.

Kurzy v Mělníku, které se konají pravidelně v půlročních intervalech, už navštívily desítky zájemců. A někteří z nich se museli vydat na dalekou cestu.
„Měli jsme tady dvě tanečnice z Bratislavy, lidé za námi přijeli také z Ostravy,“ představuje své návštěvníky lektor.

Když Miroslav Smaha hovoří o historických tancích, jeho znalosti jsou obdivuhodné. S naprostou samozřejmostí používá původní italská pojmenování tanců i jednotlivých figur.

A jestli si rád zatančí i současné společenské tance? „Ano, jsem ale velmi náročný na výběr tanečního orchestru,“ přiznává Miroslav Smaha.

A jak sám říká, mrzí ho, že jsou společenské tance v dnešní době trochu stranou zájmu: „Je to škoda. Lidé třeba zapomněli, jak se má tančit valčík. Málokdo se už dnes točí po obvodu celého sálu.“

Miroslav Smaha vystudoval katolickou teologickou fakultu obor dějiny křesťanského umění, pracuje jako historik a specializuje se na architekturu a sochařství středověku a vrcholné gotiky. Dříve žil v Praze, odkud se ale před časem přestěhoval do Velvar. Jeho koníčkem je historický tanec a sbírání mechanických hraček. Bude mu jednatřicet let.