Hudební seskupení, které v současnosti čítá sedm muzikantů a jednoho zvukaře, vzniklo před víc než čtvrt stoletím v Neratovicích. V roce 1987 byl při tamním Kulturním a společenském středisku založen country klub, do kterého se Domanský přihlásil. „Jenomže protože jsem držka plechová, během několika zkoušek jsem tam zbyl jen já a zpěvačka," přiznává.

Oslovil proto několik svých kamarádů a sestavil novou kapelu, která dostala jméno Monogram. Ani její existence se ale zpočátku neobešla bez problémů. „Velká bouřka přišla, když jsme měli hrát na jednom podiu s Grošáky. Naši kytarista a basák ale prohlásili, že si nebudou dělat ostudu, odešli a už se nevrátili," vzpomíná Domanský na rok 1989.

Tehdy zažila kapela největší personální otřes ve svých dějinách. „Od té doby se to jádro tak nějak drží pohromadě," říká kapelník. „Změny nastaly jen několikrát na postu basáka. A nedávno skončil houslista," dodává.

Za oba ale kapela našla náhradu, ačkoliv to podle Rudy Domanského nebylo nic snadného. „Noví muzikanti se shánějí blbě," přiznává. „Já navíc nechci, aby se mnou hrál někdo, kdo zároveň hraje s někým dalším. To si raději vezmu kluka, který to třeba extra neumí, ale věnuje tomu čas a postupně se zlepšuje," říká s tím, že dřív byl schopný rozeznat jednu kapelu od druhé takzvaně po zvuku. Dnes to však díky hudebníkům, kteří vystupují s několika skupinami najednou, nejde. „Všechno se mi to slévá, všichni hrají podobně," nesouhlasí s přístupem dnešních muzikantů.

Muž, který je už potřetí ženatý a podle vlastních slov má pět dětí, byť ne všechny vlastní, je na své kolegy v kapele dost tvrdý. Musí být, jinak by prý kapela nemohla fungovat. „Hromy a blesky se snažím dělat já, aby se ostatní nehádali mezi sebou. Takže všichni se mají rádi, jenom já jsme za zlého," připouští Domanský. „Vychoval jsem si je tak, že se mi až bojí zavolat, že třeba nepřijdou na zkoušku."

Jinak ale v kapele vládne demokracie, o většině věcí se rozhoduje na základě hlasování. „Když jedeme někam na fesťák, řeknu jim, ať napíšou, co by chtěli hrát. Já potom sečtu, která skladba dostala kolik hlasů, a podle to zahrajeme," popisuje systém, který v Monogramu funguje už dlouhá léta. Vlastně od jeho založení, protože i název kapely byl vybrán na základě podobné ankety uvnitř hudebního seskupení.

Monogram je skrz na skrz ochotnická záležitost. Za vystoupení sice kapela peníze dostává, nevyplácí ale každého svého člena zvlášť. „Všechno, co vyhrajeme, necháváme uvnitř. Přikupujeme si struny, něco dáme do aparátu nebo děláme různé společné akce. Na konci roku vždycky koupíme a zabijeme čuníka a sníme ho. Díky tomu se nehádáme, kdo kolik dostal nebo nedostal," upozorňuje na to, jak to u neratovických muzikantů chodí.

V repertoáru mají převážně převzaté písně, několik country skladeb pocházejících z Ameriky si ale raději sami přetextovali. „Texty píšu já nebo Vláďa Beneš a navzájem si je chválíme," směje se majitel tří psů, který žije v baráčku v Neratovicích.

Tam také Monogram pravidelně zkouší. „Na zahradě jsem si postavil takový kutloch, kde mám veškerý aparát. Vzhledem k tomu, že v kapele je i moje žena, tak nemusím poslouchat ani žádné výčitky ze strany rodiny," dodává s tím, že také druhá zpěvačka je jeho manželka. Tedy bývalá. „Funguje to normálně, když jsou normální lidi. Někdy mi ale přijde, že drží spolu proti mně," maličko si stěžuje.

Muzikanti hrají hlavně na jaře a v létě, kdy jezdí na festivaly a vystupují na country bálech nebo třeba na svatbách. Pravidelně jednou do měsíce pak v sezoně hrají také v Jazzové zahradě v Libiši. „Jsme domluvení, že kšefty můžu shánět na každý druhý víkend, zrovna teď v sobotu 15. června hrajeme na Staré štaci," uzavírá Domanský.