„Chodili jsme ke kapelníkovi Karlu Vojtěchovskému na housle, časem pro každého z nás vybral nástroj. Stačilo mu sledovat nás a věděl, co se pro koho hodí," vrací se Miloš Valenta do doby, kdy po houslích začínal hrát na trubku.

Dětská dechovka, ve které se sešla většina členů se shodným rokem narození 1947, bývala slavná. Nehrála jen dva roky, kdy byli mládenci na vojně. Pak se vrátila na scénu už jako kapela dospělých muzikantů Přívoranka.

Na vojně nehráli

Dnes je v ní stále většina členů, kteří se znali už jako malí hoši. A některé písničky, například Přívorskou polku nebo Dožínkovou polku, hrávají celá ta léta. „Pořád jsme kamarádi, i když se dokážeme pořádně pohádat, dokonce i poprat, ale pokaždé jen kvůli muzice," vypráví kapelník, který se každý den mezi sedmou a osmou setkává s Jiřím Hoškem, „jsme důchodci, máme čas na ranní hudební porady."

Ze zakládajících členů hraje v Přívorance stále Miloš Valenta (trubka), který je kapelníkem už pětačtyřicet let, Jiří Hošek (baryton), Jaroslav Škop (trubka), Karel Kulhánek (tenorsaxofon a akordeon) a Václav Habák (tuba a baskytara). Už patnáct let k nim patří i Josef Kratochvíl (zpěv) a dvanáct let Jarmila Luňáčková (zpěv) a Jiří Koprnický (bicí).

Hrají česky

Přívoranka hraje výhradně česky. Nejen dechovku, ale i swing a další taneční hudbu, především ze šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. „Swing, to je naše muzika, kterou máme rádi," říká za své kamarády z kapely Miloš Valenta, podle kterého by na tanečních večerech lidem nestačily jen polky a valčíky. Na Přívoranku totiž chodí generace, která ještě umí dobře tančit. A tančí ráda. Tanečníci se těší na tanga, waltzy, slowfoxy…

Přívoranka, to jsou muzikanti ze staré školy. V tom nejlepším smyslu. Když má zábava podle pozvánek začít v šest, skutečně přesně v šest už zní Mělnická polka. Tou totiž Přívoranka pokaždé začíná. A hned se také plní parket. Na Přívoranku chodí i lidé, kterým už nohy neslouží tak dobře, aby mohli tančit, rádi si ale poslechnou své milované písničky. A samozřejmě si s muzikanty zazpívají.

„Naši fanouškové tančí rádi, jinak to ale v poslední době na většině plesů vypadá, že se už lidi nedokážou bavit. Za nás už se v deset tancovalo na stolech a chlapi odhazovali kravaty, teď bývá parket ještě v jedenáct skoro prázdný," říká s nadsázkou Miloš Valenta.

V repertoáru Přívoranky se záhy objeví i nová písnička Všetatský cibulář. Nová pro dnešní posluchače, poprvé totiž byla nahrána před rokem 1900. „Potkal jsem před časem u nás v krámě paní, které je před devadesát let, a že prý by pro mě měla desku, sto padesát let starou, s písničkou Všetatský cibulář. Tak jsem se u ní zastavil na kafe a desku už mám doma, akorát je prasklá," vypráví Miloš Valenta.

Starý gramofon

Mrzelo ho, že si desku hned nemůže pustit, její majitelka ale měla písničku v paměti, a tak už má text a představu o melodii. „Slova jsou skvělá, dokonce už jsem našel majitele starého typu gramofonu, a mám i muziku, teď připravíme aranže a začneme ji hrát," říká o písničce, kterou zpíval kdysi Alois Tichý. Prý se ještě dají sehnat jeho nahrávky, ale jen z let 1902 až 1938. A Všetatský cibulář je starší.

Právě o Všetatech, někdejší slavné cibuli zdejšího kraje nebo o rodákovi Janu Palachovi, říkají muzikanti z Přívoranky lidem, kteří netuší, kde leží Přívory.

Dříve jezdila Přívoranka po českých zemích i do ciziny, například do Německa nebo Švýcarska. A všude dokázala nadchnout lidi, kteří mají rádi dobrou muziku. „Teď hrajeme většinou už jen v Česku a častěji ve všedních dnech, protože už jsme ve věku, kdy volné dny patří vnoučatům," vysvětluje Miloš Valenta. Přesto ale Přívoranka hraje k tanci a dobré náladě každý týden. Také dnes, kdy míří na masopust v liblickém zámku.

Vzdálení fanouškové 

Fanoušků prý má Přívoranka více ve vzdálených místech. A často se vrací tam, kde se její muzika líbila. „Nejsem takový, abych se vytahoval, ale potěšilo nás, že si nás znovu pozvali na Kmochův Kolín, kde jsme loni hráli pro pět set lidí," vzpomíná Miloš Valenta, podle kterého v kapele, hrající výhradně na živo, musejí být schopní muzikanti. „Je nás šest sólistů, nemůže někdo na chvilku vypadnout, bylo by to znát. Prostě co nezahraješ, to ti uteče," dodává kapelník.