Narodil se necelý rok po válce. Vyzkoušel několik různých profesí, procestoval řadu zemí. Přestože prošel nelehkým poválečným obdobím, dokázal se úspěšně postavit na vlastní nohy. A pochmurné chvíle zaplašil vášní, která ho provází dosud: příslovími.

Životní moudra a nadhled v krátkých větách známých i neznámých autorů Mělničan Alexius Tomin sbíral už ve svých studentských letech.
A aby nabídl „terapii“ příslovími i ostatním lidem, kterým by mohla dodat nový elán do života, rozhodl se je knižně vydat. A to hned ve čtyřech jazycích: ruštině, angličtině, němčině a francouzštině.

Vyšly vám celkem čtyři knihy přísloví ve čtyřech světových jazycích, vždy s překladem do češtiny. Proč právě přísloví?
Protože kdysi dávno se mi dostala do ruky knížečka, ve které byla přísloví ve třech jazykových mutacích - byla tam přísloví ruská, francouzská a anglická. A mně se to velmi líbilo. Na příslovích se mi líbí komprimovaná, jednoduše vyjádřená životní moudrost, kterou obsahují. Ale nejen to, vždycky jsem měl k příslovím a citátům kladný vztah. Už jako kluk na průmyslovce jsem si zapisoval různá přísloví. Nebylo to však systematické a časem jsem to pak ztratil.

Kde čerpáte všechna přísloví?
Nejrůznějšími způsoby. Třeba u těch ruských - mám spoustu ruských knih s příslovími. Dále také z různé literatury, ze slovníků a z knih, která se přísloví věnují.

Vydal jste celkem čtyři knihy. Jak je to dlouho, kdy vám vyšla první?
První vyšla v roce 2006, byla to anglická a česká.

Máte rozepsanou další sbírku?
Mám. Bude to výběr přísloví v českém jazyce a bude se to jmenovat Česká a jiná přísloví, protože kdybych to nazval pouze Česká přísloví, tak by to nebyla pravda. Sbírka obsahuje mnoho přísloví cizího původu. U přísloví neuvádím zemi původu či autora, protože je jedno a totéž přísloví přiřazeno několika různým autorům nebo zemím.

Jak je to s vaší jazykovou vybaveností, ovládáte všechny tyto jazyky?
K ruštině jsem měl vždycky velice kladný vztah. Nesouvisí to ale se sovětským režimem. Moje máma se narodila v Rusku jako česká občanka, protože tam byl můj děda deportován jako občan Rakousko – Uherska, pracující na začátku I. světové války ve Varšavě, která patřila znepřátelenému ruskému carovi. Byl to rodilý Mělničák. A můj otec učil ruštinu. Bylo to dáno tím, že když byla válka, tak se upínal k Rusku jako k osvoboditeli. V době protektorátu učil rusky také mého nejstaršího bratra. Mnoho let jsem pracoval jako analytik-programátor na generálním ředitelství ČEZu (od roku 1990 – 1991 byl Alexius Tomin náměstkem generálního ředitele ČEZ – pozn. redakce). Odešel jsem z lukrativního místa, založil jsem si obchodní firmu a orientoval jsem se právě na Rusko. Nemůžu říct, že bych v té době uměl dobře rusky - školní ruština na to nestačila, ale časem a stykem, který byl prakticky denní, jsem zvládl tento jazyk relativně dobře.

Jak je to s ostatními jazyky?
Anglicky se domluvím vcelku dobře, francouzsky umím mluvit, ale nemůžu říct, že bych tuto řeč uměl dobře. A s němčinou je to horší. Němčinu jsem nikdy neměl rád. A sice právě proto, že byla válka a Němci v ní páchali nejrůznější zvěrstva. Já jsem se narodil krátce po válce a všechno to bylo hodně živé. Člověk i po čase vnímal hrůzy, které se tehdy děly. Na průmyslovce jsme měli povinně nepovinnou němčinu a museli jsme na ni chodit. Já jsem si ale ostentativně nosil na hodiny němčiny francouzštinu a učil jsem se francouzsky, nicméně i z té němčiny se na mne něco ulepilo.

To znamená, že jste ve francouzštině samouk?
Ano, jsem.

Jak jste to dělal s překlady knih?
Všechny překlady (převody) jsem dělal velmi poctivě já sám – mnohdy jsem nad jedním příslovím strávil poměrně dost času. Korektury jednotlivých knih mi dělali odborníci na daný jazyk. Tak například korekturu francouzského a českého textu mi dělala paní – učitelka francouzštiny - společně se svým manželem Francouzem. Jsou to dny a noci strávené nad příslovími a musím poděkovat manželce za její shovívavost a trpělivost – bez toho bych asi knihy nezpracoval.

Každý člověk si některá přísloví může vyložit trochu jinak…
Jistě, a to je také důvod, proč jsem ta přísloví řadil abecedně, protože v knihách, kde je řazení podle témat, jako například láska, práce, přátelství a podobně, je často jedno a totéž přísloví uvedeno v různých oddílech. A je na čtenáři, aby danému přísloví přiřadil vlastní význam.

Jaký byl první impuls pro rozhodnutí vydat knihy? Nebo jste přísloví sbíral právě se záměrem vydání?
Ne, to ne. Tenkrát jsem byl se svým kolegou z ČKD v Rusku, byli jsme v knihkupectví a on hledal ruská přísloví. A nenašel je. A tak jsem si řekl, bylo by dobré vytvořit dvojjazyčné knížečky přísloví kapesního formátu v několika jazykových mutacích. Je totiž strašně pracné hledat stejná přísloví ve všech těch jazycích.

Knížky jsou volně dostupné na trhu?
V Mělníku je lidé koupí v Palackého ulici, kde se prodávají učebnice, a také v knihkupectví na náměstí Karla IV.

Máte nějakou profesní deformaci, používáte často citáty i běžně při komunikaci?
Ano, používám, ale umírněně. Bylo období, kdy jsem jich používal až moc, tak jsem toho nechal.

Lidé vám to vytýkali?
To ne, ale mně samotnému to bylo protivné.

Dá se na vydání takových knížek vydělat?
Tak to rozhodně ne. (smích)

V jakém nákladu jste knížky vydal?
Je to komorní vydání po pěti stech kusech. Velice dobře se to rozdává. (smích)

Přebaly knížek jsou barevné a jednoduché, přitom zajímavé. Navrhoval jste je sám?
Ne, navrhl je grafik. Ony tyto přebaly mají i určitou symboliku. Most, který je tam vyobrazen, symbolizuje spojení mezi Čechy a národy té-které země.

Připravujete Česká přísloví. Jakou budou mít barvu?
Ta budou fialová a obsahují asi 4100 přísloví.

Máte oblíbená přísloví?
Jsou taková, která se mi líbí, ale ne že bych je měl natolik oblíbená, abych si je všechna doslovně pamatoval a běžně je používal. To ani nejde. Říkal jsem často přísloví manželce, abych jí pobavil a zjistil, jak na ně bude reagovat.

Alexius Tomin se před třiašedesáti lety narodil v Kyselce, Mělník ale vždycky považoval za své město. Vyzkoušel si několik profesí, po maturitě se živil jako elektromontér nebo učitel odborných předmětů, po vystudování Vysoké školy ekonomické v Praze nastoupil do mělnické elektrárny a poté do ČEZu, kde se dostal do vedoucích funkcí. Po roce 1991 začal podnikat, v současné době je v důchodu. Je ženatý, má dvě dospělé děti. Domluví se pěti jazyky.