Krásné místo, swingové melodie a příjemná společnost. To jsou synonyma pro oblíbený ples, který se už v pátek 6. února vrací do Galerie Truhlárna v Kokoříně. A Markéta Pešičková z Horní Vidimi společně s přáteli dolaďuje poslední přípravy k tomu, aby stál večer swingových melodií opět za to.

Jak jste došla k myšlence, že uspořádáte ples?
To je dlouhý příběh.

Kde tedy začal?
Když jsme se s rodinou usídlili v Sudetech, v místě, které dostalo těžkou ránu a bude se z ní dostávat dlouho. Vše je tady jinak, než bývalo zvykem, jsou přetrhané vazby, vztahy, prostě všechno. Takový nepřirozený stav. Kraj byl vysídlen jednou, podruhé a dodnes je to v Sudetech všude poznat. Zároveň je to ale poetická krajina, která láká zvláštní duše, proto jsme zde i my. A paktujeme se s dušemi jinými, napříč vesnicemi, napříč krajem.

Takže ples je takovým pojítkem mezi zajímavými lidmi…
Dá se to tak říct. Po určité době naší existence v tomto kraji jsem si začala připadat jako výhybna informací a kontaktů, taková spojka. Řekla jsem si, že by to nemuselo mít jen takto osobní, omezenou rovinu, že by bylo dobré se navzájem scházet. Jeden zná druhého, druhý třetího… Tak vznikla Pavučina.

Pavučina?
Ano, tak jsme nazvali takové milé setkání místních, „zvláštních“ Duší, to už je ale pár let zpátky. Setkání bylo příjemné, mělo silnou atmosféru, ale věděla jsem, že příště by to mělo mít i další rozměr, další obsah, ne jen vzájemné představování se. Tak vznikla myšlenka plesu. Plesu našeho, místního, na míru nám, místním nadšencům.

Pořádat ples není jen tak, že?
Je to náročné, jako všechno. Pokud chcete, aby to bylo super, od pozvánky, přes lístky a skvělou hudbu, sebere vám to spoustu času, přemýšlení. Také se dle mého od dob, kdy jsem byla maturantkou, dost změnil přístup k dárcovství a dobrovolnosti.

V čem to spatřujete?
Například sehnat drobnosti do tomboly, ať už je to pecen místního chleba či pár lahví piva místní produkce, byť je dárek vyvažován reklamou, je téměř nemožné, což mě dost zasáhlo. Pamatovala jsem si to z mládí jinak. První ples jsem málem vzdala ještě před vlastním zahájením plánování, měla jsem prostě strach. Naštěstí ale bylo kolem pár duší, které tu myšlenku mezitím pojaly za svou a šly do toho se mnou se vším všudy.

Takže máte svůj tým?
Organizační tým úplně není, ale sama na to také nejsem, pokaždé se někdo najde, kdo něco pomůže udělat, vytisknout, prodat lístky. Ples tady rozhodně není jako ziskový podnik, respektive je. Naším ziskem je nálada, zábava, radost, to, že jsme spolu, že je nám dobře. Ale to vše něco stojí, a tak naším největším problémem je prodat lístky dopředu, aby bylo na kapelu, drobné pohoštění a něco do tomboly. Protože ale tomboloví dárci skoro vymřeli, řešíme to, jak se dá. Kamarád třeba věnuje sako vlastní výroby, někdo dá starou knihu, jiný službu, kterou se živí, někdo věnuje pytel obilí. První ročník plesu jsme museli doinvestovat z vlastního, ale spojenci včetně mého chotě mě naštěstí ve štychu nenechali, tak prostě pokračujeme. Ples se daří uskutečnit hlavně díky vstřícnosti Jaroslava Kroužka a jeho týmu, který nám velkoryse zdarma pronajímá prostory.

Vraťme se ještě k názvu plesu. Ples Duší Kokořínska nebo S duší Kokořínska?
Je to slovní hříčka, každý si to může vyložit po svém a to mě baví. Není to můj nápad, s tím přišla Šárka z Vysoké, grafička naší první pozvánky a lístků, nápad se líbil a ujal. Je to ples kokořínský, takže s jeho Duší. A zároveň je to ples těch Duší, co se prvně sešly na Pavučině, lidí, kteří jsou zde rádi a krajem žijí, žijí pro něj. To je podle mě jediná cesta, jak zacelit ty sudetské rány, jak krajinu uzdravit.

Všechny tři ročníky jste ladili do swingu. Proč právě swing?
Není to jediný můj oblíbený žánr, v souvislosti s plesem bych si netroufla pouze prosazovat vlastní vkus. Ladění do jazzu a swingu je ale záměrné, období první republiky bylo pro Kokořínsko obdobím rozkvětu a největší slávy.

Čím se ples v Truhlárně podle vás odlišuje od těch ostatních, proč by si tam měli lidé přijít zatančit a pobavit se?
Je to ples specifický místem, ale i osazenstvem. Myslím, že je znát, že jsou z místa, že se navzájem dost znají a jejich naladění je podobné. Tím nechci říct, že by se jednalo o skupinu uzavřenou, to vůbec ne, je v ní několik proudů, podskupin, jedná se ale o duše otevřené, přátelské a komunikativní. Takže si myslím, že připojit se můžu jen doporučit. A hudba je kapitolou samou pro sebe, jsou i tací, kteří si ji přijdou jen poslechnout, popovídat si s ostatními, ne tančit.

Je ještě místo, kde lidé mohou sehnat vstupenky?
Ano, ještě pár volných vstupenek je. Jak jsem už říkala, vzhledem k tomu, že celá akce leží na našich hrdlech, musíme vstupenky udat před akcí, aby byla opravdu zajištěna. Informace ráda poskytnu elektronickou cestou na pro.luka@seznam.cz nebo na čísle 732 911 195.