Výlet se jako vždy konal pod hlavičkou Rodinného centra Všetaty – Přívory ve spolupráci s Nordic walkingem pro radost.

V sobotu odpoledne se sešla malá skupinka účastníků na nádraží ve Všetatech a po přesunu do Košátek se všichni těšili na krátkou procházku v oblasti Nových Košátek mezi malebnými a krásně udržovanými chatičkami a rekreačními domky místních chatařů a chalupářů.

V tomto opravdu horkém odpoledni jsme procházku přizpůsobili jak počasí, tak i dobré kondici zúčastněných. Proto jsme ji mírně prodloužili a trasu jsme odklonili do stínu místního lesa hned poté, kdy jsme se měli možnost dostatečně pokochat vzorně udržovanými trávníky, květinovými záhonky a skalkami u zdejších domečků.

V lesním stínu bylo podstatně příjemněji a díky mírnému prodloužení původně zamýšlené trasy jsme měli možnost obdivovat také stráň Nových Košátek z pohledu zezdola, tedy od cesty.

Protože už nám ale bylo opravdu horko, rozhodli jsme se zakončit procházku jak jinak než u skvělé zmrzliny ve všetatské cukrárně. Vrátili jsme se tedy zpátky do Všetat a protože jsme se už všichni chystali na následující nedělní výlet, kdy mělo být počasí obdobně horké, dostala Nikolka, vnučka jedné z našich pravidelných účastnic, výborný nápad – zítra bychom se mohli zastavit v Konětopech u pískovny a vykoupat se tam! Díky tomu, že se většina účastníků na výlety přihlašuje předem, nebyl problém dát jim vědět, aby si s sebou do batůžku nezapomněli přibalit plavky a ručník.

Na nedělní ráno, kdy jsme se opět sešli na nádraží ve Všetatech a dojeli vlakem do Košátek, jsme se proto všichni těšili. Po úvodním přivítání jsme vyrazili na předem avizovaný Výlet po žluté. Tato žlutá značka je jediná turistická značka, která vede přes Všetaty. Kupodivu jsme se shodli na tom, že většinu z nás vlastně ani nikdy nenapadlo zkusit se po ní někdy projít. A tak jsme to hned museli napravit!

Vyrazili jsme optimisticky vpřed, a ačkoliv se udělalo velmi teplo už od brzkého dopoledne, nám to nevadilo, protože naše cesta vedla zpočátku lesem. Šli jsme tedy ve stínu, což bylo příjemné. Co nám ale záhy začalo vadit, byly doslova nálety komárů. Hlavně naši dva mladí učastníci, Nikolka a Venca, se stali jejich vyhledávanými oběťmi. Naštěstí jsme s sebou měli repelent, a tak jsme se záhy byli schopní úspěšně poprat i s tímto nepříjemným, ale v lese vcelku očekávaným zádrhelem.

Po úvodním úseku, který vedl po cyklostezce na asfaltovém povrchu, jsme konečně odbočili na lesní cestu a turistická značka nás dovedla do menší rokle. Hned jsme si připadali jako někde na Kokořínsku! Moc se nám tam líbilo, a tak jsme si udělali krátkou přestávku na svačinu.

Po ní se nám šlo zase o něco lépe, ale postupné řídnutí lesního porostu spojené s neustále se zvyšující teplotou a tím pádem dosah neúprosných slunečních paprsků, nám začínaly dávat pořádně zabrat. Právě včas jsme proto dorazili do Konětop, zejména Venca a Nikolka už se nemohli dočkat avizovaného osvěžení  v pískovně.

Nakonec jsme si šli zaplavat téměř všichni. Bylo to neuvěřitelně příjemné! Hanka a Pepa se rozhodli, že pískovnu přeplavou a skutečně se jim to podařilo. My na břehu jsme přemýšleli, že kdybychom tu měli kola, mohli by si třeba pískovnu ještě objet a měli by za sebou kompletní triatlon!

Krásně osvěžení a umytí, jak se na slušné hosty sluší a patří, jsme dorazili do Obecní hospody v Konětopech. S panem hostinským, kterého tímto velmi pozdravujeme, jsme byli předem domluvení, že nám přichystá nějaký opravdu dobrý oběd. Čekání na jídlo jsme si zkrátili hraním karetní hry Prší. Netrvalo dlouho a svou hrou jsme strhli i místní štamgasty, kteří začali některým hráčům napovídat. A to tedy neplatí!

Většina z nás neodolala doporučení pana hostinského a nakonec jsme si dali obrovskou porci jeho výborného pikantního rizota, které bylo opravdu excelentní. Všem doporučujeme!

Nicméně po tak dobrém obědě byl hrdinský výkon vůbec vstát a jít – a co více, pokračovat ve zdolání posledních pěti kilometrů ve výhni odpoledního slunce, tentokrát už jen s krátkým úsekem ve stínu lesa. Většina cesty totiž vedla po polní cestě, kde už se nebylo kam schovat…

Případné nastávající krize jsme však byli schopní vždy zahnat myšlenkou na následné posezení ve všetatské cukrárně u zmrzliny anebo výtečné ledové kávy. A tak se také stalo – neznáme lepší zakončení letního výletu! Sladká odměna byla tentokrát opravdu zasloužená a všichni účastníci si navíc zaslouží přinejmenším pochvalu za vytrvalost v těchto opravdu náročných podmínkách, co se horkého počasí týče.

Červencový výlet se tedy opět vydařil ke spokojenosti nás všech a my už se těšíme na poslední víkend v srpnu, kdy je v sobotu pro seniory naplánována krátká procházka v Tišicích v lese a v neděli vyrazíme na Ještěd. Tento výlet je skutečně pro všechny, neboť sportovci si jistě Ještěd užijí rádi po svých nahoru i dolů, někdo se rád sveze jen nahoru nebo dolů, ale pohodáři se mohou svézt nahoru i dolů, a to dokonce na dvou různých lanovkách (kabinková i sedačková).

Pro informace o dalších plánovaných výletech a pro přihlášení sledujte weby www.nwproradost.cz nebo www.rcvsetatyprivory.cz.

Jitka Hadová