V sobotu po obědě, přesně ve čtrnáct hodin, se sešla malá skupinka seniorek před všetatským rodinným centrem za účelem naučení se správné techniky nordic walkingu a vyzkoušení si této nové volnočasové aktivity i sportu (záleží, s jakou intenzitou je provozován) pod vedením zkušené instruktorky. Skupinku doplnila i Nikolka, vnučka jedné ze zúčastněných dam.

Dvouhodinová procházka podél Košáteckého potoka byla zahájena teorií a nácvikem správné techniky. Následně jsme vyrazily na dvoukilometrovou procházku, v jejímž průběhu jsme ještě několikrát zastavily a věnovaly se pilování některých chyb, které byly instruktorkou na místě opravovány. V půlce naší vycházky jsme se pak také příjemně protáhly.

Počasí nám přálo, ale nikdo z nás nepočítal s tím, že už naplno běží sezóna komárů, a tak jsme při naší rozcvičce u potoka silně postrádaly repelent. Příště ho určitě nezapomeneme!

Procházku jsme zakončily opět před rodinným centrem. Protože svítilo sluníčko a po našem výkonu jsme si jistě zasloužily odměnu, zakončila část naší skupinky vycházku ve všetatské cukrárně posezením venku u kávy a výborného dortíku.

Instruktáž nordic walkingu nás všechny namotivovala, a tak jsme se rozcházely s předsevzetím, že se nejen opět brzy uvidíme na některé z dalších plánovaných vycházek či celodením výletě, ale že začneme také pravidelně chodit i samy.

Prožily jsme velmi příjemné odpoledne, seznámily se s dalšími účastnicemi, popovídaly si a možná také našly do budoucna další parťáky na společný nordic walking.

V neděli se pak konal pravidelný celodenní výlet. Tentokrát se nás sešlo ráno na vlakovém nádraží o něco méně než obvykle, neboť předpověď počasí slibovala na celou neděli vytrvalý déšť. Nicméně devět z nás tato zpráva ani nevylekala, ani neodradila. Sbalili jsme si preventivně pláštěnky a výlet jsme si nenechali ujít. A udělali jsme dobře!

Hned po příjezdu do Malé Skály, nastavení správné délky holí a úvodním seznámení se s plánovanou trasou jsme vyrazili na louku u řeky, kde nás opět neminulo protažení. Už cestou z nádraží jsme mohli obdivovat krásy místní architektury – pro tento kraj tolik typické malebné roubenky.

Po rozcvičce nás hned čekal největší kopec, a to na vyhlídku a ke skalnímu hradu Vranov, známému spíš jako Pantheon. Většina účastníků výletu se odvážně vydala na prohlídkový okruh, ostatní pohodáři se rozhodli, pod záminkou hlídání hůlek ostatním, posedět u místního kiosku. Tam posléze po prohlídce celá skupinka společně posvačila, aby se tak posílila na další výšlap směrem k hradu Frýdštejn.

Cesta mezi Vranovem a Frýdštejnem nabízí nejen krásy místních pískovcových skal, ale také několik památníčků, které připomínají historické osobnosti a události, kterých si cenil místní mecenáš a majitel maloskalského panství Zachariáš Romisch, a tak je nechal zbudovat na své náklady.

U Frýdštejnu jsme se rozhodli, že se prohlídky hradu v zájmu ušetření času a stále se zvětšujícího dešťového mraku nad našimi hlavami nezúčastníme a raději jsme se vydali na zasloužený oběd do oblíbené restaurace Na Vejpřeži. Hosty jako nás by si mohla přát každá restaurace. Zbytečně jsme se nerozmýšleli a objednali si (opravdu jen shodou náhod) všichni stejné jídlo – devětkrát smažený hermelín!

Po obědě začalo mírně mrholit. Od Vejpřeže jsme se ještě vydali podívat k místní rozhledně Kopanina, a pak už jen zbývalo sejít zpět do Malé Skály, kde jsme měli v plánu posedět u kávy a v ideálním případě i palačinky.

Cestou jsme prošli malebnou vesničkou Bobov, kde nás překvapilo, že místní domečky nejsou oplocené, všichni tam žijí společně jakoby v jedné velké zahradě. A navíc tam i končí silnice. Opravdu romantický konec světa.

Objevili jsme také sochu, u které je nám opravdu záhadou, jak se tam dostala. Zobrazuje partyzána se samopalem, zřejmě si některý z místních chalupářů udělal radost a nechal si převézt toto umělecké dílo právě sem, aby ho tak uchránil před pravděpodobným zničením.

Poté, co jsme se rozloučili s partyzánem, začalo vydatně pršet. Poslední zajímavostí na trase tak byl vskutku romantický lesní hřbitůvek, kde je kromě již zmiňovaného mecenáše Romische pochována také spisovatelka Jarmila Glazarová. Navzdory tomu, že jde o hřbitov, je to nesmírně malebné místo.

Pak jsme už jen seběhli kolem místního zámečku, kostela a domova důchodců k řece a nakonec usoudili, že když už se rozpršelo opravdu hodně, ani se nám vlastně na palačinku nechce a raději se pokusíme stihnout o něco dřívější vlak, neboť už jsme se všichni těšili do sucha a tepla.

Byť jsme ale opravdu stačili být na nádraží včas, České dráhy avizovaly dvacet minut zpoždění, které jsme tedy využili na dojedení našich vlastních zásob. Nakonec to bylo jako v cukrárně, neboť baťůžky účastníků výletu skrývaly opravdu velké laskominy čokoládovými bonbony počínaje a lívanci konče. Zdá se, že kromě poznávacích a sportovních charakteristik se začínají naše společné výlety vyznačovat i labužnickými ambicemi zúčastněných. Jen tak dál! Uvidíme, čím nás kdo překvapí příště.

Společná cesta vlakem nazpátek ubíhala pro někoho ve veselé a pro jiné v klimbací náladě. Do Všetat jsme dorazili v pořádku a i když trochu promočení, hlavně také nabití energií, o kterou se s námi podělila maloskalská příroda a všudypřítomná aura historie, ať už v podobě místních architektonických skvostů či zajímavých osudů místních rodáků, o kterých jsme se postupně dozvídali z různých pomníčků a naučných cedulí.

Příště, to jest poslední víkend v červenci, se pro změnu nechystáme nikam daleko, pojedeme vlakem do nedalekých Košátek. V sobotu odpoledne se budou moci senioři projít místní malebnou chatovou osadou a v neděli se vydáme pěšky z Košátek do Všetat po jediné místní žluté turistické značce.

Pro informace o dalších plánovaných akcích a výletech sledujte weby www.rcvsetatyprivory.cz a www.nwproradost.cz.

Jitka Hadová