Navzdory velmi deštivé předpovědi počasí na poslední srpnový víkend jsme ani sobotní odpolední vycházku, ani nedělní celodenní výlet nezrušili. Naopak! S přesvědčením, že nejsme z cukru, a tudíž se nerozpustíme, jsme podnikli obě plánované akce organizované pravidelně každý poslední víkend v měsíci Nordic walkingem pro radost a Rodinným centrem Všetaty – Přívory.

Výlet s nováčky

Na sobotu byla naplánovaná procházka tišickým lesem. Protože se sešla skupinka převážně začátečníků, bylo nutné důkladně vysvětlit vše potřebné o nordic walking vybavení i technice, ačkoliv nebe nad námi začínalo významně černat. Přesto jsme věnovali instruktáži a nácviku správné chůze s hůlkami hned vedle tišického nádraží více než půl hodiny.

Následně jsme vyrazili na plánovanou trasu, ale už po několika prvních metrech se spustila průtrž mračen. Nicméně jsme měli velké štěstí, před úplným promoknutím nás zachránila rozestavěná garáž, kde už se před námi stačili schovat i dva cyklisté.

Nelenili jsme a vzniklý prostoj jsme si zkrátili rozcvičkou, abychom si protáhli a zahřáli nordic walkingem nejvíce namáhané svalové skupiny. Než jsme docvičili, bylo zase jasno, a tak jsme mohli pokračovat.

Vydali jsme se zpět na trasu a vzhledem k dobré kondici všech zúčastněných jsme si ji dokonce o něco prodloužili. Procházku jsme zakončili příjemným závěrečným protažením.

Odcházeli jsme s příjemným pocitem, že ani počasí nás neodradilo od našeho původního úmyslu udělat něco pro své zdraví a díky tomu, že jsme mezi námi přivítali nové účastníky, bylo o čem povídat. Ani jsme se nemohli odtrhnout a ještě hodnou chvíli jsme si vyprávěli.

Hrstka statečných

Po sobotním zážitku s průtrží mračen a zřejmě i díky velmi nepříznivé předpovědi počasí na další den odřeklo svou účast na nedělním celodenním výletě hned několik tradičních účastníků. O to více je nutné ocenit ty, které počasí neodradilo a v neděli ráno dorazili na všetatské nádraží.

Když jsme v deset hodin vystoupili z vlaku v Liberci, přivítalo nás poprchávání, které se změnilo v mírný déšť. Než jsme se přesunuli tramvají pod Ještěd, vůbec jsme to neřešili.

Po navléknutí nezbytných pláštěnek jsme pak v prostoru tramvajové zastávky začali nacvičovat správnou nordic walking techniku. Tak jako předchozí den, i tentokrát se dostavilo více nordic walking začátečníků než obvykle, a tak bylo potřeba vše důkladně předvést a vysvětlit, a vzápětí i opravovat a instruovat nové účastníky výletu individuálně, přímo v akci.

Po nácviku techniky jsme tedy směle  vyrazili do kopce, do mlhy a mraků, kde jsme tušili libereckou dominantu…

Asi po půl kilometru jsme zamířili do lesa, kde nás před deštěm chránily koruny stromů. Začali jsme si libovat, že díky příjemně chladnému počasí se nám vlastně šlape dobře a nepřízeň počasí nám vůbec nevadí.

Zbytečné obavy

Ačkoliv cesta na Ještěd od tramvaje měří pouhé čtyři kilometry, jde z důvodu velkého převýšení o relativně náročný výstup. Navzdory obavám některých začátečníků, zda budou skupině stačit a nebudou zdržovat, stali se právě oni tahouny a šlapali v čele celé skupiny. Jejich obavy o úroveň vlastní kondice tak nebyly vůbec na místě. Instruktorka se zpravidla více věnuje pomalejším účastníkům vzadu, zatímco ti rychlejší solidárně čekají na rozcestích. Ostatně i oni si rádi oddechnou a zkrátí chvíli čekání svačinou či popovídáním s novými nordic walking přateli.

Po zdolání nejprudšího kamenitého úseku jsme dorazili na vyhlídkovou asfaltovou silnici pod Ještědem. Instruktorka nás bavila svým výkladem ohledně vyhlídky do kraje. Takže už víme, že tam, co byla ta mlha napravo, je krásný výhled na Liberec a v tom mraku nalevo je hezky vidět Bezděz…

Promočení, ale spokojení se svým sportovním výkonem jsme dorazili do restaurace na Ještědu, kde jsme si vychutnali oběd. Vzhledem k sílícímu dešti jsme si odhlasovali, že nebudeme pokračovat v plánované trase pěšky, ale všichni se dolů svezeme kabinkovou lanovkou. A náš výlet pak zakončíme v jedné z libereckých cukráren.

Pod Ještědem jsme ještě zhlédli cíl závodu horských kol a obdivovali jsme, že mladíci dokážou kopec z Ještědu sjet na horském kole náročným a značně blátivým terénem stejně rychle jako naše kabinková lanovka. Tedy v čase kolem pouhých čtyř minut. To je vskutku neuvěřitelné!

Koláček na nádraží

Po přesunu do centra Liberce se bohužel ukázalo, že jednou z účastnic výletu doporučovaná cukrárna má v neděli zavřeno, ale ani to nám nemohlo zkazit náladu. Byli jsme totiž v centru Liberce, a tak jsme se pokochali nádherným libereckým náměstím Dr. E. Beneše, radnicí, divadlem a po projití Pražskou ulicí směrem dolů i novým, modernějším Soukenným náměstím. Pěšky jsme pak došli zpátky na vlakové nádraží, kde jsme si vychutnali kávu a koláček před odjezdem vlaku v místním pekařství.

Ačkoliv jsme se z důvodu nepřízně počasí nakonec přesně nedrželi vytyčeného plánu, dokázali jsme výlet přizpůsobit nepříznivým podmínkám a báječně si ho užít. Sešla se opět skvělá parta optimisticky naladěných aktivních lidí několika generací, kteří spolu sdíleli tento nevšední zážitek. A také samotný nordic walking, tolik užitečnou a zdravou aerobní aktivitu v krásném prostředí libereckých lesů i historických památek v centru města. Všichni jsme si odnesli pěkné společné zážitky a chuť vyrazit s hůlkami do přírody i příště, a to nejen prostřednictvím organizovaného výletu.

Konec sezony

Ten se bude poslední víkend v září, letos už naposledy. V sobotu odpoledne vyrazíme se seniory, začátečníky a účastníky limitovanými zdravotními problémy či nadváhou na kratší trasu, tentokrát po Přívorech. V neděli pak pojedeme na celodenní výlet vlakem do Lysé nad Labem, odkud poputujeme po naučné stezce Krajinou Rudolfa II. zhruba třináct kilometrů do Čelákovic. Cestou nás čeká návštěva barokní vesnice Byšičky, a zároveň budeme mít možnost pokochat se tichou krásou Hrbáčkových tůní. Na obou akcích nebude chybět protažení a nácvik správné nordic walking techniky.

Pro další informace o plánovaných výletech a pro přihlášení se na ně navštivte weby www.nwproradost.cz nebo www.rcvsetatyprivory.cz

Jitka Hadová
Nordic walking pro radost