Paličkování bylo pro Jindřišku Červinkovou téměř vysvobozením. Nemohla totiž chodit. A stojánek s poduškou, paličky a nitě jí pomohly vypořádat se se zdravotními problémy. „K paličkování jsem se dostala, kdy jsem byla nemocná s kyčlí a nemohla jsem chodit. Dostal se mi tehdy do ruky sešit o paličkování, podle něhož jsem se to rok učila," vzpomíná na své začátky s paličkováním zručná dáma ze Mšena.

Začátky s paličkami a nitěmi v rukou nebyly snadné, práce s nimi ale tehdy čtyřiačtyřicetileté Jindřišce učarovala. „Dělám to už nějakých třiadvacet let. Prvních pět let jsem si kupovala podvinky, což jsou předlohy na paličkování, pak už jsem si je začala navrhovat sama," líčí Jindřiška Červinková, která má své první práce schované doma v šuplíku.

Je mezi nimi úplně první šišaté jablíčko nebo holčička s chlapečkem – první podvinek, který si výtvarnice navrhla sama.

„Tenkrát odcházela ze šluknovské školky učitelka, která učila už po válce v takzvaných dětských útulcích. Přišla za mnou paní z osvětové besedy, jestli bych pro ni upaličkovala kytičku. Tu ale mohl mít každý, takže jsem navrhla dvě děti, které se drží za ruce a každé drží jednu kytičku. Věřím, že tahle práce udělala tehdy paní učitelce radost," vrací se ve vzpomínkách paní Jindřiška.

Nedávno si jako předlohu navrhla Prométhea připoutaného ke skále. Putoval do Itálie na výstavu, která byla zaměřena na báje a legendy. Nebyla to ovšem první cesta paličkovaných prací Jindřišky Červinkové do zahraničí.

Třikrát vystavovala v Německu, dvakrát v Itálii, Francii nebo Maďarsku, kde získala druhou a třetí cenu. Její tvorbu obdivovali i návštěvníci výstav v Japonsku a Belgii. „Do Belgie jsem byla osobně pozvaná, tak jsem neodolala a vyrazila tam. Nejdřív jsem si ale říkala, co tam vlastně dělám, protože tam byly krajkářky z Francie, Belgie a Itálie, což jsou v podstatě kolébky krajky," pokračuje paličkářka.

Vedle ciziny vystavuje také v Čechách, nejčastěji v Lysé nad Labem. „Ráda se tam zúčastňuji výstav prací seniorů, kde jsou k vidění také krásné práce. A diplom mám i z našeho mšenského domova seniorů, kde byla akce Šikovné ruce seniorů."

Jindřiška Červinková se svými výrobky několikrát do roka vyráží také na řemeslné jarmarky a trhy v okolí.

„Ráda jsem jezdívala 
i do škol. Děti jsou takové otevřenější, hned řeknou, co si myslí."

Před lety mšenská výtvarnice upaličkovala kosatku s mládětem a děti ve škole jí hned daly jméno Willy, podle filmu, který v tu dobu viděly v televizi. A tahle kosatka pak putovala až na Nový Zéland. „Jednou přijela paní s výpravou, která říkala, že bydlí na Novém Zélandu na pobřeží a každý rok z okna pozoruje, jak migrují kosatky. Tu mojí si pak odvezla s sebou," vzpomíná paličkářka a dodává, že mnohé z jejích originálních prací mají své příběhy. Podobné právě tomu s černobílou velrybou.