VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pepino z bandu: dědek, co se přes automechanika a zásobovače stal muzikantem

Rohozec, Kutná Hora /ROZHOVOR/ - Podal jsem si s ním ruku a v tu chvíli mne napadlo, že ho znám léta. Že je to sympaťák, se kterým se dobře sedí. A možná i pije. Potkali jsme se totiž na slavnostech piva Rohozec na rozhraní středních, severních a východních Čech. Já ty slavnosti moderoval, což není důležité, on tam zahajoval celý hudební program, což je daleko podstatnější.

25.7.2013
SDÍLEJ:

NA AKORDEON hrál Josef Matura, mezi muzikanty známý jako Pepino, od sedmi let. Začínal tedy už před půlstoletím! Pak tento nástroj trochu zanedbával, aby se k němu po letech vrátil. Dnes vystupuje nejčastěji s digitální klávesovou harmonikou doplněnou eleFoto: Deník/Gabriela Bešíková

Josef Matura. To je jeho pravé jméno. V hudebním světě je ale znám jako Pepino.

Jeho tříčlenná parta Pepino band servírovala lidem pražícím se na sluníčku porci pořádné české písničky. Staropražské, staročeské.

A lidé, zmožení odpoledním vedrem a posilnění chmelovým mokem, tleskali a písničky si zpívali. Znali je. Jako by jim rádia nic jiného nenabízela.

Když Pepino band dohrál, Pepino si dal jedno vychlazené. A já si ho odvedl stranou, za pivovarskou budovu. Tam, na jediném místě v celém pivovarském areálu, byl klid. Neduněla muzika, nikdo nic nechtěl. Jen to sluníčko nás při tom rozhovoru pořádně rozpalovalo.

Pepino, jak se máte? Vypadáte hodně spokojeně.

(Pepino se nadechl a kýchl si.)

Děkuji za odpověď. Rozumím tomu, že se máte dobře?

Přesně tak; je sice teplo, ale nálada je tady výborná. A když muzikant tuší, že lidi jeho muzika baví, pak je to paráda.

Kdy vlastně vznikl Pepino band?

Letos to bude pět let. Začalo to, když jsme dostali od města nabídku, abychom v Kutné Hoře podpořili cestovní ruch, aby se v Hoře objevilo něco hezkého přes léto. Prostě lidovky, něco, co my, Češi, posloucháme. Byli jsme parta pěti lidí, pak zbyli čtyři, následovalo zmenšení počtu na tři. Nakonec jsem zůstal já a přišli tihle dva nováčci Jarda Pospíšil a Pavel Kruliš. Takhle nám to funguje rok a půl.

Na Kutnohorsku jste známým hudebníkem. Jak to vlastně s vámi hudebně bylo od mládí?

Na akordeon jsem se učil od sedmi, s kapelou jsem začal v patnácti a na akordeon jsem hrál v kapele půl roku a následně jsem chodil na soukromé hodiny na klavír. Ta první kapela, to byli ostřílení chlapi. Byl jsem vykulený, ale byla to skvělá vesnická parta, velká zkušenost.

Jak se ta parta jmenovala?

K poslechu a tanci hrají Kadlečkovi chlapci, ale oni říkali Kanci. Na Kutnohorsku známá kapela. Venkovské akce, hráli jsme lidovky, populární a taneční muziku, prostě spotřební žánr. Taky jsem rok hrál v bigbítu. No a v osmadvaceti jsem si dal lidovou konzervatoř s atypickým zaměřením na aranžování pro moderní taneční orchestry. Za totality jsem si pořídil piano za 65 tisíc korun, to tehdy byla cena nového auta. Jenže jsem byl do toho blázen, mohl jsem si totiž hrdě říci, že stejný nástroj, stejné piano mají Větrovec od Gotta, Václavík z Golemu.

A pak přišly předváděčky, že?

Přesně. Zhruba před jedenácti lety jsem dostal nabídku na takřka každodenní hraní pro lidi na předváděcích akcích. Pořadatelé mne oslovili a já každý den hrál v Liberci. Podmínkou byl akordeon. Jenže já za uplynulých třicet let hrál na akordeon dvakrát třikrát do roka. Hozenou rukavici jsem ale zvedl a nastoupil do kolotoče. Bylo mi líto říci na tuhle nabídku Ne. Tak jsem si koupil bezdrátovou aparaturu, mikrofony a začal jsem hrát. Ten akordeon se mi ale zaryl pod kůži tak, že nyní hraju i čtyřikrát týdně.

DVĚ TŘETINY současného Pepino bandu: spoluhráči Josefa Matury Jaroslav Pospíšil (na snímku vlevo) a Pavel Kruliš.

Chápu dobře, že jste profesionální hudebník?

Od roku 1990 jsem OSVČ, tedy osoba samostatně výdělečně činná. Posledních deset let se živím hlavně muzikou. K tomu dělám obchodní činnost. Říkám, že je to hlavně kvůli tomu, abych se přes den neflákal.

Dlouho jste měl také svoji kapelu.

Jo, přesně tak, třicet let to byla skupina Expres, v regionu docela známá. Před lety jsem se tohoto projektu vzdal.

Proč?

Stručně a opravdu upřímně řečeno: není mi dvacet a s kapelou trvaly akce delší čas. Takhle si to odehrajeme, vše jde tak nějak rychleji a máme klid.

Kolik vám je let?

Hádejte.

Něco přes pade.

Houby, osmapadesát. Teď mne napadá, že mi bude brzy šedesát. Hrůza!

Jak se tak v tomto věku cítíte?

Tu mne bolí, tu mne píchá. Ale přiznávám, že jsem se před lety po 24 letech šťastně rozvedl.

Proč šťastně?

No, už jsem zjistil, že to dál nevede. Nebyla v tom jiná ženská, prostě jsem po 24 letech manželství cítil, že už vše došlo tak daleko, že spolu nemůžeme dál žít.

Co následovalo?

Přišla Yveta, moje současná manželka. Víte, kdy jsme se brali?

Jak bych to mohl vědět?

7. 7. 2007.

To je fajn datum. Jaká je Yveta?

Má v Kutné Hoře kavárnu U Tří pávů. Ale hlavně je mojí manažerkou. Já nejsem počítačový typ, nebaví mne to, nevydržím u počítače. Ona je opak; telefonuje, mailuje, zajistí webové stránky. Je tedy nejen manažerka, ale i miláček; stará se o mě po všech stránkách. A hudbu má ráda, chodila do lidušky devět let na klavír.

Kavárna?

Jasně, známí nás do toho před rokem natlačili.

Jak natlačili?

Prostě měli řeči a tak dlouho do nás hučeli, až jsme se rozhodli otevřít.

Takže číšník?

I když teď tam na chvíli půjdu, nejsem číšník, nejsem pro to zrozen. Ale baví mne na tom to, že se za ten rok utvořila skupina věkově zkušených hudebníků, kteří k nám chodí a povídáme si. Prostě drbeme.

Nějaké cédéčko?

Před deseti lety vyšlo promo cédéčko lidovek na akustický akordeon. No a teď je asi z osmdesáti procent dokončeno cédéčko pro Šlágr TV.

Pepino band.

Pepino, zajímalo vás někdy něco jiného než hudba?

Od těch sedmi jsem hrál na akordeon. Takže vlastně hudba mne provází od raného dětství. Učitel hudebky mi ve třinácti říkal, že bych měl zkusit konzervatoř. Jenže tenhle umělecký obor byl rizikový, člověk musí myslet na zadní vrátka. Rodiče byli dělnického původu, a tak jsem zakotvil v oboru automechanik. Už v prvním ročníku mi ale bylo jasné, že auta opravovat nebudu. Že mne to táhne k hudbě. Než jsem se ale hudbou začal živit, uteklo hodně vody.

Co ta voda odnesla?

Za totality jsem od roku 1979 dělal v podniku Středočeské pekárny a cukrárny Kladno, vozil jsem ředitele. Pak jsem byl zásobovačem v agrochemickém podniku na Kutnohorsku. No a s bývalou manželkou jsme v Kutné Hoře měli tři restaurace. Jo a taky jsem měl vlastní autodopravu. S Fordem Transit jsem vozil lidi po Evropě, kterou jsem docela slušně projel křížem krážem. Nádherné chvíle. A do toho všeho jsem pořád hrál. Muzika v srdci byla a je pořád.

Mají muziku v srdci i potomci?

Z prvního manželství mám dva dospělé kluky 35 a 36 let. Ani jeden se hudebně nepotatil. Bohužel s nimi jen takzvaně mluvím. To víte, maminka jim řekla, že jsem lump, když jsem se rozvedl. Ale mám jedenáctiletého vnuka, ten je skvělý, bezvadný. Jsem prostě dědek.

Dědek, který se v 45 letech rozvedl, znovu se oženil a vypadá spokojeně.

Spokojeně nevypadá. Já spokojený jsem. Ale jednoduché to nebylo. Takzvaně druhý start pro mne znamenal, že jsem v pětačtyřiceti začínal od nuly. Díky výborným příbuzným, kteří nám v dobách krize pomohli, je to teď prostě skvělý čas. Bydlíme v Rašovicích u Uhlířských Janovic. A jsme spokojeni.

Řekněte mi na závěr něco o vašich parťácích z Pepino bandu.

Jaroušek Pospíšil, kytarista a zpěvák, slavil před pár dny šedesátku. Je to boží člověk, naprosto bezproblémový. Spolu jsme hráli někdy v letech 1990 až 1998. Začínali jsme jen ve dvou. Tehdy začínaly computery přicházet do naší branže. Když se provalilo, že Matura s Pospíšilem chtějí ve dvou hrát jako kapela, tak si většinou ťukali na čelo. Když to pak slyšeli, ťukat přestali. No a dneska tak hraje mnoho lidí. Jen ta technika pokročila neuvěřitelně kupředu. No a houslista Pavel Kruliš? Co tak k němu říci? Snad jen to, že s těmahle klukama je mi moc fajn. Tak ať nám to vydrží.

Heleďte se, tady na tom sluníčku je strašný vedro, pojďme si dát jedno orosený…

…a tak jsme šli a ještě chvíli si povídali. S Pepinem by si šlo povídat dlouho…

Josef PEPINO Matura

- Hudebník
- Hraje na V-akordeon (digitální klávesová harmonika se zvuky různých hudebních nástrojů)
- Zpívá
- S Jaroslavem Pospíšilem a Pavlem Krulišem hrají v trojici Pepino band
- Hrají především staročeské a staropražské písničky
- Dlouhá léta hrál v kapele Expres
- Bydlí v Rašovicích u Uhlířských Janovic
- Podruhé ženatý
- Z prvního manželství má dva dospělé syny, je dědečkem


Autor: Jiří Macek

25.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Řemeslné práce - Kdo se vyzná ve dřevu? Pojďte k nám - mnoho benefitů 25 000 Kč Do týmu hledáme kolegu, který se vyzná ve dřevu. Jste truhlář, lesník nebo tesař? Zkrátka člověk, který bezpečně rozezná o jaký typ dřeva jde? Jedná se o stabilní, dobře placenou práci s jistotou pravidelné výplaty každý měsíc. Silná a mezinárodní společnost, která si dobře uvědomuje, že spokojení zaměstnanci jsou jejím největším bohatstvím. Nabízíme respekt a úctu ke všem našim zaměstnancům a dobré zacházení. Firma intenzivně spolupracuje s odborářskou organizací a stále zlepšuje pracovní prostředí, pravidelně navyšuje platy, zvyšuje počet benefitů peněžního i nepeněžního charakteru, poskytuje svým zaměstnancům bezúročné půjčky, Přispívá na důchodové připojištění a kapitálové spoření, přispívá například i na rekreaci vašich dětí a mnoho dalších příjemných výhod. Jestli nejste ze zdejšího okresu, nevadí, příspěvek na stěhování poskytuje firma také. Náplň práce: Přejímka dřeva. Rozdělování dřeva podle druhu. Rozdělování dřeva podle kvality. Přerozdělování dřeva dle parametrů. #fRUVt Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 19 000 Kč Svářeči Svářeči. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: Požadujeme: sváření metodou "padaky" , německý jazyk výhodou, svářečský průkaz výhodou., Místo výkonu práce: Strážnická 1522, Mělník, Kontakt: p. Savlyak (PO - PÁ od 9:00 do 17:00 hod.).. Pracoviště: Stavort plus s.r.o. - mělník (strážnická), Strážnická, č.p. 1522, 276 01 Mělník 1. Informace: Oleksiy Savlyak, +420 777 507 720. Výroba - Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení 13 500 Kč Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení jinde neuvedená Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 10. Poznámka: - obsluha strojů při zpracování dřeva, Požadujeme: dobrý zdravotní stav, fyzicky náročná práce, Místo výkonu práce: Křivenice 1, 277 03 Horní Počaply , Kontakt:telefonicky úterý a čtvrtek 9:00-14:00, osobní schůzka po telefonické domluvě. Pracoviště: Prykom s.r.o. - křivenice, 277 03 Horní Počaply. Informace: Oleh Pryymak, +420 608 214 966. Administrativa - Administrativa Administrativní pracovník 13 400 Kč Všeobecní administrativní pracovníci Všeobecní administrativní pracovníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13400 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - Administrativní činnost i internetového obchodu, - znalost cizího jazyka AJ, Kontak: Zubanych Marianna, Po-Pá 10:00-17:00, 608 184 244. Pracoviště: Bohemian rhapsody s.r.o., Českolipská, č.p. 790, 276 01 Mělník 1. Informace: Marianna Zubanics, +420 608 184 144.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté Poděbrad (v bílém) prohráli doma s Mělníkem 2:5
67

Bývalá opora zlobila, Mělničtí přesto pikantní souboj zvládli

Divize B, 15. kolo: FK Brandýs - Sokol Libiš (v modrém) 1:2.
14

Slastná tečka Libiše. Podzim končila vítězným gólem

Vlaky byly ochromeny po oba víkendové dny. Může za to vedení

Střední Čechy - Pojede můj vlak? A pokud vůbec, kdy a kam dorazí? Provoz na železnici v poslední době postihly hned tři velké maléry, které jako by chtěly přinést pochybnosti o jedné ze stěžejních zásad středočeské koncepce veřejné dopravy zařazené do systému Pražské integrované dopravy: posilovat provoz na železnici a snažit se přimět co nejvíce lidí, aby přesedli právě do vlaků. Jak ze svých aut, tak z autobusů. Někde se dokonce do budoucna počítá s omezováním autobusových spojů tam, kde veřejná doprava jezdí souběžně po kolejích i po silnici.

Respiračních infekcí přibylo, o chřipku však nejde

Střední Čechy – Nemocnost vrostla, ale chřipka za to nemůže. Tak lze shrnout poznatky středočeských hygieniků vyplývající z vyhodnocení hlášení praktických lékařů a pediatrů k výskytu akutních respiračních infekcí a chřipky mezi jejich pacienty ve 46. kalendářním týdnu.

Jak jsme se změnili 1989–2018

Piva pijeme zhruba stejně jako na sklonku socialismu. Ale třeba banánů si můžeme dopřát mnohem více. Stejně jako divadelních představení. Na druhou stranu do kin nás už nic moc netáhne. Deník přináší u příležitosti výročí 17. listopadu srovnání, jak jsme žili před 29 lety a jak žijeme teď.

Tisíceré ne Babišovi a jízda nejdelším železničním tunelem: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 16. listopadu 2018.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT