Průvodce mělnického podzemí František Demeter je odborník na slovo vzatý. Setkání s ním bylo nejen milé a přátelské, ale také plné zajímavých informací o chodbách pod náměstím, místních legendách nebo o nedávných přívalových deštích, které částečně zaplavily chodbu vedoucí ke studni.

Pracujete v neobvyklém prostředí, jak jste se k této práci dostal?
Nebylo to jednoduché. V současné době jsem nezaměstnaný a sháním práci. Shodou okolností tady pracuje jako průvodce můj kamarád. Protože je doba dovolených a bylo nutné sehnat někoho na zástup, vzpomněl si na mě. Na základě jeho tipu jsem získal práci.

Jedná se o náročné povolání, i když jde jen o zástup. Jak jste se připravoval?
Hlavním těžištěm je domácí příprava. Obdržel jsem od kolegy materiály obsahující povinné údaje, které samozřejmě musím sdělit pokaždé. Ostatní už je variabilní, záleží především na počtu lidí ve skupině, na jejich zájmu a dotazech. Děti se obvykle ptají, jestli je tady nějaké strašidlo.

A je?
Pokud vím, tak není. Máme expozici útrpného práva a vězení, ale ani jedno, ani druhé se v mělnickém podzemí neodehrávalo, proto tu nemá kdo strašit. Prostory se používaly k bohulibějším účelům, zejména ke skladování vína. K mělnickému podzemí se spíš váže několik legend a pověstí. Jedna z legend říká, že v útrobách mělnického kopce spí svatý Václav a tisíce rytířů, kteří vyrazí na pomoc zemi české, až bude nejhůř. Legenda se podobá té o blanických rytířích. Jiná pověst vypráví o pokladu nesmírné ceny, ukrytém v mělnickém kopci. Poklad se ale objeví jen tehdy, lehne-li celé město popelem. Poslouží jako finanční zdroj pro obnovení vyhořelého města.

Jak vypadá mělnický poklad?
To nikdo neví. Můžeme se domnívat, že je to třeba poklad královny Emmy, která nechala v Mělníce razit pověstné denáry. Podle mých informací se na Mělníce žádný takový denár nenašel.

Součástí mělnického podzemí je také studna. Co je na ní nejzajímavějšího?
Vycházejme z technických údajů. Největší průměr studny je 4,54 metru, což činí z mělnické studny nejširší známou studnu v celé republice. Hloubka studny je 54 metrů, měřeno od kupole po organické dno. Nad kupolí jsou ještě přibližně dva metry zeminy a dlažba, ve které je na povrchu vysázen bílými dlažebními kostkami nápis Studna. Pokud by se tedy počítala celá hloubka studny od dlažby až po dno, které je navíc zanesené stavební sutí, bylo by číslo ještě vyšší.

Je voda v mělnické studni pitná?
Když se zpřístupňovalo podzemí, byl mimo jiné učiněn také rozbor vody, který prokázal její nezávadnost. Voda v mělnické studni je ale pitná pouze pro dospělého člověka. Snad by se časem podařilo zrealizovat její ochutnání, sám bych se ho rád zúčastnil.

Dokážete odhadnout, kolik kilometrů denně nachodíte?
Těžko říct, metry jsem nikdy nepočítal. Já jsem spíš počítal schody. Dolů vede třicet sedm schodů, nahoru také, takže jedna prohlídka pro mě znamená sedmdesát čtyři schodů. Pokud přijdou návštěvníci každou hodinu, vynásobte si tohle číslo osmkrát. Jednu výpravu uskutečňuji sám, bez návštěvníků. Pokaždé se přesvědčím, zda je vše v pořádku, abych mohl s klidným srdcem uvítat první výpravu. To je dalších sedmdesát čtyři schodů, po sečtení nám vyjde krásné číslo šest set šedesát šest.

Kolik návštěvníků bývá v jedné skupině?
Co vím, tak je maximum pětadvacet lidí. Více lidí by se už těžko vešlo, navíc by bylo složitější návštěvníky uhlídat. Každá skupina je samozřejmě jiná. V jedné je takzvaně jen pár duší bez velkého zájmu. Rychle se podívají, ani o výklad příliš nestojí a pospíchají pryč. Největší strach mám, když ve skupině výrazně převažuje počet dětí nad počtem dospělých. Velké množství dětí je těžké uhlídat, aby někam nespadly nebo nešly tam, kam nemají. Milou skupinou jsou například senioři, ti mají smysluplné dotazy, jsou velice vstřícní a pozorní. Během výkladu je takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík Další skupinou, kterou mám velmi rád, jsou rodiny s dětmi. Některé děti, zvláště chlapečkové s uličnicky rozcuchanými vlasy, se ptají na věci, ze kterých mi jde hlava kolem.

Jaký dotaz patří k nejčastějším?
Ta paleta je skutečně bohatá, nedá se říct, že by nějaký dotaz výrazně převažoval. Co člověk, to nápad, takže dotazů je nepřeberné množství.

O víkendu řádila na Mělníku vichřice provázená přívalovými dešti, které na mnoha místech způsobily zatopení sklepů. Bylo zasaženo i mělnické podzemí?
Tuto sobotu naštěstí ne. Ale minulý týden se vlivem přívalových dešťů vytvořila jakási laguna od rumpálu až ke studni. Je tam sice štěrk a hornina pod ním má velkou vsakovací schopnost, ale té vody bylo tolik, že se vsáknout jednoduše nestačila. Paní vedoucí (Jana Kirchnerová – vedoucí infocentra v Mělníku – pozn. autorky) celé dopoledne společně s manželem vynášela z podzemí kbelíky vody. Jen díky jejímu zásahu bylo možné uskutečnit nedělní prohlídky. Navíc zajistila firmu, která za plného provozu dokázala pročistit šachtičky pro lepší vsakování vody. Smekám před pány řemeslníky, kteří všechen štěrk odnosili do podzemí v malých kbelících.

Kterou část trasy máte z celé prohlídky nejraději?
Takhle jsem o tom neuvažoval. Celá trasa je velice pěkná. Já jsem navíc rodilý Mělničák a mám obrovskou radost z toho, že byla zpřístupněna alespoň část mělnického podzemí.

Chystá se v dohledné době rozšíření této prohlídkové trasy?
To bohužel nevím. Mělničákům se splnil sen už jen tím, že byla zpřístupněna tato část podzemí. Do dneška si toho strašně vážím a jsem rád nejen kvůli nám, Mělničákům, ale také kvůli lidem, kteří mají o mělnické podzemí zájem. A ta studna na konci prohlídky, to je jako koruna. Finis coronat opus, jak říkávali staří latiníci. (Konec korunuje dílo)

František Demeter je rodilý Mělničák, který je na své město hrdý. V současné době bydlí v městské části Mělník – Pivovar. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu, jak bylo dříve nazýváno gymnázium. Téměř celý život pracoval na Mělníku jako celník. Je ženatý, má dvě dospělé děti a jednoho vnuka. Jeho velkým koníčkem je historie. Je odpůrcem mobilních telefonů, počítačů a osobních automobilů, dává přednost přímé verbální komunikaci.

LADA KURCOVÁ