Taková je krátká charakteristika sedmičky odvážných maminek, které se společně vrhly do vedení chloumeckého rodinného centra. Od roku 2004, kdy centrum vzniklo, jde už o třetí předání pravomocí, a tedy čtvrté vedení organizace, která se snaží zlepšit kulturní život v obci.

„Když jsem se dozvěděla, že bývalá předsedkyně Dana Poustková přemýšlí o předání centra, nejdřív mě ani nenapadlo, že bych do toho mohla jít," přiznala Jana Dočekalová, která je pomyslnou hlavou celé skupiny. Nebo spíš krkem, stala se totiž novou předsedkyní. „Pak jsme si s kamarádkou řekly, že bychom to společně mohly zkusit, že ve dvou bychom to snad zvládly. Ona z toho sice nakonec vycouvala, protože má spoustu závazků, já jsem ale byla nadšená z toho týmu, který se tu dával dohromady. Zdál se mi pevný, líbilo se mi, jak se každá z holek začala nějak profilovat. Všechny si postupně vybíraly, co by chtěly dělat, až na mě zbylo to předsednictví," popsala Dočekalová, jakým způsobem se k zodpovědné funkci dostala.

Přiznala také, že jí dělá trochu problém komunikace a mluvení na veřejnosti. Tuto funkci proto v centru zastává Stanislava Valterová, která se stala jakousi šéfkou přes propagaci a styk s médii.

„Jsem trošku zašpiněná novinařinou, tak nejspíš proto," vysvětlila, proč na ni padla zrovna tato role. „Ze začátku jsem dost váhala, jsem z Veltrus a dojíždět sem je přece jen zátěž. Naštěstí propagace se dá dělat i na dálku a spousta věcí s tím souvisejících se může řešit přes maily, proto jsem nakonec kývla," přiblížila své začátky v centru. Práci pro ně bere hlavně jako koníček. „Manžel chodí lézt na stěnu a hrát florbal – já mám centrum," řekla milovnice vodáctví, která má sjetý například Trojský kanál. „Znám ho nahoře i dole. Tím myslím pod hladinou. Ono není špatné vidět ho z druhé strany," zasmála se.

Pro chod každé organizace, tedy i rodinného centra je  nesmírně důležitá zdatná účetní. Tuto záležitost má nově na starosti Petra Šefčíková.

„Chodím sem dlouho, ať už na různá cvičení nebo se synem do herničky. Když mě a kamarádky oslovili, jestli bychom se na dalším chodu centra nechtěly podílet, řekla jsem si, že by to bylo fajn. Budu víc v obraze a budu moci ovlivnit, co se tady děje," prozradila absolventka obchodní akademie, která začne v nejbližších týdnech přibírat na váze. „Jsem těhotná, takže manžel měl o mě ze začátku trochu strach, chtěl, abych byla víc v klidu. Teď jsem sice pořád unavená a je mi špatně, ale to se časem srovná," připustila, že pro ni práce v centru v těchto dnech není žádná legrace.

To Martina Sýkorová si práci v centru vysloveně užívá. Jak sama říká, je skrz na skrz kreativní typ člověka a ačkoli ji nikdy nenapadlo, že by podobnou práci mohla dělat, po narození dcery se její pohled na život a svět změnil.

„Od chvíle, co mám Domču, vnímám jinak než dřív. Strašně mě baví jakákoli tvůrčí činnost, hlavně pak kreslení," práskla na sebe zdravotní sestra, která se do vedení centra dostala díky své schopnosti organizace. „Jednou jsem volala Daně Poustkové, jestli by bylo možné pronajmout si centrum na oslavu dceřiných narozenin. Bylo to asi čtyři měsíce předem. Dana mi tenkrát řekla, že neví, že tou dobou už tu bude nové vedení, ale že se jí líbí, s jakým předstihem to řeším. Nabídla mi proto, jestli nechci přijít na informační schůzku a třeba se zapojit. A tak jsem tady," uvedla žena, která jde do všeho po hlavě. „Jsem člověk, který řekne, co si myslí. Ačkoli když je většina proti mně, tolik si nevyskakuju," připustila. „Jakmile se ale do něčeho pustím, chci z toho vymáčknout maximum, zkrátka udělat, co nejvíc je možné. Doma se proto trochu báli, abych nebyla smutná, pokud to nepůjde tak, jak bych chtěla. Nicméně všichni stojí za mnou, pomáhají, jak se dá. Partner je rád, že jsem se zapojila a myslím i na něco jiného než na plínky," zasmála se milovnice výtvarného umění, která se těší hlavně na uplatnění svých kreativních vloh a nápadů.

Naopak Lenka Kmečová Skružná řeší mnohem přízemnější věci, bez kterých by ale centrum nemohlo vůbec fungovat. Žena, která vystudovala podnikové finance, totiž dostala na starost shánění peněz.

„Budu mít na starost ekonomickou stránku věci. Zatím zjišťuji, co, kde a jak. Třeba jak se vlastně takové organizace, jako jsme my, dají financovat," představila svůj díl zodpovědnosti vůči centru.

O samotnou správu budovy a veškeré věci, které se týkají běžného provozu centra, se nyní starají Lucie Gegorovičová a Libuše Šímová. Obě bydlí přímo na Chloumku, a tak to mají do centra co by kamenem dohodil.

„Mám hodně kamarádek s malými dětmi a všimla jsem si, že tady na Chloumku je jich taky hodně. Jsem akční člověk, takže když se naskytla možnost zapojit se, neváhala jsem," prozradila na sebe Lucie, pro kterou je práce v centru hlavně příležitostí, jak se dál rozvíjet. „Přítel mi taky říkal, ať do toho jdu a nejsem jen doma. Důležité je nezakrnět, ne?" položila se smíchem řečnickou otázku.

Libuše Šímová se zase k práci v centru dostala díky své sousedce. „Byla v té skupině, co to tu vedla před námi. Já sama jsem centrum navštěvovala a chtěla jsem, aby to tu pokračovalo. Zklamalo by mě, kdyby se to zavřelo a nic tu nebylo," připustila  žena, která je odhodlaná zapojit se do všeho, co bude potřeba.

Že práce bude víc než dost, toho jsou si vědomy všechny dámy. Za největší současný problém a nedostatek považují topení, které je v centru řešeno nešťastně krbem na dřevo a elektrickými přímotopy. „Topení je pro mě velkým strašákem, s tím nejsem schopná se smířit. Otevřený oheň v dětské herně?!" netajila se svým rozhořčením Stáňa Valterová. Za pravdu jí dává i předsedkyně centra Jana Dočekalová. „Topení je věc, kterou určitě chceme řešit. Teď je výhřevnost jenom v určité části místnosti, navíc je to nebezpečné. A kdybychom používaly přímotopy, tak bychom se nedoplatily," uvedla další z problémů současného stavu věcí. „Rády bychom taky obnovily strop a zrekonstruovaly vnitřní klouzačku pro děti. Teď se ale zaměřujeme hlavně na úklid, aby to tu bylo čisté a aby se zlepšila celková hygiena," vypočítala cíle, kterých by chtěla spolu se svými kolegyněmi co nejdříve dosáhnout.

Pokud jde o další směřování Rodinného centra Chloumek, maminky, které nedávno převzaly jeho vedení, chtějí z centra udělat středisko, ve kterém se bude setkávat místní komunita napříč generacemi. „Chceme to malinko jinak, než to bylo doteď. Máme menší děti než bývalé vedení, takže bychom chtěly nějaké kroužky právě pro ně. Ale nechceme zapomínat ani na samotné rodiče, rády bychom jim nabídly různé vzdělávací kroužky, třeba finanční gramotnost. Nebo v současné době například pořádáme kurzy rétoriky," uvedla Dočekalová.

Podobnou vizi má také Stáňa Valterová. „Chtěla bych, abychom do chodu centra začlenily i místní seniory, vždyť centrum je na Chloumku vlastně jediné kulturní centrum, nic jiného tu není," upozornila. „Mohly bychom to nějak skloubit dohromady, že by tu třeba byli senioři s dětmi naráz. Vždyť děti ze školek také chodí vystupovat do domovů důchodců," přednesla svůj nápad. Zároveň ale dodala, že je to zatím všechno ve fázi příprav a (s)myšlenek. „Líbilo by se mi také nabídnout maminkám kurzy ohledně návratu do zaměstnání. Například základy práce na počítači, tvorbu webových stránek… I pro mě samotnou je návrat do práce strašák," přiznala.

„Já bych hlavně chtěla, aby se tu lidé, kteří sem přijdou, cítili jako doma," přidala svou trošku do mlýna Martina Sýkorová. „Určitě se nebráním čemukoli, co se bude týkat kreslení, lepení, tvoření… Zkrátka kreativních dílniček a kroužků. Chtěla bych otevřít třeba kurz kreslení nebo nějaké jazykové kurzy," navrhla.

A pozadu nezůstala ani Petra Šefčíková. „Mně by se líbilo třeba cvičení s miminky nebo znakování. Jen nevím, jestli by o to byl zájem," připustila.

Zkrátka a dobře, nápadů má celá sedmička spousty. Teď už jde jenom o to, jak to všechno skloubit dohromady a kde na to sehnat peníze. „To je věc, která mě strašně mrzí a štve zároveň," pronesla Martina Sýkorová. „Je škoda, že když už se najdou lidi, kteří by se pro děti rozdali, tak nemají z čeho brát. V tomhle musíme spoléhat na druhé, naše příjmy na rodičovské jsou minimální. Přitom my nechceme žádné peníze pro sebe, ale čistě a pouze na provoz centra," povzdychla si.

Jana Dočekalová – Maminka tříleté Beaty a roční Julinky se stala novou předsedkyní Rodinného centra Chloumek. Je z Mlazic, vystudovala gymnázium a půl roku byla v Belgii v roli au pair. Před nástupem na rodičovskou dovolenou pracovala například jako vedoucí fakturace.

Stáňa Valterová – Má doma dva kluky, tříletého Ráďu a ročního Šimona. Pro centrum dělá propagaci a zařizuje vše, co se týká styku s médii. Pracovala v Litoměřickém deníku a jako servisní dispečerka. Bydlí ve Veltrusech.

Petra Šefčíková – Maminka dvouletého Mirečka je z Mělníka, ale v létě se bude stěhovat na Chloumek. Před nástupem na rodičovskou dovolenou připravovala podklady pro účetnictví a podobnou funkci zastává i v rámci centra, kde dostala na starosti správu financí.

Martina Sýkorová – Zdravotní sestřička, která má roční dceru Dominiku, je kreativní typ. I proto dostala na starosti všechno, co se týká větších akcí, ať už jde o vymýšlení soutěží, výrobu diplomů nebo výzdoby. Bydlí na Chloumku.

Lenka Kmečová Skružná – Pracovala v bankovním sektoru. Má na starosti získávání financí a ekonomickou stránku chodu centra. Bydlí v Mělníku, ale během několika měsíců plánuje stěhování právě na Chloumek. Doma má tříměsíčního Tadeáše.

Lucie Gregorovičová – Ačkoliv by díky svému vzdělání měla být spíše hoteliérkou, má za sebou praxi v PR. Bydlí na Chloumku nedaleko centra, i proto dostala na starosti běžný provoz a technické zázemí. Stará se o sedmiměsíční Haničku.

Libuše Šímová – Vyučená kuchařka/číšnice žije se svou jedenáctiměsíční dcerou Anežkou na Chloumku. V centru je připravena přidat ruku k dílu u všeho, co bude potřeba, stará se například o technické zázemí.