Všichni kolem nás se usmívali, nikdo nikam nespěchal, všude bylo čisto, domy a kamenné cesty byly upravené. Pohoda se šířila mezi historickými památkami, zákoutími a uličkami, kterými jsme procházeli.

Ne nebyl to žádný zvoneček ani kouzelný dědeček, ale Rodinné centrum Všetaty-Přívory, které připravilo pro seniory výlet za památkami UNESCO, tentokrát do Kutné Hory.

Ráno 13. října vyjel ještě za tmy autobus ze Všetat a již v devět hodin jsme vystupovali před Chrámem svaté Barbory. Bylo chladno, a tak se všichni těšili na průvodce, který nás měl seznámit s památkami a historií města.

Mladá, příjemná, i když začínající slečna průvodkyně nás opravdu zahřála, svižnou chůzí i svým profesionálním a vtipným projevem. Moji mladí pomocníci nás všechny sledovali, popřípadě počkali a pomohli. A také fotili.

Čas utíkal, zatímco jsme vyhlíželi z terasy Kaple Božího těla na kutnohorské vinice, dozvídali se zajímavosti o kašně nebo kamenném domě, Karlu Havlíčku Borovském a nebohých svatých, kteří stáli zkamanělí na mostě.

Hodina a půl uběhla a my jsme se ocitli před Vlašským Dvorem. Žádné groše jsme sice z místní mincovny nenesli, ale okny na nás svítilo polední sluníčko. Barevné podzimní listí bylo v tu chvíli ještě krásnější, ale my jsme byli hladoví. Každý si proto našel místo, kde si odpočinul při dobrém obědě.

Odpoledne nás autobus dovezl do sousedního Sedlce, kde jsme mohli obdivovat  památku UNESCO – Kostel Nanebevzetí panny Marie, a opodál i známou Kostnici.

Útulněji však bylo v historické části Kutné Hory a hlavně v Chrámu svaté Barbory, který je také památkou UNESCO.

Někteří se dokonce oblékli do ochranného oděvu, vzali kahan a spustili se do podzemních dolů. Mnozí poseděli při kávičce, nakoupili dárky.

Tolik tu bylo zajímavých míst, vše se však stihnout nedalo, také únava se hlásila. Přece jen už nejsme nejmladší. Ještě, že tu byly pohodlné lavičky.

Přivolali jsme autobus, spočítali se při nastupování  jako ovečky a se zapadajícím sluníčkem  jsme přijížděli domů. Zatleskali jsme panu řidiči za opravdu skvělý servis a mně se také tleskalo. „Děkuji vám všem," říkala jsem do mikrofonu a opravdu jsem měla pocit, jako když odcházím z pohádkového příběhu.

Myslím, že si každý tento den příjemně užil. Možná jsme byli všichni trochu unaveni, ale do příštího výletu nabereme síly a 9. listopadu budeme obdivovat  krásy Prahy.

Tak na shledanou!

Marie Chvátalová

Více o akcích rodinného centra se dozvíte na webových stránkách www.rcvsetatyprivory.cz.