Tři, dva, jedna, START! Desítky šílených běžkařů vybíhají. Kam? No přece od startu na dvouset metrový okruh mělnickým náměstím. Teď? No jistě, vždyť v Mělníku je ideální počasí na lyžování. Je dvacátý červen, pět hodin odpoledne a pětadvacet stupňů na teploměru. Divíte se? Není čemu, dlažba mělnického náměstí zažívá nevšední Mělnickou jizerskou padesátku už pošestnácté.

Vesele vystrojení lyžaři běží s nadšením a s touhou pořádně se vyřádit k pípě, kde na chlapy čeká půllitr pěnivého moku a pro dámy jen malé pivko – i s tím však někteřé zápolí…

Chmelovým nápojem posilnění závodníci míří k nejnáročnější překážce celého závodu s velkou dávkou recese – velké lavině, na kterou si hraje halda větví porůzno naházených. Statný Mexičan v širokém sombréru jde na lavinu speciální technikou – rozjezd, výskok a salto mortale. Někdo jde zase s rozvahou čapími kroky.

Kotouly, pády, vzpříčené lyže a urputné snažení zvednout se ze spletě větví na kluzkých kočičích hlavách zase na nohy… Přichází i kolize, kdy přes sebe běžkaři na lavině padají jak hrušky.

Ve finálovém skluzu po kostkách na závodníky netrpělivě čeká dvojice sněhuláků se vztyčenými mrkvemi, do jejichž ústních otvorů se všichni s několika pivky v krevním oběhu snaží vhodit tenisák. Tato nelehká disciplína dokáže proklatě zamíchat konečným pořadím. Od sněhuláka už jen k cílové lavině z doveženého sněhu a vysněná výhra je v kapse – tedy jak pro koho.