Tomášovo piano a zpěv je občas ke slyšení ve zdejším nočním Baru Díra a už nějaký čas i každé úterý u Pohodového anděla, kde má svůj pravidelný pořad „Piano Blues Time“. Je častým hostem i ve vyhlášených pražských klubech U Malého Glena, Reduta, Jazz Dock či v Malostranské besedě. „Táta mě zhruba od deseti pouštěl hudbu. Seděli jsme spolu v obýváku a poslouchali muziku ze šedesátých a sedmdesátých let. Především blues. Tam jsem si hudbu zamiloval, a tak mne provází po celý můj dosavadní život. Hudba se významně podílí na formování člověka, pomáhá mu vnímat svět a rozšiřovat obzory. Jak po stránce hudební, tak i sociální. Hudba je hledání, vytváření a tříbení pocitů sama v sobě…,“ říká na úvod našeho povídání oblíbený hudebník.

Dá se říci, že vás k hudbě posunul táta?
Tomáš Homuta.Jednoznačně. S velkou podporou mámy. Pamatuji, jak jsem si jednou brnkal v pokoji a přišel k nám Eda Soukup a povídá, hele tady mladej hraje na piano. Zrovna taky jedno dávám do Díry, ať si na něj přijde zahrát. Mohlo mě být asi tak patnáct a ohromně mne to nakoplo. I když jsem byl tak strašně mladý, naši proti mému muzicírování v baru nic neměli. (Smích)

Jak to dopadlo?
Výborně. Začal jsem tam hrát pravidelně každou neděli. Vydrželo mi to zhruba sedm let. Stala se z toho prima tradice. Začal jsem se setkávat nejenom se svými vrstevníky ve škole, ale v Díře také s o několik generací staršími návštěvníky. Díky tomu jsem získal nová poznání, přicházel na chuť jinému druhu řeči i humoru. Zkrátka, jak už jsem říkal, hudba mě otevřela úplně jiný svět , do kterého bych se obvyklou cestou jen stěží podíval.

Hrajete nejenom v Mělníku a v prestižních pražských klubech, ale vydal jste se i do New Orleans. Co vás přivedlo až tam?
Po neustálém hraní po klubech jsem si začal uvědomovat určitou stagnaci a hlavně únavu. Původně jsem uvažoval o tom, že se všeho tady zbavím. Prodám klávesy, auto, získám peníze na cestu a splním si svůj dávný sen. Chtěl jsem si to venku pěkně užít. S někým si zahrát, pobýt a potom se vrátit domů a najít si normální práci. Hudbu dělat jen pro zábavu. Nakonec jsem naštěstí nemusel nic prodávat, skutečně se mi podařilo vycestovat. Nejprve jsem byl pozván na Korsiku, abych zprvu hrál tam a to mě potom umožnilo rozjet se do New Orleans. 

To mě začíná zajímat… Měl jste tam nějaké zázemí?
Ne, nikoho jsem tam neznal. Teprve po příjezdu jsem se začal rozkoukávat, jak to tam vůbec chodí a hledal možnosti, jak a kde si případně zahrát. Asi za tři týdny jsem dostal lano ke dvěma tamním kapelám. S jednou jsem hrál každý čtvrtek a poté, co jsem se seznámil s úžasným kytaristou Keithem Stoneem, hrál ještě v neděli a v pondělí v B.B. King´s Blues Clubu, jenž je jeden z největších v Americe. Vedle toho jsem každý den hrál i sám. Běžně jsem tak stihl odehrát dvojáky i trojáky. 

To se dá stačit?
V Orleans se hraje od deseti dopoledne do tří hodin do rána. Takže dá. (Smích)

Pokud vím, Keitha Stonea jste potom pozval do Čech.
Ano. Měl jsem za to, že bych mu měl alespoň částečně něco vrátit. Po svém návratu jsem začal přemýšlet jakou formou to provést. Zda uspořádat pro něj třeba šnůru po klubech nebo něco podobného. To pochopitelně představuje značnou investici, navíc jsem chtěl, aby to bylo tady na Mělníku. Problém byl, že pro takovou produkci u nás nejsou vhodné prostory. Jedině divadelní sál MKD, ale ten se mi nejevil zrovna jako ideální, a tak jsem začal vymýšlet jinou strategii. Už když jsem pobýval v New Orleans, ohromně mi chutnala tamní kuchyně. Kolikrát jsem si říkal, kdyby to mohli ochutnat moji známí, škoda, že tu nejsou se mnou. A tak mě napadlo využít náměstí Míru k propojení dobrého amerického jídla s dobrou americkou muzikou. Oslovil jsem kluky od Němého Medvěda, kde se dělají hamburgery a americkou kuchyni mají zmáknutou a část plánu byla hotová. 

Tomáš Homuta.

A jak dopadl tento váš záměr?
Musím předně uvést, že jsem nic podobného, natož v tak velkém rozsahu, nikdy nedělal. Nakonec se mi podařilo dát dohromady nultý ročník mezinárodního bluesového festivalu Taste of New Orleans, který se uskutečnil 24. června letošního roku na náměstí Míru v Mělníku.

Vznik nové tradice?
Dost možná. Za každou takovou akcí je strašně moc práce a její úspěch je odvislý na mnoha okolnostech. Hlavně na financích. Rád bych festival zopakoval. Jak to však dopadne, dneska dovedu ještě stěží odhadnout.