VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Štěpán Kojan ze skupiny Keks: Nejhezčí období kariéry? To zažívám právě teď!

Střední Čechy /ROZHOVOR/ - Rocková kapela Keks vznikla před neuvěřitelnými 36 lety. Tehdy se psal rok 1981. U zrodu stáli také Štěpán Kojan a Petr Dudík, kteří v Keksu hrají dodnes. Kapela z Benešovska už dávno opustila hraní takzvaně kolem komína, jezdí po celé republice a jejich písně zná nejen generace současných padesátníků a šedesátníků, ale i daleko mladší posluchači. Písně jako Jak děkuje se andělům, Černý oči, Mejdan, Víš, Pošťák, Móda, Proč holky pláčou, Stačilo tak málo, Nebylo to s tebou zas tak zlý, Tak málo žádám, zná mnohý.

3.7.2017
SDÍLEJ:

Štěpán Kojan. Foto: Deník/Jiří Macek

Rocková formace si své místo na slunci začala dobývat na přelomu let 1981 a 1982 a ti, co u toho byli tenkrát, hráč na klávesy a zpěvák Petr Dudík a kytarista a zpěvák Štěpán Kojan, jsou i současnými členy formace. Keks vznikl na základech rozpadlých, na pomezí Benešovska a Táborska oblíbených, skupin Báze a Beletrix. Zpočátku se z reprobeden ozývaly osvědčené hity kapel Deep Purple či Sweet.

Do povědomí širší veřejnosti, a to nejen na Benešovsku, se dostala kapela především s písní Libanon. Právě s ní vyhrála jedenáctý Festival politické písně Sokolov 1983, i když tuhle kapitolu historie souboru její členové příliš rádi nezmiňují.

ŠTĚPÁN KOJAN
Benešovský multiinstrumentalista se narodil v roce 1958 v Českých Budějovicích. Prvním nástrojem, na který se učil hrát, byla v osmi letech tahací harmonika. Na konzervatoři však vystudoval hru na trubku. Kvůli zdravotním potížím se zuby ale hru na tento žesťový nástroj dále nerozvíjel. Na kytaru se naučil sám. Hrál v kapelách Báze, Belatrix a nyní Keks. Píše hudbu, skládá texty. Na kontě jich má více než 400.

Mezi pozoruhodné úspěchy kapela řadí také vyprodaný velký sál pražské Lucerny při koncertu k 30. výročí založení.

O čtyři roky později si Keks jako předskokana vybrala, znovu pro koncert v Lucerně, britská legenda, kapela Smokie. Hráli jako předkapela Nazarethu i Suzi Quatro. Dalším skvělým počinem kapely bylo nedávné vystoupení v pražské Tipsport aréně s Jihočeskou filharmonií.

Úspěch přišel ruku v ruce s tím, jak šli členové kapely takzvaně do sebe. Formace začala tvořit a především abstinovat. V současnosti hraje Keks zhruba stokrát do roka. Na takovou šichtu se musejí muzikanti narození v šedesátých letech minulého století připravit a také trochu šetřit. Kapela Keks se už několik let drží kolem třicátého místa v anketě Český slavík.

Současný Keks, jehož logo, otisk ruky, vytvořil grafik a fotograf Lumír Kovář, rockový fanda a mimo jiného i autor loga kapel Lucie i Wanastovi Vjecy, tvoří Štěpán Kojan (kytara, zpěv), Petr Dudík, (klávesy, zpěv), Václav Šobíšek (baskytara), Václav Suchý (bicí, perkuse).

Dlouhovlasý a ledabyle rozevlátý frontman Keksu Štěpán Kojan brzy oslaví šedesátku. Energie a humoru má stále na rozdávání. Jakmile vstoupí na pódium, především fanynkám se tají dech. Usměvavý „týpek“ chrlí jeden ironický výrok za druhým a fanynky i fandové jsou spokojeni. Kapela si nehraje na velké hudebníky, ráda komunikuje s fanoušky.

 

36 let Keksu, Štěpáne Kojane. Jak to jde vydržet u jedné kapely a v hodně slušné formě?

Vydržet to jde. To musím říci předně. Člověk ale musí, jak stárne, korigovat svůj život. Je třeba měnit způsob života, už to není pořád jen taková zábavička. Je potřeba zdravá strava, spánek, abstinence.

Skupina Keks.Táhne vám na šedesát, jak se cítíte?

Ale jo, je to prima. Dokonce bych řekl, že teď se to ještě lepší. Pravdou je, že v neděli, po hudebním zápřahu, občas trochu bolí hlava z hluku a taky občas z kouře. Nestěžuju si, když je člověk spokojen a má muziku rád, co víc si přát?

V kapele se za ty roky mnoho personálních třesků nekonalo. Peskujete kolegy hodně?

Jakmile se kapela v něčem začne ztrácet, musí přijít reakce. Jakmile v kolotoči někdo poleví, začne tím vlastně partu trhat, to nejde. Musí se táhnout za jeden provaz, jiná cesta kupředu nevede.

Jak vznikl název Keks?

My jsme tehdy v začátcích už hráli, bavilo nás to a do muziky jsme byli zažraní. Jen ten název pořád nepřicházel. A už bylo nutno něco vymyslet. Zvukař tehdy přinesl nápad, že bychom se mohli jmenovat Keks. Proč ne, řekli jsme a název byl na světě.

Nechtěl jste za ty rok název změnit?

Ne. Spíše jsem chtěl mockrát skončit. Hlavně když byly zdravotní problémy nebo když se objevila ponorková nemoc, kdy parta byla na dně, nemohli jsme se ani vidět. To nebyly dobré časy. Jenže ono mnohdy stačí ty chvíle přežít a vyrovnat se s tím. Je to jako v životě, tyhle ponorky mohou být i v manželství, kde se to pak rozchází. Možná kdyby manželé ty chvíle překonali, fungovali by pak parádně dál.

Skupina Keks
Štěpán Kojan (kytara, zpěv)
Petr Dudík, (klávesy, zpěv)
Václav Šobíšek (baskytara)
Václav Suchý (bicí, perkuse)

Vy jste vystudoval konzervatoř a hru na trubku.

To jo, moc se mi to tehdy líbilo. Myslel jsem si, že budu hrát v orchestru a jezdit s ním po světě. Můj tehdejší učitel cestoval všude možně, byl i v Japonsku. Taky jsem o tom snil. Jenže to nevyšlo. S trubkou jsem se nikam nedostal.

Vaším nástrojem číslo jedna je kytara.

Jo jo. Mým životním nástrojem se stala kytara. Na ní jsem se trošku postupem doby zdokonalil. Když jsme hráli bigbít, rockovou muziku, bylo hraní hodně omezené. Teprve když jsem začal hrát sám, v cukrárně u pana Kotouče, zjistil jsem, že na kytaru vůbec nic neumím. Teprve tehdy jsem začal řešit rozdíl mezi elektrickou a akustickou kytarou. Až nyní mohu říci, že na akustické kytaře mám nějaký styl a že hra na ní vyzní. Ale nic se nesmí přehánět. Přehnané cvičení na kytaru může mít špatný vliv třeba na žíly.

Šedesátka na krku, přesto, máte nějaký hudební vzor?

Nejméně jeden vzor určitě mám. Bylo jich sice v mém životě podstatně více, ale jak se člověk vyvíjí a mění styl, samozřejmě se pak mění i jeho vzory. Dnes hraju třeba i písničky, které mi úplně nesedí, ale lidé je chtějí slyšet, tak jim je zahraju. Neodmítám přání lidí, snažím se jim vyhovět. Vždyť já hraju pro lidi. Kdyby byl prázdný sál, mohl bych zůstat doma a s nohama na stole si drnkat jen pro své blízké. Já ale miluju ty chvíli, kdy vidím, že kolem nás je živo, že naše muzika lidi oslovuje. To je prostě nádherný pocit. Nikdy mne to neomrzí.

A ten váš vzor je tedy kdopak?

Přiznám se, že nejraději mám Mike Oldfielda. Poslech jeho muziky byl pro mě největším přínosem. Má vynikající prstovou techniku s elektrickou i akustickou kytarou. Z našich muzikantů mám hodně rád Jarka Nohavicu, i když na kytaru tak dobře jako Karel Plíhal neumí. Hraje takovým pionýrským způsobem, ale jako celek to působí úžasně. Proto dokáže naplnit i velké sály. Je to velká osobnost a navíc umí i mluvit. Jeho koncerty se mi vždycky líbily.

Kdy se domníváte, že bylo vaše nejslavnější období?

Já myslím, že nejlepší je to teď.

V čem?

Ve všem. Tak nějak jsme se semkli, zdraví nám docela slouží. A je znát ta naše abstinence, na pódiu nepůsobíme, jako kdybychom byli sťatí. A taky máme dobrého manažera. Podařilo se nám hrát s mnoha světovými kapelami - zvládli jsme hrát se symfonickým orchestrem, s Nazareth, Suzi Quatro, třikrát se Smokie. Když nás chtějí, říkám si, že asi nejsme problémová kapela a nějak je naše muzika oslovila. Funguje to.

Bylo cítit tak, jak se měnily nálady ve společnosti, že se měnila návštěvnost?

Myslím, že jedeme pořád ve stejných kolejích. Dříve to bylo ale tak, že my jsme hráli a lidé tančili, nebo byli otočení a bavili se spolu, popíjeli. Byli jsme pro ně jen taková kulisa. Pro ně bylo důležité, že jim někdo hraje. A pro nás bylo důležité, že hrajeme někomu. A že můžeme hrát. Teď se lidi dívají, poslouchají, snad nás někdy i hypnotizují. Já ani nevím z jeviště, co si dole myslí. Nahoře totiž bývá často příšerné horko, dusno, nedýchatelno. Ale je cítit, že tam dole je úžasně. Prostě dnes lidé více poslouchají, dříve bylo často jedno, kdo tam hraje. Hlavně aby bylo dobrý pivo.

Určitě to jsou hezké okamžiky, když vyjdete na pódium, vidíte zaplněný sál, nádvoří. A když vidíte, jak si vaše písničky lidé zpívají, znají vaše texty. Texty kapely z malého okresního města Benešova.

Vždycky jsem měl obavy, když jsme jeli daleko od Benešova, zda lidé vezmou naše texty a jestli je alespoň někdo bude znát. Znají je. Navíc v dnešní době internetu se vše rychle sdílí, šíří. Poslechnout si lze takřka okamžitě cokoliv. Našich fanoušků přibývá. Nejsme televizní tváře, nejsme mediálně propíraní, žádné skandály, v rádiu nás zaslechnete jen tu a tam. Přesto naše písně lidé znají.

Kdy je vám s muzikou fajn?

Pro mne jsou parádní chvíle, když se hraje a já se do toho vžiju, položím, přestanu vnímat okolní svět a tam uvnitř cítím, že je to nepopsatelná euforie. To je hlavní síla toho, co cítím. Muzika je můj život.

Měli jste za minulého režimu problémy?

Víte, že ani ne. My jsme vyhráli nějakou soutěž a nechali nás hrát. Když se jim něco nelíbilo, pohrozili nám Ty, ty, ty! a byl zase klid.

Skupina Keks.

Stojíte na prahu šedesátky. Zažil jste toho v životě dost. Stále se ještě honíte za něčím? Za penězi? Za slávou?

Teď už se za ničím nehoním. Netlačím na pilu, jsem spokojený. Hráli jsme se Suzi Quatro, se Smokie, vyprodali Lucernu, zaplnili Tipsport Arenu. To jsou okamžiky, které se nedají plánovat. A vždy jsem si myslel, že je to konečná. A jestli bude něco dál, něco dalšího, tak to je pro mne, pro nás všechny obrovská prémie. Nadstandard. Teď nás čeká několik zajímavých štací: 23. června hrajeme v Třeboni s Jihočeskou filharmonií, 11. srpna na hradě Loket s Nazareth, 19. srpna v Příbrami s The Tap Tap a Jaroslavem Uhlířem, 1. října ve Svojšicích u Přelouče s Alphaville, Balage bandem a The Tap Tap. A taky 22. října v pražské Lucerně s kapelou Sweet. To bude síla! Další nadstandardy přicházejí.

Takže žijete nádherný život.

Přes všechny pochyby je tenhle život úžasný. Hlavní je, aby nás někde nepíchalo a něco nás nebolelo. Už jsem to v rozhovoru řekl, ale musím to zopakovat: Když si představím, že regionální kapela, mediálně málo známá, vyprodala Lucernu, co bych si měl přát víc? Není to nádhera?

Pošťák

Tak se pojďte flákat na pár chvil

Abych taky věděl, že jsem živ

Sakramentská práce, málem abych byl zrádce

Já chci jen říct, že jsem jednou žil

 

Ještě žádnej pošťák nezbohat

To by musel starým lidem lhát

Na to nemám sílu, mám doma malou vílu

Tu musím mít až do konce rád

 

Jednou bych se taky mohl splést

Místo tý mý víly jinou vést

Odpouští se bláznům, no já mám ale štěstí

Jednou bych se taky mohl splést

 

Proč holky pláčou

Když v očích slzy se lesknou

Asi nám do nich spadnul brouk

Nebo nám možná jen tak zvlhnou

Když náhodou nám do nich vítr fouk

 

Taky se klidně může stát

Když naměkko je někdo z nás

A holkám často se to stává

Když se svým trápením jdou každou noc spát

 

Teď už vím, že žádná nechce říct

Že těch důvodů je víc

Proč holky pláčou

 

Každá ví, že málokomu z nás

Nepřeběhne po zádech mráz

Když holky pláčou

 

Teď už vím, že žádná nechce říct

Že těch důvodů je víc

 

Myslím, že není zač se stydět

Těch důvodů může být víc

Co není, nemůžeme vidět

Ale můžeme si bez problémů klidně žít

 

Teď už vím, že žádná nechce říct

Že těch důvodů je víc

Proč holky pláčou

 

Každá ví, že málokomu z nás

Nepřeběhne po zádech mráz

Když holky pláčou

 

Teď už vím, že žádná nechce říct

Že těch důvodů je víc

 

Černý oči

Nic mi nevadí tak jako tvůj pláč

Jinak dá se říct, že pevný nervy máš

Černý oči máš v barvě ukrytý

Takhle jsou tvý čistý slzy dobře ukrytý

 

Jinak chodíš bez, to pro kluky je trest

A co když potom začne padat silný déšť

Stále podléháš módě extrémů

Co ti jenom déšť natropí problémů

 

Krásný černý oči máš

Ale jenom když se usmíváš

Když pak začneš svou

Tvý tváře černý jsou

Nebo když padá déšť

 

Nic mi nevadí tak jako tvůj pláč

Jinak dá se říct, že pevný nervy máš

Jinak chodíš bez, to pro kluky je trest

A co když potom začne padat silný déšť

 

Krásný černý oči máš

Ale jenom když se usmíváš

Když pak začneš svou

Tvý tváře černý jsou

Nebo když padá déšť

 

Krásný černý oči máš

Ale jenom když se usmíváš

Když pak začneš svou

Tvý tváře černý jsou

Nebo když padá déšť

 

Krásný černý oči máš

Ale jenom když se usmíváš

Když pak začneš svou

Tvý tváře černý jsou

Nebo když padá déšť

 

 

 

Autor: Jiří Macek

3.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

I. B třída, 14. kolo: Byšice - V. Borek (v červeném).

Vyloučení? Neřešíme. Byšice i v deseti otočily zápas

Peníze. Ilustrační foto.

Doprava má v krajském rozpočtu pohltit skoro šestinu peněz

OBRAZEM: Předvánoční jarmark oživil náměstí

Mělník - Mělnický jarmark, který v sobotu 18. listopadu i přes chladné počasí přilákal na náměstí Míru desítky návštěvníků, se ke spokojenosti organizátorů vydařil. Spokojeni byli i samotní účastníci trhu pod širým nebem. Kdo chtěl, mohl si vybrat ze široké nabídky napříč různorodého sortimentu. Lákadlem pro děti i dospělé byly nejenom vyhlášené delikatesy, ale také dobrá zábava. Nejmenší si mohli kupříkladu vyzkoušet střelbu kuší nebo si zpříjemnit chvíle na čerstvém vzduchu jízdou na dobovém kolotoči. A co by to bylo za správný jarmark, když by chyběla ve stáncích perníková srdce, drobné dárky a také něco pro zahřátí…

Libišská mašina znovu úřadovala! Poříčí dostalo bůra

Libiš /FOTOGALERIE/ – Vysněný závěr vysněné poloviny sezony, konec ani nemohl dopadnout lépe. Fotbalisté Libiše si v patnáctém kole krajského přeboru smlsli na Poříčí, které z Mělnicka vyprovodili debaklem 5:0! A to mohl být soupeř rád, že nedostal desítku. „Po všech stránkách jednoznačný boj,“ netajil spokojenost domácí asistent trenéra Václav Havel.

Snadné body. Junior rozebral zoufalý Rakovník

Mělník /FOTOGALERIE/ – Ze šlágru kola byla jednoznačná záležitost! Hokejisté Junioru Mělník si v jedenáctém kole krajské ligy připsali nečekaně lehké vítězství, tým trenéra Jana Boháčka smetl HC Rakovník 6:1 a upevnil si první místo v tabulce. Hvězdou utkání byl se třemi kanadskými body útočník Petr Litera.

Jak vybavit malý dětský pokoj?

Bydlíte v malém panelákovém 3+1, máte dvě děti a nevíte, jak je obě vměstnat do malého dětského pokoje? I na malém prostoru se dají dělat zázraky, jen je potřeba při zařizování dětského pokoje trochu přemýšlet!

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT