Možná právě proto uspěla tato provozovna ve čtenářské anketě Mělnického deníku Tady je mi fajn, ve které jsme spolu s vámi hledali restauraci, hospůdku nebo jiné místo, kde se lidé cítí dobře.

Pro cukrárnu hlasovali podle její majitelky sami zákazníci, za což je jim vděčná. „Chodili i starší lidé a zajímalo je, kdy vyjdou hlasovací kupony, aby je mohli vystřihnout a poslat. Hodně se mě na soutěž vyptávali," děkuje na dálku všem, kdo její provozovně dali byť i jediný hlas, ať už prostřednictvím webu nebo tištěných  kuponů.

Splněné přání

Hana Horčíková pomáhala dlouhá léta manželovi ve firmě, vlastnit nějaký menší obchod však bylo její velké přání. Splnilo se jí až před devíti lety, ve chvíli, kdy manžel podnikání zanechal a ona přemýšlela, co dál.

„Říkala jsem si, co teď budu dělat?" vrací se ve vzpomínkách do doby, kdy se s manželem pustili do stavby vlastního baráčku. Když se pak jednou přijela podívat na pokračující stavbu, měla jasno. „Viděla jsem oblouky ve stěnách a díry na okna a hned jsem si v nich představila záclonky a další věci. V tu chvíli mě napadlo, že bych si mohla otevřít cukrárnu," popisuje.

Garáž coby oběť

Přestože měl manžel o záměru své životní partnerky ze začátku menší pochybnosti, nakonec dvojitou garáž obětoval a v přízemí rodinného domku vyrostla útulná cukrárna. „Já jsem si věřila, věděla jsem, že mě ta práce bude bavit. A taky že mě baví," říká Hana Horčíková.

Jedním dechem však dodává, že je si vědoma toho, že její podnikání s sebou nese určitá rizika. „Člověk se tu musí docela otáčet, pořád řešíme hygienu a aby všechno bylo čerstvé a kvalitní. Navíc já chci pro své zákazníky neustále něco nového. Kdyby tu pokaždé, když přijdou, našli stejné výrobky, brzy by je to přestalo bavit," je přesvědčená žena, která od chvíle, kdy si otevřela cukrárnu, přestala péct. „Domů beru, co zbude a je nutné zkonzumovat nebo takové ty rozšlapané dorty," směje se.

Nemožné na počkání

O majitelce cukrárny by se také bez nadsázky dalo říct, že pro své zákazníky udělá všechno, co jim na očích vidí. „V pondělí a v úterý sice máme zavřeno, ale pokud potřebuje někdo na pondělí třeba dvacet chlebíčků, domluvíme se, já je objednám a on si pro ně může přijet. Cokoliv si u nás zákazník objedná, seženeme, všechno se dá zařídit. Zkrátka, co slíbím, to také dodržím," popisuje Hana Horčíková, pro kterou je největší odměnou, když se k ní zákazníci vracejí. „Jediný problém je, že už začínám trochu zapomínat," dodává se smíchem.

Do tišické cukrárny míří nejen místní, ale i lidé ze vzdálenějších obcí, například z Mělníka, Všetat nebo Neratovic. Někteří kvůli přátelské atmosféře, jiní za dobrými dorty nebo jen tak na kávu. Všichni si přitom mohou být jistí, že je Hana Horčíková přivítá s úsměvem a ráda.