Pod rukama Evy Bartošové se rodí nádherně zdobené dorty, do nichž je škoda zakrojit nůž. Své nadání pak využívá také při keramické tvorbě. V její dílně na statku stojí krásné panenky z hlíny, u nichž má člověk pocit, že musejí každou chvíli oživnout a zamrkat očima.

Cukrařinu Eva Bartošová miluje. A to doslova. „Už od páté třídy jsem věděla, že chci být cukrářkou. Protože jsem se ale dobře učila, rok jsem studovala farmacii. A pak jsem se na cukrařinu stejně vrátila," vzpomíná žena, která se před časem s rodinou přestěhovala z hlavního města do Kaniny. Už dvacet let přitom do malé vesničky jezdí na chalupu.

Nejvíc Evu Bartošovou baví modelování z marcipánu. Už jako malá se ve školní družině zhlédla v modelíně, z níž vytvářela všemožné tvary.

V Praze měla s manželem Stanislavem, který se také vyučil cukrářem, otevřenou cukrárnu. Nyní už je cukrařina spíš jen jejím koníčkem.

„Jednou se na mě obrátili lidé z Barrandova, takže pro ně celkem často dělám do reklam například vánoční cukroví, hlavně perníčky. Pak se to ale v televizi jen tak mžikne, že mi musel naposledy manžel zastavit obraz, abych si svého cukroví vůbec všimla," popisuje .

Ke keramice se bývalá Pražačka dostala díky svým dvěma dětem. „Když začaly chodit na kroužek keramiky, otravovala jsem jejich lektorku tak dlouho, až otevřela kroužek i pro dospělé. Keramika mě totiž vždycky moc bavila," vypráví s úsměvem maminka dvou dospělých dětí, Katky a Honzy.

Kroužek v prostorách bývalé kočárkárny pak dokonce deset let sama vedla. A tři roky učila přetvářet hlínu na umění kluky a holky v domě dětí a mládeže v pražských Stodůlkách.

Keramice se může na Bartošově statku, jak Kaninští jejich stavení říkají, věnovat více než kdy jindy. Tedy samozřejmě s ohledem na svůj volný čas, kterého ovšem nemá nazbyt. Vloni totiž od manžela k padesátinám dostala kompletně vybavenou keramickou dílnu, v níž neschází ani pec.

„Dříve jsem výpaly nedělala. Starala jsem se hlavně o nápady a učila jsem děti modelovat. Práce s pecí tak pro mě byla úplně nová," pokračuje Eva Bartošová a dodává, že právě v Kanině se dostala poprvé do styku i s licí hmotou. Ta se prý chová naprosto jinak než hlína na modelování. „Poprvé se mi všechno v peci sloupalo," doplňuje.

Do dílny na statku jednou týdně chodí děti z vesnice, aby se od nadané výtvarnice něčemu přiučily.

Evě Bartošové nestačí jen cukrařina a keramika, chce prý zkusit všechno možné. „Zkouším různé techniky, potom jsem ale nešťastná, protože nemám tolik času, kolik bych na ně potřebovala. Nedávno mě naprosto uchvátila technika Pergamano, což je v podstatě protlačování přes papír," povídá nadšená výtvarnice.

Jen tak sedět v křesle? Na to Evu Bartošovou opravdu neužije. „Když jsme se scházívali v hospodě, nemohla jsem sedět, takže jsem si s sebou brala třeba háčkování nebo pletení. Ostatní se na mě nejprve dívali jako na blázna, ale pak už jim to ani nepřišlo."

I když v životě není vždy jen to dobré, Eva Bartošová se i v těch těžších chvilkách vrhá do práce. Pozitivní nálada se pak navrací s barevnými kvítky na jejích dortech…

Eva Bartošová
Eva Bartošová je vdaná, má dvě dospělé děti, s rodinou se před časem přestěhovala z hlavního města do Kaniny, kam předtím už dvacet let jezdila na chalupu. Vyučila se cukrářkou a cukrařina se také stala její životní zálibou. Věnuje se keramice a mnoha dalším výtvarným činnostem.