„Do hudební branže jsem poprvé nakoukl jako sedmnáctiletý kluk," popsal své začátky v muzice Ladislav Hovorka. „Tehdy mě můj učitel Josef Struska, který mimochodem hrál na trumpetu, naverboval jako zpěváka do kapely Františka Průši," vysvětlil muž, který se několik let také učil hrát na trumpetu. Protože však neměl kde a s kým zkoušet, po čase od tohoto nástroje utekl.

„Vystupovali jsme snad v každé vesnici na Mělnicku," vrátil se Hovorka do doby před pětatřiceti lety. „Tehdy fungovala strašná spousta spolků a každý z nich pořádal vlastní ples. Za jednu sezonu se tak i v malé obci mohlo konat třeba osm akcí, na kterých jsme hráli," vzpomínal na dobu, kdy se ze zábav vracívali až za svítání. A hned přidává veselou historku: „Když jsme hráli sokolskou píseň Šestého července, pokaždé s námi zpíval celý sál. Lidi vyskočili na stoly, tancovali a nikomu se nechtělo domů. Pro mě jako kluka z města to byl obrovský zážitek, do té doby jsem nic podobného neviděl," přiznal Hovorka s tím, že plesy a bály ve městech nebývaly ani z poloviny tak veselé a spontánní.

Muž, který prošel kapelami Polabanka, Labín, Junior, Combo 5 nebo Mělničanka, se často objevoval také na svatbách. „Na pravou středočeskou veselku přišlo klidně sto  svatebčanů. Nebo i víc. Takový bohatý sedlák, který měl tři dcery, přece nemohl dopustit, aby se mu lidé smáli, že holkám nevystrojil pořádnou svatbu," vysvětlil Hovorka, jak to na vesnicích fungovalo.

K založení vlastní kapely se otec dvou synů dostal dva roky před sametovou revolucí. Tehdy ho z vedení SZP Tišice, kde pracoval, požádali, zda by pro své kolegy nezahrál na podnikové oslavě Mezinárodního dne žen. „Právě tenkrát mě napadlo, že bych se mohl trhnout a zkusit se prosadit s vlastním orchestrem," přiznal Hovorka a vzápětí vysvětlil, jak vznikl název Vitamín. „Zřizovatelem každého hudebního seskupení musel být nějaký podnik. My jsme fungovali pod Společným zemědělským podnikem, který se zabýval výrobou ovoce a zeleniny. Tak jak jsme se asi mohli jmenovat? Vitamín byl pro mě jasná volba!" zasmál se.

Hned od počátku měl taneční orchestr devět členů. A ačkoli v tomto počtu hrál celých devatenáct let, hudebníci se v něm střídali. V plesové sezoně ovšem byla každá ztráta muzikanta velký problém. „Sehnat záskok, když třeba někdo onemocněl, to bylo kolikrát opravdu náročné. Kapel našeho ražení zase tolik nebylo a všechny měly navíc plné ruce a nohy práce, takže o nějakém půjčování hudebníků většinou nemohla být vůbec řeč," popsal tehdejší situaci.

Zlom přišel krátce po revoluci v první polovině devadesátých let. Mnoho organizací a spolků se rozpadlo a s nimi zanikaly i možnosti pořádání zábav a plesů. „Navíc se spousta sálů v restauracích vracela v restituci. A protože lidi tenkrát potřebovali peníze a nechtěli na ně čekat, tak ze sálů udělali sklady a ty pronajali. Díky tomu pak ani nebylo kde ty kulturní akce pořádat," přiblížil kapelník Vitamínu dobu, kdy i on musel tuto situaci začít řešit. „Díky menšímu počtu akcí se kapely začaly rozpadat nebo se snižovaly stavy, protože málokterá organizace měla na to, aby zaplatila velkou kapelu s deseti muzikanty. Ze stejného důvodu jsem musel počet lidí snížit i já, a to až na dnešní tři hudebníky," přiznal Ladislav Hovorka, který v současnosti vystupuje po boku Markéty Wagnerové a svého patnáctiletého syna Honzy.

„Kluk s námi poprvé vystupoval, když mu bylo šest. Muzika ho baví, chodí na hudební školu, kde studuje klavír, bicí a zpěv. Takže zatímco já na zábavách zpívám rusky, on se vrhá do anglických písniček," popsal s jistou nadsázkou, jak to v kapele, která hraje lidovky i populární hudbu, nyní funguje.

Velkým přáním Ladislava Hovorky je, aby se vrátila doba, kdy si pořadatelé budou moci na svůj ples pozvat velkou, naživo hrající kapelu. „Mým snem vždycky byl a stále je velký taneční orchestr produkující  živou muziku," přiznal kapelník.