Žralok mě chytil za kameru, říká Mirek Hrdý

„Žraloky mám rád už od mala. Místo autíček nebo baráčků jsem si kreslil právě žraloky,“ říká kameraman a producent filmů o přírodě Miroslav Hrdý, který besedoval v pátek večer s návštěvníky přehlídky WorldFilm v kralupském kině Vltava.

Povídal si s nimi o svém posledním dokumentu Interactions - Ovlivňování. Ten Miroslav Hrdý se svým týmem natáčel šest let v jižní Africe, kde se bez jakékoli ochrany pohyboval v těsné blízkosti tygřích žraloků.

První žraloky natáčel milovník všeho živého před čtrnácti lety na Borneu, potom se setkal s mnoha různými žraločími druhy na Galapágách a v roce 2000 se přes objektiv podíval na žraloka bílého.

„Když mě kamarád fotograf Richard Jaroněk lákal, abych s ním jel za tygřími žraloky, že natočíme něco zábavného, říkal jsem si, že se snad zbláznil,“ vzpomíná na dobu před šesti lety kameraman, který v současné době žije v Malých Kyšicích mezi Kladnem a Berounem.

Nakonec se nenechal dlouho přemlouvat a s týmem potápěčů vyrazil do jihoafrického Umkomaasu. „V naší partičce byl neuvěřitelný vůdce Walter Bernardis, který mimo jiné spolupracuje i s National Geographic či Discovery. Naložil nás na gumák a vyrazili jsme ke žralokům,“ říká Hrdý. Český tým měl zkušenosti s bílými žraloky, kteří si pro návnadu připluli za desítky hodin nebo vůbec. Desítky tygrů za návnadou v podobě tlejícího tuňáka připluly do několika minut.

„Když jsme skočili do vody, krve by se ve mně nedořezal. Vyvázal jsem se s kamerou na takzvanou bezpečnostní zastávku v pěti metrech, že si dám pětiminutovku, protože jsem nevědělm jak na tom jsem. Od té doby už to nebyla bezpečnostní, ale velmi nebezpečná zastávka. Jedna tygřice se totiž odpoutala od Richarda a šla po mně. Dal jsem před sebe kameru, chytila mě za ni a vytáhla na hladinu,“ vypráví Hrdý, kterému se díky takovým zážitkům podařilo natočit unikátní záběry tygří tlamy.

Žraloci to na potápěče zkoušeli pořád. Zda se chtěli jen seznámit nebo spíš ochutnat zahraniční maso, nikdo neví. Podle Miroslava Hrdého se u nich ale nikdy neprojevila snaha o zběsilý a krvelačný útok. „Někdy to byly skoro takové pokusy o komunikaci. Žralok je ve svém prostředí a vidí něco, co nezná, tak to chce otestovat, jestli je to k žrádlu nebo na hraní,“ vysvětluje autor dokumentů o přírodě.

Existuje prý několik pouček, jak od sebe žraloka odehnat. „Říká se, ža na něj stačí z automatiky pustit bubliny, funguje to ale jen jednou. Nesmí se to na něj zkusit podruhé, protože už ví, že se mu předtím nic nestalo. Pak je možné na něj zakřičet, odstrčit ho nebo ho poškádlit na Lorenziniho ampulích, které má pod rypcem. Všechno je však možné zkusit pouze jednou,“ připomíná Hrdý, který se snaží svým dokumentem ukázat, že s lidožravostí žraloků je to trochu jinak, než se traduje. Zároveň chce upozornit na jejich masové vybíjení.

„Žraloci si člověka někdy dají, ale musejí k tomu mít jasný důvod,“ dodává dokumentarista.