Předchozí
1 z 7
Další

Marek Hyka: V akrobatickém létání jsem už dosáhl vrcholu

Pochází z letecké rodiny. Dětství trávil na letišti v Sazené u Kralup. Jeho otec je dodnes aktivní pilot Čmeláka Z37, tedy práškovacího zemědělského letounu. Pro Marka Hyku byla snem letecká akrobacie. Jak se k ní osmačtyřicetiletý rodák z Mělníka dostal a vypracoval v jednoho z nejlepších v Česku, shrnul pro Mělnický deník.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky

Zprvu byl hlavním hrdinou otec, který mě bral s sebou, nebo pravidelně prolétával nad základní školou a já se pyšnil před spolužáky. Velmi rád na to vzpomínám. Později jsme s tátou sledovali Jirku Jirmuse - dodnes nepřekonaného dvojnásobného mistra Evropy a světa. To mě nadchlo. V sedmnácti jsem začal na závěsném kluzáku (rogalu), později na klasickém kluzáku už na letišti Sazená a někdy v pětadvaceti na motorových letounech. Kroky k letecké akrobacii se mi ale přibrzdily. Poznal jsem i nevolnosti při létání a usoudil, že zřejmě nikdy nebudu vhodný kandidát. A od snu jsem na čas upustil.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky

Myšlenky se mi vrátily, až když jsem poznal svého dodnes nejlepšího a věrného kamaráda Radima Bagara. Ve druhé polovině devadesátých let se vrátil z exilu. Jako zástupce kanadské společnosti byl poslán do Aera Vodochody hlídat její projekt. Radim byl už zkušený pilot. V Americe a Kanadě létal spoustu zajímavých typů včetně akrobatických. Najednou se objevil u nás v Aeroklubu a začal létat na všem, co se mu dostalo do ruky. A nejen rovně. Museli ho doslova hlídat, protože nejraději létal na zádech, a to ne všechna letadla mohla. Udiveně jsem jej sledoval a samozřejmě mě to nadchlo. To on poznal a neměl problém mi sem tam něco ukázat, letět na zádech, či udělat se mnou pár základních prvků.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky

Byl jsem v tom tedy znovu a hned se vrátil nápad stát se akrobatem. Rozhodně ne tím soutěžním, ale hlavně být lepším pilotem a letadlo zvládat i v nezvyklých polohách. Společně jsme se přihlásili do akrobatické školy v Karlových Varech pod vedením Jiřího Durase. U něj jsme začali řádit, ale nebylo to zrovna jednoduché. Radim zvládal v úplné pohodě celý výcvik. Mě se problémy vrátily a celý výcvik jsem protrpěl. Postupně se to ale zlepšovalo a k mému překvapení nás Jirka hned přihlásil na závody v základních kategoriích. Ty jsme vymetali několik let, létali na lepších typech letounů a vítězili.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky

Od roku 2009 jsme se stali reprezentanty a začali létat nejvyšší soutěže na letounu Extra 300. V kategorii Advanced jsem posbíral několik medailí na mistrovství Evropy i světa a pohyboval se v žebříčku velmi slušně až do roku 2011. Následoval požadavek, abych přestoupil na nejvyšší kategorii Unlimited. K tomu byl třeba i vhodnější letoun. Extra 300 jsem vyměnil za výkonnější Xtremeair 41, na kterém létám dodnes. Zpočátku jsme neměli štěstí. U zánovního letounu se po první sezoně totálně rozbil motor a škoda přesáhla naše možnosti. Letadlo stálo a sponzoři odstoupili.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky

V mezičase jsem jednu sezonu letěl na Suchoji 31 půjčeném od aeroklubu a jednu na letounu Martina Šonky, jen tak bez přípravy. Když jsme našetřili, dali jsme do kupy jiný motor a já zase začal soutěžit. Za sebou mám dvakrát Evropu a minulý rok mistrovství světa ve Francii. Bohužel jsme zjistili, že s tímto letounem už nelze v kategorii Unlimited vítězit. I tak to byly fajn časy a velmi jsme si je užívali. Letos se měl letět evropský šampionát v Břeclavi, to byla ještě zajímavá výzva. Navíc to měl být můj poslední závod v reprezentaci. Jako všechno byl nakonec zrušen a my tedy ani netrénovali. Máme však jeden půjčený dvoumístný speciál a vozíme lidi. Vidět to nadšení, je veliká radost.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky

V akrobatickém létání jsem už dosáhl vrcholu. Zápal do něj už samozřejmě není takový jako dřív. Je to únavný, náročný a někdy dost bolestivý vrcholový sport. Zároveň ale i krásný a nejvyšší akrobacii si rád zalétám. Čeho bych chtěl nyní dosáhnout? Pakliže se nic nezmění, chci být dobrým otcem svého dvouletého synka a také se zlepšovat v dalších sportech, které mám rád. Patří mezi ně především karate, windsurfing. Věnovat se budu nové soutěži v bush flyingu (létání nad divokou, nehostinnou krajinou s přistáváním v náročných terénech). Stále je co dělat.

Akrobatický pilot Marek Hyka.Zdroj: archiv Marka Hyky