Předchozí
1 z 5
Další

Martin Frind: Nálepce Malíř undergroundu jsem se zpočátku bránil  

Akademický malíř Martin Frind se narodil roku 1963 v Praze, mládí prožil v Kralupech nad Vltavou, poté v Praze a nyní již řadu let žije ve Veltrusích. Oba jeho rodiče měli výtvarné nadání, jeho pradědeček byl litograf a jeho praprastrýc uznávaný malíř Augustin Frind, přezdívaný také jako Brožík Šluknovského výběžku.

Martin FrindZdroj: archiv Martina Frinda

Po základní škole chtěl Martin Frind nastoupit na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Nemohl se tam ovšem dostat kvůli problémům jeho rodiny s tehdejším politickým režimem. „Z deváté třídy jsem šel dělat dělníka na kaučuk. Po roce jsem měl naprosto čistý kádrový profil, a až na základě toho jsem se na školu dostal,‟ popisuje malíř, který studoval obor užitá grafika a propagace. Při práci v podniku Kaučuk Kralupy se na konci sedmdesátých let seznámil s kralupskými příznivci undergroundu. Podnikli spolu výstavu obrazů, kterou STB vyhodnotila jako protistátní akci, ačkoliv díla neměla jakkoliv napadat socialismus. „Sice nás sebrali, ale výstavy jsem dělal dál. Pak se na nich začali objevovat příznivci kapely Plastic People Of The Universe, i někteří její členové, pak lidé z okolí Charty 77 a tak dále,‟ říká Martin Frind.

Martin Frind. S Plastic People Of The UniversZdroj: archiv Martina Frinda

Posléze se s publicistou Františkem „Čuňasem‟ Stárkem a básníky Ivanem Martinem Jirousem, Věrou Jirousovou a Egonem Bondym stal součástí undergroundového periodika Vokno, kde dělal až do roku 1990 výtvarného redaktora. Díky svým kolegům z časopisu se dostal i ke spoluvytváření exilového českého slabikáře od Österreichischer Bundesverlag ve Vídni, za což získal v roce 1986 v Rakousku uznání za ilustrace. Tento úspěch naštěstí československým státním orgánům unikl, a tak se Martin Frind ve stejném roce konečně po několika neúspěšných pokusech dostal na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval do roku 1990 obor figurální a monumentální malba u profesora Jiřího Ptáčka a od roku 1990 obor experimentální kresba a plastika u významného výtvarníka Karla Malicha.

Martin FrindZdroj: archiv Martina Frinda

Na akademii v roce 1989 získal ocenění za rozměrný obraz Oběti. Úspěch díla, které se zaobíralo tématem holocaustu a k němuž malíře inspiroval snímek Sophiina volba, nakonec Martinu Frindovi pomohl, aby se na škole udržel i přes svoji činnost v časopise Vokno. „Nejdřív zavřeli Jirouse, pak Čuňase a já věděl, že se kriminál blíží i ke mně,‟ vypráví malíř. Jenže rektor ho přes již udělené ocenění nemohl vyhodit, a STB tedy musela zvolit správní cestu. Než se ale vše stihlo byrokraticky vyřídit, nastala sametová revoluce a Martin Frind mohl akademii v bezpečí dostudovat až do konce.

S baskytaristkou Plastic People Of The Universe Evou TurnovouZdroj: archiv Martina Frinda

„V roce 1991 mě po ukončení studií nikdo neznal, neměl jsem ateliér a musel jsem začínat do nuly. Maloval jsem třeba na štaflích nápis hospody,‟ říká malíř s tím, že pak postupně začal opět vystavovat. „Zlom nejspíše přišel někdy kolem roku 2005, kdy mi jedna novinářka dala přízvisko Malíř undergroundu,‟ vzpomíná Martin Frind na vznik přezdívky, která pravděpodobně pramenila z toho, že na vernisážích jeho výstav pravidelně mluvil Ivan Martin Jirous a často na nich hráli i Plastic People Of The Universe. „Ta nálepka se vžila, dva roky jsem s tím bojoval, ale najednou jsem zjistil, že začíná fungovat. Galerie se mi ozývaly samy, dokonce mám tohle označení i na své facebookové stránce,‟ uzavírá malíř, který vystavoval také v Belgii, Francii, Rakousku, Polsku a na Slovensku a mimo jiného ztvárnil například portréty Ivana Martina Jirouse, hudebníka a básníka Vratislava Brabence z Plastic People Of The Universe nebo básníka, klavíristy a zpěváka kapely Psí vojáci Filipa Topola.

Martin Frind s Ivanem Martinem JirousemZdroj: archiv Martina Frinda

Jiří Štraub