Pavol Pučko: Se závoděním je konec. U flat tracku chce ale nadále zůstat
Tátu má ze Slovenska, mámu z Moravy. Sám se narodil v Boskovicích, ale hned po návratu z porodnice žil do svých jedenácti ve Zvolenu. Až poté se Pavol Pučko přestěhoval s rodinou na Mělnicko, do Mlčechvost. Právě tam později vstoupil do povědomí příznivců sportu – výhradně toho motoristického. Od motokrosu přes plochou dráhou postupně přesedlal na její méně obvyklou verzi – flat track. Se závoděním ovšem musel talentovaný jezdec ze zdravotních důvodů nedávno zcela přestat. V pouhých osmadvaceti letech.
Zdroj: archiv P. Pučka
Ač sport levých zatáček nepatří mezi zrovna nejbezpečnější a do akce na okruzích čas od času vyráží i zdravotníci, zranění Pavola Pučka se závoděním nejspíš přímo nesouviselo. Na podzim loňského roku si ovšem vyžádalo hned dvě operace mozku. „Šlo o vrozenou dispozici, kterou jsem si možná urychlil některým nárazem do hlavy, ale to mi žádný doktor nedokázal říct s jistotou,“ mluví o kapitole, která mu převrátila život naruby. „Nyní se vracím do pracovního procesu a zároveň se snažím dostat do nějaké formy, kila musí dolů,“ hlásí. Řídítka tak nakonec zcela neopustil, oblíbil si ovšem ta cyklistická. Adrenalinu si svým způsobem dopřává jako doručovatel balíků v centru Prahy.
Zdroj: archiv P. Pučka
Se závoděním je pro něj konec. Sport, ve kterém si může právem považovat třeba třetího místa v nabité světové konkurenci během závodů v italském Miláně, ale zcela neopouští. „Nyní se připravuji na pozici z druhé strany mantinelu, a to že chci pomoct českému flat tracku, ať už jako trenér, nebo jako sportovní komisař. Zároveň se chci pokusit tento sport dostat mezi lidi,“ plánuje Pavol Pučko, v jehož rodině má motocyklový sport pevný kořínek. „Marián Troliga, bratr mého dědy, byl úspěšný v závodech silničních motocyklů,“ připomíná.
Zdroj: archiv P. Pučka
Jemu samotnému disciplína přezdívaná i jako „americká plochá“ uchvátila. Dokonce natolik, že se po letech na té klasické, která se jezdí třeba nedaleko ve Slaném, začal specializovat pouze na flat track. „Jízda na flat tracku je hodně velká zábava. Motorka klouže na skoro hladkých gumách, ale zároveň nemůže jet úplně bokem jako plochodrážka. Zároveň je to pro běžného smrtelníka finančně dosažitelný sport,“ nastiňuje hlavní přednosti majitel evropského bronzu z juniorského závodu plochodrážních družstev.
Zdroj: archiv P. Pučka
Jak se Pavol poprvé dostal do kontaktu s motorkami, které za sebou na oválech na rozdíl od plochodrážních speciálů nezanechávají typickou vůni spáleného methyl alkoholu a kromě absence přední brzdy se od těch z motokrosu či běžného provozu zase až tak neliší? „Když jsem měl poprvé startovat v hlavním závodě prestižního Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze, přišli za mnou pořadatelé, že se pojede i ukázka flat tracku, a že kluci z Holandska mají pár motorek navíc a tím, že jsem do ploché dráhy přišel z motokrosu, bych si s tím mohl poradit… Poradil jsem si, exhibici jsem vyhrál a chytlo mě to,“ vybavuje si první zkušenost se závody, v nichž během třeba i patnáctikolových rozjížděk krouží naráz klidně i dvanáct jezdců.
Zdroj: archiv P. Pučka