„Loni v březnu se Verča bouchla do nohy těsně nad kolenem. Začalo jí to bolet. Přisuzovali jsme to té nehodě, navíc začínal první koronavirový lockdown, tak jsme k doktorovi hned nešli. Postupně se k bolesti ale připojil otok a při delší chůzi začala kulhat. To byl impulz k tomu, že jsme se rozhodli vyhledat lékaře,“ vylíčila Veroničina matka Jaroslava.

Chirurg, který dívku prohlížel, se domníval, že má natažený nebo natržený sval a doporučil jí klidový režim. Při další kontrole ji poslal na rentgen, na kterém byl již stín na kosti vidět. Domníval se však, že se Veronika při snímkování pouze pohnula. „Zatím noha dále otékala a za další týden už bylo jasné, že se v noze něco děje. Pan doktor nás proto poslal na ortopedii a odtud nás okamžitě doporučili do nemocnice Motol, protože nález poznali,“ řekla matka.

Sběratel Martin Hasík miluje retro.
Sběratel starých aut Martin Hasík: Rád se vracím do dětství, je to nostalgie

Na začátku května loňského roku se rodina dozvěděla diagnózu – osteosarkom stehenní kosti. „Do týdne Veronice zavedli centrální žilní katetr a pár dní nato už nás přijali na první chemoterapii na oddělení hematoonkologie, kde se o nás v následujících měsících staral výborný tým lékařů a sester,“ sdělila Jaroslava, která se svým manželem Vlastimilem vychovává ještě sedmiletého Tomáše.

Léčba trvala sedm měsíců. Mladé pacientce bylo podáno 18 chemoterapií. Průměrně pak při každé z nich strávila v nemocnici pět dní. „Hned čtrnáct dní po první dávce jí vypadaly vlasy. Díky Lucii Staňkové z nadace Nové Háro ale záhy dostala zapůjčenou paruku na míru z pravých vlasů,“ řekla Veroničina matka.

Náročná rekonvalescence

Po šesté chemoterapii Veronika podstoupila náročnou a dlouhou operaci na Bulovce, kde jí vyměnili část levé stehenní kosti a koleno za rostoucí endoprotézu. „Verču operoval doktor Jan Lesenský, který má teď výhradně na starosti pooperační péči. Vděčíme mu za záchranu nohy,“ podotkla Jaroslava. Hned týden nato Veronika dostala další chemoterapii. V pooperační fázi se přišlo na to, že jí ochrnul peroneální nerv, což ztěžovalo rekonvalescenci nohy.

„Díky skvělým fyzioterapeutům z motolské nemocnice se nakonec podařilo pomocí elektrostimulace cit v noze obnovit,“ řekla matka. V polovině ledna letošního roku přišla další skvělá zpráva. Všechna kontrolní vyšetření potvrdila ústup onemocnění. Nyní Veronika dochází na rehabilitace do Rehabilitační nemocnice v Berouně a do Motola a dělá velké pokroky. Každý měsíc pak chodí na kontrolu do Nemocnice na Bulovce, kde jí lékaři pomocí čipu v noze prodlužují voperovanou endoprotézu, aby byla během růstu operovaná noha stejně dlouhá jako ta druhá.

Zuzana Dubnová.
Zuzana Dubnová: Hraní už mi nechybí. Budoucnost vidím ve skládání hudby

Veronika má největší radost z toho, že jí rostou vlasy. „Plánuje, že jakmile je bude mít po pás, daruje je na výrobu paruky stejně, jako to někdo udělal pro ni,“ dodává již s úsměvem její maminka s tím, že kromě vlasů a sushi se ještě moc těší na vytouženou kočku. „Až budu velká, tak bych moc ráda měla kočičí kavárnu,“ říká sama Veronika.

Jaroslava Kerlová musela kvůli dlouhé léčbě přerušit zaměstnání. Krom toho je onkologická léčba sama o sobě dost finančně náročná. Proto rodině začali pomáhat i Dobří andělé, kteří jsou individuálními dárci z nadace Dobrý anděl. Na webových stránkách www.dobryandel.cz lze najít více informací, jak lze rodinám s podobným osudem pomoct.