Předchozí
1 z 7
Další

Dlouholetý ředitel Vladimír Škuta zůstává věrný Mělnicku i své škole

Má kariéra ve školství začala, když jsem jednoho krásného dne roku 1986 loupal brambory… (úsměv) Jakožto čerstvý absolvent učitelství na Přírodovědecké fakultě v Olomouci jsem totiž ty brambory loupal na starých učitelských novinách. Právě pro jejich stáří jsem nad inzerátem nabízejícím učitelské místo nejprve mávl rukou, ale pak, ač hledali učitelský pár, mi to nedalo a žádost jsem poslal.

Vladimír Škuta

Nabídka byla atraktivní: k místu v základní škole Jindřicha Matiegky v Mělníku nabízeli i byt. Už jsme měli syna, proto jsme neváhali. To, že má tehdejší manželka (ženil jsem se ve třetím ročníku na vysoké škole) neučila, nakonec nebylo na překážku, přijala místo v domě dětí a mládeže. Tak jsme se dostali z Ostravy, odkud pocházím, sem do krásného Mělníka. Nastoupil jsem jako učitel matematiky.

Vladimír Škuta

S příchodem druhého syna nebylo jak z učitelského platu rodinu uživit: odešel jsem a pracoval jako manažer. Po jisté době jsem se ale do školství vrátil: pro roky 2004 - 2009 jsem se stal inspektorem pro Středočeský kraj. Získal jsem tak zkušenosti, jež jsem před deseti lety využil v konkurzu na ředitelské místo ve stejné škole, kde jsem začínal a kde "řediteluji" dodnes: v ZŠ Jindřicha Matiegky.

Vladimír Škuta

Jako ředitel rád řeším problémy, rád nacházím co nejsprávnější řešení v návaznosti na koncepci školy, kterou máme, což se mi zatím, myslím, daří. Co mě velmi trápí, je nedostatek kvalifikovaných učitelů. Tento problém nám při naší práci velmi svazuje ruce. Nejen na angličtinu a matematiku, kde je situace nejkritičtější, ale třeba ani na češtinu a dějepis se dnes bohužel nehlásí vůbec nikdo.

Vladimír Škuta

Lidem se kvůli nízkým platům do školství nechce, a to mě mrzí a štve. Musím však uznat, že se platové podmínky ve školství konečně po tolika letech přece jen začaly zlepšovat - hlavní nyní bude, aby tento trend dlouhodobě vydržel a platová hladina se postupně dostala na takovou úroveň, jaká je potřeba.

Vladimír Škuta

Tehdy po studiích, když jsem si byl prohlédnout Mělník a okolí, abych věděl, "do čeho jdu", a spatřil jsem od kostela soutok a vzadu Říp, celou tu nádheru, tehdy jsem hluboce pocítil, že bych právě tady rád zakotvil. A to se mi poštěstilo. Dnes, po 32 letech, jsem Mělničák - a také "Kokoříňák", protože před patnácti lety jsem se přestěhoval do Střednic na Kokořínsku, a do školy dojíždím.

Vladimír Škuta

Jsem potřetí šťastně ženatý a jsem rád, že mohu říct, že všechna moje manželství byla hezká - s oběma bývalými ženami máme velmi dobré vztahy. Se svojí současnou manželkou jezdíme často na kole po okolí a poté, co jsme si pořídili elektrokola, vyrážíme s chutí i do kopců našeho milovaného Kokořínska.

Vladimír Škuta