Z Vltavy na velké řeky a moře. Sny a plány převozníka Michala Šafránka

Nejradši tady mám rána. Z vodní hladiny je Praha jiná. Máš pocit, že všechno okolo plyne rychle, ale ty jsi na řece, která teče pomalu. Podívej se na tu skálu pod Vyšehradem, je tu tisíce let. Z vody je vidět úplně jinak. No krása.

Zdroj: Deník/Pavel Kopecký

Udělal jsem si zkoušky na velitele malého plavidla a kapitánské zkoušky. Chtěl bych jezdit s velkými loděmi po Labi a Rýnu. S loděmi musí mít člověk cit, každá je jiná, jinak reaguje, má jinou citlivost. Musíš znát proudy a celé dno řeky. Je to úplně jiné, než řídit třeba auto. Auta se všechna ovládají vesměs podobně.

Zdroj: Deník/Pavel Kopecký

Mým snem je ale vyrazit na moře s cestovatelem Rudou Krautschneiderem. Obdivuji jeho dobrodružství, na plachetnici obeplul Antarktidu. Zašel jsem za ním a řekl mi, že mě klidně vezme na svou palubu. Plavba s ním bude nejméně na rok. Musím si našetřit peníze na rok života na moři a spoustu věcí se naučit.

Zdroj: Deník/Pavel Kopecký

Kromě lodí je mým druhým světem sauna. K práci saunového mistra jsem se dostal přes mého otce, který pracoval jako údržbář v bazénu. Tam jsem poprvé zkoušel saunový ceremoniál. Naprosto mě to uchvátilo. Zkusil jsem se zeptat na práci v jiném aquaparku, ale vzali mě pouze jako plavčíka. Musel jsem být trpělivý. Místo sauna mistra se pak uvolnilo až po roce.

Zdroj: Deník/Pavel Kopecký

Existuje i mistrovství republiky v saunovém ceremoniálu. Není to ani tak o soutěži, ale o setkání. Všichni jsou tam skvělí, potkáš tam opravdové saunové mágy. Já mám nejraději rokenrolový ceremoniál, u kterého žongluji a tancuji jako rocková hvězda. Lidé to milují. Pracuji každý den, dvacet dní v měsíci jsem na přívozu pod Vyšehradem a ve zbytku času jsem v sauně. Málokdy mám volný víkend. Vlastně to ani není práce, ale relax.

Zdroj: Deník/Pavel Kopecký