Píše se rok 1952 a také ve Slušovicích vzniká Jednotné zemědělské družstvo. Ani zde se rolníci nedokážou ubránit nátlaku nové vládnoucí třídy a někdy i ke své nelibosti musí vstup do družstva podepsat. Ještě řadu let od založení nenapovídá nic tomu, že právě z tohoto dílku socialistického hospodářství kousek od Gottwaldova se stane fenomén, který neunikne pozornosti jak Západu, tak i vysokým pohlavárům tehdejšího Sovětského svazu.

Za vším stojí zejména jedna tvář František Čuba. Syn zemědělce a hospodáře z nedaleké Březové měl vždy k polím i dobytku blízko. Slova jako píle, odhodlání a neuvěřitelná výdrž mu byla zcela vlastní. Vysokou zemědělskou školu ukončil s červeným diplomem, v roce 1963 nastupuje do čela JZD jako jeho předseda.

Během čtvrtstoletí se z JZD Slušovice stává ikona, vzor, modla, vyhledávané pracoviště, výstavní skříň. Prostě socialistický zázrak. V době, kdy se hlavní pozornost upínala na doly a železárny, najednou vyniká zemědělský podnik.

Když František Čuba v roce 1987 v televizní tiskové konferenci (dodnes dostupné na webovém kanále youtube.com) představoval ekonomické údaje družstva, mnozí soudruzi v podobném postavení mohli puknout závistí.

Tisková konference

„Jaká je vaše činnost?“ ptal se moderátor „Chov skotu, pěstování kukuřice, mikroelektronika, výroba zemědělských strojů, zemědělská chemie, biochemie, zpracování zemědělských potravin,“ odpověděl Čuba. Nevídaný rozsah. „A objem výroby a služeb v roce 1986?“ „Tři a půl miliardy korun,“ pohotově odpověděl Čuba.

To vše v letech, kdy výplaty zpravidla dosahovaly něco kolem tří tisíc Kčs. I tempo růstu družstva bylo nevídané. Třicet procent během několika let od začátku roku 1980.

Kdo zažil reálný socialismus, ví, jaká bývala nejen v 80. letech pracovní morálka. Kdekdo hleděl, jak si v šatně zdřímnout, jak výhodně marodit, prostě jak se ulít. Ve Slušovicích to tak nebylo. František Čuba dobře věděl, že pokud chce uspět, musí se makat na 100 procent. Doslova. A vydělá si jen ten, kdo opravdu pracovat bude. Když se díval na tristní výkony některých částí národního hospodářství, měl jasno.

Z fakt a čísel

Průměrná roční dojivost
Například v roce 1985 průměrná slušovická kráva nadojila ročně 6000 litrů. To bylo dokonce o pár litrů více než průměrná kráva v USA. V Británii to bylo něco pod 5000 litrů. Pro porovnání od roku 1961 se dojivost zdvojnásobila. Stál za tím i chov výnosných plemen, kvalitní krmivo a celková péče o zvířata.

Hektarové výnosy obilovin
Ve Slušovicích se dařilo podobně jako ve Velké Británii. V roce 1985 šlo o šest tun sklizně na hektar. USA v tomto ohledu zaostávaly.

Výkony
Největší hospodářský boom zažilo JZD Slušovice v 80. letech. Zatímco v roce 1981 šlo o 905 milionů Kčs, v roce 1989 už výkony přesáhly 6 miliard.

Zdroj: Kvalifikační vysokoškolská práce Analýza personálního řízení ve firmě Baťa, a. s. do roku 1939 a ve firmě JZD AK Slušovice do roku 1990

„Máme málo výkonné technicko-hospodářské pracovníky. Bojí se důsledků, které razantní rozvoj přináší. Nejsou vytvořeny podmínky pro organizování takovéhoto rozvoje. Tito naši technicko-hospodářští pracovníci nejsou pro takový rozvoj motivováni,“ věděl.

Právě na Čubovu motivaci lidí se ve své vysokoškolské kvalifikační práci zaměřila studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Miroslava Klvačová, která pročetla literaturu věnovanou právě slušovickému fenoménu. Vysledovala, že princip přístupu k peněžnímu motivačnímu systému lze charakterizovat příslovím „Bez práce nejsou koláče“. Již tři základní zásady potvrzují nutnost vysokého nasazení 1. Zákaz pití alkoholu pod pokutou. 2. Kdo z družstva vystoupí, zpátky přijat nebude. 3. Pozdní příchod na pracoviště znamená den bez práce a mzdy.

Dále pak, že stejně jako u Bati byla v JZD Slušovice zavedena hmotná zainteresovanost pracovníků na výsledcích podniku. „V jednotlivých pracovištích převzal pracovník (traktorista, ošetřovatel, opravář) nebo malý kolektiv pracoviště do socialistické péče. S tím přebral budovy, stroje, zařízení, zvířata, pole a také úkoly, povinnosti, práva a plán. S plánem souvisely jen ty ukazatele, na které měl pracovník přímý vliv, aby byl schopen je ovlivnit. Pracovník se tak stal přímým hospodářem na svém pracovišti a od výsledků se pak odvíjela i odměna,“ lze se dočíst ve vysokoškolské práci vycházející z dostupné literatury věnované tomuto tématu. Jde o knihy jako jsou například knihy Cesty k prosperitě: JZD Agrokombinát Slušovice či Zlínští podnikatelé Tomáš Baťa a František Čuba.

Ve Slušovicích se tak dělo za sledování moderních trendů a snahy svým špičkovým pracovníkům zajistit prostředky i vědomosti, které měli ve vyspělejších zemích. A právě chuť Západu šla okusit i z obchodů vlastní sítě Kvatro, kterou bylo možno přirovnat k Tuzexu. Anebo někteří vzpomenou i Pepsi-Colu, která se v pobočném závodě začala pár měsíců před revolucí stáčet do plastikových lahví. Otevření linky se zúčastnil i velvyslanec USA.

Svého vrcholu JZD Slušovice dosahují v roce 1989. Téměř sedmimiliardové tržby, sedm tisíc zaměstnanců po celém Československu, zahraniční akvizice. „Neexistuje socialistické nebo kapitalistické podnikání, je prostě podnikání,“ říkával Čuba.

Záměrná likvidace? 

Transformaci do nových časů však JZD nezvládlo. Po listopadové revoluci se postupně rozpadlo. Pravé důvody už lze jen složitě popsat a hlavně věrohodně prokázat. Lze však dohledat například článek ve slovenském časopise Farmář, kde období po roce 1990 popisuje Čuba jako údajnou záměrnou likvidaci Slušovic ze strany nové státní moci, kdy výsledkem byla nedůvěra zákazníků či neochota bank půjčit peníze.

Jak vidí polistopadový výboj herec Jan Hrušínský a eurokomisařka Kateřina Konečná?

Také se mluvilo o tom, že na Čubových penězích stojí vznik řady nových firem na Zlínsku v 90. letech. Ale je to pořád jenom prý. Jisté naopak je, že JZD Slušovice dokázalo nadmíru efektivně fungovat i v dobách řízené socialistické ekonomiky. Žilo si svým životem, velice šikovně nacházelo skuliny v systému, což zase nebylo moc po chuti řadě členů z vedení KSČ . Ale „sestřelit“ silou si Františka Čubu a jeho nejbližší spolupracovníky nikdo netroufl.

Není bez zajímavosti, že v lásce ho neměl ani Václav Havel. „Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají našim potravinářstvím,“ hlásal z tribuny nadšenému porevolučnímu davu. Je to trochu v kontrastu se slovy tehdejšího ekonomického náměstka JZD Slušovice Františka Trnky. „V době socialismu našlo v JZD AK Slušovice práci mnoho politicky nepohodlných či z KSČ vyloučených lidí. Čuba posuzoval pracovníky pouze dle jejich výkonnosti, ne politické činnosti,“ uvedl v jedné ze svých knih.