Malá slečna sice občas pláče tak hlasitě, až se její rodiče navzájem neslyší, jindy je ale zase hodná a tichá jako andílek. V takových chvílích patří Pavlína a Luboš Nalezínkovi mezi nejšťastnější rodiče na světě.

„Většinou od sedmi do devíti večer křičí. Na druhou stranu, jak se vyřve, tak pak spinká až do rána," vypráví tatínek, kterému nedělá problém přiložit doma ruku k dílu. Nebrání se ani přebalování, pokud na ně ovšem vidí. „V noci mi to vadí, nemůžu si totiž rozsvítit, abych ji neprobudil. Přitom já nemám tak dobré oči jako maminka, takže mi to nejde," připomíná.

Tři čtvrtiny postele

Štěpánka tráví většinu noci ve své postýlce, k ránu po probuzení ji ale rodiče berou mezi sebe. A pak se občas diví, že se do postele nevejdou. „Ačkoli je zatím malá a ještě neumí lézt, zabere třeba i tři čtvrtiny postele. My se pak tísníme na tom zbytku," říká Luboš Nalezínek, který pochází z Mělníka a do Štětí se přistěhoval teprve na začátku letošního roku.

„Manželka je místní rodačka, a když jsem změnil práci a přestal dojíždět do Prahy, přestěhovali jsme se sem," vysvětluje. Ze Štětí to navíc mají podobně daleko k prarodičům z jeho i manželčiny strany. „Naši bydlí na Mělníku, Pavlínčini rodiče zase v Dubé. Všichni se o Štěpánku starají a rozmazlují ji, jak jen můžou. Dokonce by chtěli i víc, ale zatím to není možné, je ještě malinká," podotýká tatínek a dodává, že v každém z těchto měst má rodina svoji trasu, kam chodí společně na procházky. „Na Mělníku jezdíme kolem potoka, tady podél Labe a v Dubé vyrážíme do Nedamova," popisuje otec, jenž nemohl být přímo u porodu, přestože to bylo v plánu.

Čekání na porod

„Dcerka šla císařem o měsíc dřív. Na porodním sále jsem proto nebyl, ale čekal jsem hned vedle a jakmile byla na světě, přinesli mi ji, abych ji mohl očistit," vrací se ve vzpomínkách k 15. červnu.

S Pavlínou se Luboš Nalezínek zná zhruba dvanáct let, životními partnery jsou ale teprve asi dva roky. I když…

„Byli jsme spolu už předtím, ale dali jsme si pauzu a po ní se k sobě zase vrátili. Už jsme alespoň věděli, do čeho jdeme a co můžeme od toho druhého čekat," vysvětluje tatínek, jenž pracuje v realitách. Jeho manželka je zase učitelka na prvním stupni základní školy, s malými dětmi má proto nemálo zkušeností. „Dá se říct, že to s nimi umím. Vím, co mě čeká, až Štěpánka povyroste, a těším se na to," říká žena, která se o svou prvorozenou nemusí bát.

Pes bodyguardem

Kromě ní a tatínka na ni totiž dohlíží také další člen rodiny, pětikilový kříženec krysaříka a jezevčíka. „Na začátku jsme měli strach, jestli na ni nebude žárlit, ale on ji miluje. Sedí u kočárku a nikoho k ní nepustí. Dokonce ani labradora, kterého mají doma naši," vysvětluje Luboš Nalezínek.

Díky umístění na stupních vítězů získala Štěpánka dárek od mělnické firmy JAKU, partnera ankety, a zároveň postoupila do velkého finále soutěže. V něm bude začátkem příštího roku usilovat o titul Miminko roku 2015.