V úterý oslavil Vašík Karnet z Mělníka tříměsíční narozeniny. Na svět přišel v místní porodnici. Od chvíle, kdy se s maminkou Pavlou vydal domů, je kolem něho pořád živo. Aby ne, když má o sedm a o patnáct let starší sourozence. A v baráčku na něho čekala ještě labradorka Bára a dvě kočky.

Tatínek Petr přiznal, že narození Vašíka nebylo plánované. Ostatně Karnetovi podle jeho slov neplánovali žádné ze svých dětí. „Prostě to přišlo," pokrčil rameny muž, který tráví hodně času v práci, a tak se do péče o nejmladšího člena rodiny příliš nezapojuje. „Když jsem doma a je to třeba, tak hlídám. Nebo večer Vašíka koupu. Zvládnu všechno, ale moc to nedělám," práskl na sebe.

Mamince s Vašíkem pomáhá i dcera Aneta, tu však v září čeká střední škola, začne studovat interiérový design, a tak se bude muset soustředit na jiné povinnosti.

Nový začátek

Pomocnou ruku rádi podají také Pavlini rodiče. „Naši mi hodně pomáhají, můžu se na ně spolehnout, za což jsem jim nesmírně vděčná," popsala trojnásobná maminka, podle níž je výchova dětí, které jsou od sebe věkem poměrně dost vzdálené, jako kdyby vychovávala tři jedináčky. „Začínáte úplně nanovo. Spoustu věcí sice nezapomenete, ale některé novinky… Třeba když se mě v porodnici zeptali na monitor dechu, tak jsem jen koukala, to za Anetky nebylo," připomněla.

Naopak přítomnost tatínka u porodu byla možná už před patnácti lety – a Pavel Karnet si ji nenechal ujít. Tehdy, ani nyní. „Byl jsem u všech porodů. Poprvé jsem byl hodně vykulený, co se děje, navíc Anetka byla malinká, a když mi ji dali do náruče, měl jsem ji v jedné ruce. Bylo to zvláštní. U Vojty už jsem věděl, jak to probíhá, ale pořád tam bylo určité napětí a strach. Doktor mi na rovinu řekl, že kdyby to nešlo dobře, okamžitě musím pryč, takže jsem měl určitý respekt z toho, co se bude dít. Ale u Vašíka to bylo takové rychlejší, to jsme zvládli dobře," popsal své zážitky z porodního sálu. „Teď naposledy to měl jako promítání v kině, seděl v křesle opodál a jenom koukal, při předchozích porodech mě alespoň držel za ruku," upřesnila Pavla Karnetová se smíchem.

Pohlaví? Překvapení

Až do porodu samotného Karnetovi nevěděli, jestli jim do rodiny přibude kluk, nebo holka. Pohlaví dítěte si prozradit nenechali. „Říkali jsme si, že když už máme holku i kluka, tak to třetí bude překvapení," připomněla maminka Pavla, která neměla ani předem vybrané konkrétní jméno pro nového člena rodiny. „Nějaké návrhy tam byly, ale že to bude Václav, se rozhodlo až na porodním sále," prozradila s tím, že zvítězilo rodinné jméno po dědečkovi a pradědečkovi.

Malý Vašík do domácnosti bez problémů zapadl. Aneta sice chtěla spíš sestřičku, nicméně na brášku nedá dopustit. A Vojta už se těší, až Vašík trochu povyroste a bude s ním moci řádit. „Prý mu bude půjčovat hračky a hrát si s ním," poznamenala Pavla Karnetová. I čtyřnozí členové rodiny si nový přírůstek hned očichali, ale zatím k němu příliš nechodí. Nicméně se ho nebojí, mají už totiž za sebou trénink od Vojty. „On byl takový malý terorista, Báru tahal za uši a strkal jí prsty do nosu. Je to úžasný pes, nechala si všechno líbit, nikdy se neohnala," chválila labradoří povahu žena, která se se svým mužem seznámila při studiích na internátě v Kladně. „Přijel tam mojí spolubydlící opravit auto, znali se od nich z Litoměřic. Postupně jsme se dali dohromady a jsme spolu už sedmnáct let," uzavřela Vašíkova maminka.