Důvodem je hlavně to, že Šimon je věčně usměvavý klučina, který snad ani neví, co je pláč a své rodiče nechává v noci v klidu vyspat.

Maminka Marie Miková a její životní partner Jaroslav Groh jsou ze svého rodičovství nadšení. Šimon je jejich prvorozené dítě, kluk jako buk. Když se 13. června narodil, měřil pětapadesát centimetrů a vážil kolem čtyř kilogramů. Zkrátka pořádný pořízek. A dál roste jako z vody.

„Chutná mu, pořád přibírá," pochvaluje si novopečená maminka a dodává, že díky tomu, že je Šimon pořádný dlouhán, na něm nabraná deka nejsou vidět.

Na druhou stranu právě jeho velikost způsobila, že samotný porod byl pro Marii Mikovou tak trochu hororový zážitek. Těhotenství si sice užívala plnými doušky, o tom, co je to těhotenská nevolnost, četla jenom v časopisech a odborných knihách, při porodu si to ale plně „vynahradila".

„Doktoři věděli, že Šimon je velký, a tak nechtěli, abych přenášela. Takže mi porod vyvolali přesně na termín," vypráví maminka. „Jenomže malému se na svět asi ještě nechtělo, bylo to dlouhé a komplikované," vkládá se do vyprávění Jaroslav Groh. „Pupeční šňůru měl omotanou kolem krku a dokonce museli použít kleště," připomíná. Když proto jeho partnerka krátce po porodu prohlásila, že žádné další dítě už nechce, ani se jí nemohl divit. „Nicméně už mě to přešlo, je to za mnou. Na to špatné jsem rychle zapomněla," usmívá se Marie Miková, zatímco otec jejího prvorozeného syna plánuje, jak Šimonovi časem pořídí sestřičku…

Do té doby si bude muset Šimon vystačit s roční sestřenicí Barborkou. A také se čtyřletým strýčkem a devítiletou tetičkou, malým bráškou a malou sestřičkou své maminky. „Naši jsou rozvedení a se současnými parnery si každý pořídil ještě jedno dítě," objasňuje situaci Marie Miková. Má to určité výhody, po obou příbuzných totiž Šimon podědil spoustu věcí. Oblečením počínaje a postýlkou či přebalovacím pultem konče.

Podle svých rodičů je Šimon až neskutečně hodné dítě bez jediného zlozvyku. „Jen ho občas trápí prdíky," říká tatínek Jaroslav Groh, kterému pomoc při péči o synka vůbec nevadí. I když do přebalování se zrovna dvakrát nehrne. „Jak přijde na výměnu pleny, tak já Šimona svéknu, ale zbytek nechávám na Máje. Nicméně ho zvládnu úplně sám třeba vykoupat, on má vodu rád, je v ní spokojený," dodává majitel jednoho liběchovského krámku.

Problém nemají rodiče ani večer, když synka ukládají ke spánku. Šimon je totiž schopný spát skoro celou noc a na jídlo se probudit třeba jenom jednou. „Zrovna před pár dny udělal rekord, v osm usnul a vzbudil se až v pět ráno. Ale je pravda, že pak byl tak hladový, že mu mléko teklo i nosem," směje se Jaroslav Groh.

Šimon není ani žádný uplakánek, na rozdíl od své starší sestřenky. „On skoro vůbec nebrečí. Brácha mi říkal, že Barborka dokáže brečet i několik hodin v kuse, to Šimon pokud spustí na minutu, je to hodně," pochvaluje si tatínek. Při otázce, po kom Šimon v tomto směru je, mají oba rodiče jasno. „Po mně ne, já prý býval uřvané dítě," práská na sebe Jaroslav Groh. „Maminka říkala, že já byla hodná," doplňuje Marie Miková.

Ta zatím nechce Šimona nikomu půjčovat, ačkoliv nouzi o „hlídací" příbuzné novopečení rodiče rozhodně nemají. Společně s nimi žijí v dvougeneračním domě ještě Jaroslavovi rodiče a také oba Mariini rodiče bydlí nedaleko.

„K tátovi chodíme na procházky. Nebo vyrazíme do aleje, ta je tady kousek od nás  a není tam žádný provoz," připomíná maminka. „Až bude Šíma starší, určitě jejich nabídky na hlídání využijeme, Ale zatím si to užíváme sami," doplňuje ji její životní partner, který by se časem měl stát jejím zákonným manželem. „Svatbu plánujeme, ale až malý trochu povyroste. Třeba za rok nebo dva," uzavírá Jaroslav Groh s tím, že v tu dobu už nejspíš budou mít také pejska, aby si měl Šimon s kým hrát…