Nechybělo mnoho a Tomáš Zavadil mohl své narozeniny slavit ve stejný den jako jeho prvorozená dcera Lucie. Přítelkyně Jana mu nakonec dcerku porodila necelých čtyřiadvacet hodin před jeho třicetinami.
„Byla pěkným dárkem," vzpomíná tatínek na devatenáctý březen letošního roku, kdy svou partnerku doprovodil do porodnice a dokud ji lékaři neodvezli na sál na císařský řez, byl neustále u ní. „Užil si to na maximum, byl mi oporou od začátku do konce," chválí svého přítele maminka Jana.
Rodina žije v domě v Odoleně Vodě spolu s Tomášovými rodiči, starší pár v přízemí, mladý s dcerkou v patře. „Rodiče nám hodně pomáhají, když to jde. Ale Lucinka je milionové miminko, je hrozně hodná a skoro nepláče," upozorňuje maminka, která si svou rodičovskou dovolenou užívá.
Není proto divu, že by Lucince časem ráda pořídila sourozence. „Až přijde ten pravý čas. Krátce po porodu jsem sice říkala, že druhé dítě nechci, ale už za dva dny mě to přešlo," směje se.
Nebýt Lucinky, z mladého páru by se letos stali novomanželé. S malou slečnou by si však svatbu užili jen stěží, navíc i přípravy by byly docela obtížné. Manželství se tak odkládá. Alespoň prozatím. „Uvidíme, třeba až bude Lucinka ťapat. Mohla by nám přinést prstýnky – nebo s nimi uteče," říká maminka Jana, po níž je prý Lucinka pořádně ukecaná.
Jinak je ale malá slečna zlaté dítě. A taky trošku rozmazlované, pro prarodiče z obou stran je totiž prvním vnoučetem. „K druhé babičce do Městce Králové jezdíme vždycky na celý týden," vypráví maminka.
Až bude mít Lucinka v březnu příštího roku první narozeniny, v rámci rodiny se to pořádně oslaví. Kromě tatínka se k ní totiž připojí i její teta, která se narodila osmnáctého.
