Austrálie patří v novém miléniu mezi pravidelné účastníky světového šampionátu. Na vrcholném turnaji je popáté za sebou, ale naposledy dokázala vyhrát zápas na MS v roce 2010. V Kataru má ale vysoké ambice. 

„Prvním cílem je postup do vyřazovací fáze. Tím to ale nekončí, chceme jít ještě dál. A také předvádět takový fotbal, aby na nás byli všichni doma hrdí,“ pronesl trenér Graham Arnold před šampionátem.

Dana Habayeb
Kritika MS? Štvaní médií, říká fanynka z Kataru. Západ je nevzdělaný, nezná svět

Jenže hned první utkání v Kataru ukázalo, že s postupem ze skupiny to budou mít složité. V úvodním vystoupení na turnaji schytali protinožci debakl 1:4 od Francie. Nikdo nemohl čekat, že obhájce titulu potrápí, ale jejich výkon byl tragický. Australané dohrávali ve velkém útlumu. Po šesté porážce na světovém šampionátu z posledních sedmi duelů jsou teď pod tlakem, další nezdar by jim vystavil stopku.

Na Miloše Degeneka ale s nějakým tlakem nechoďte. Ten si v dětství prošel doslova peklem, zažil totiž válku.

„Myslíte, že je to tlak? Ne, tohle není tlak,“ reagoval obránce balkánského původu na fakt, že Austrálie musí v příštím utkání porazit Tunisko, jinak přijde krach. „Tlak je, když jsem jako dítě utíkal před válkou. Tlak je, když jsem byl v šesti letech uprostřed nové války. To je tlak,“ řekl stoper, který letos v zimně přestoupil z klubu Crvena Zvezda Bělehrad do Columbusu.

Osud se s ním nepáral

S Degenekem se osud vůbec nemazlil. Rodák z chorvatského Kninu musel překonat těžký životní situace. Když mu bylo osmnáct měsíců, jeho rodina uprchla před občanskou válkou do Bělehradu. Sbalili si jen dva kufry, devět dní jeli na traktoru a živili se jen chlebem a mlékem.

Ale ani v Bělehradu klid nenašli. Když mu bylo devět let, v rozpadající se Jugoslávii se rozpoutal srbsko-kosovský válečný konflikt. Zažil i bombardování spojeneckých letadel NATO, ukrýval se v krytu. „Tyhle věci je docela těžké vysvětlit lidem, kteří to nezažili.“

Svobodu získala rodina Degeneka až v Austrálii. Tam se jeho otec Dušan, jugoslávský šampion v běhu na 800 metrů, živil jako tesař a matka Naďa myla nádobí. Rodiče se museli otáčet, aby uživili sebe a dva syny. „Jsem velmi vděčný Austrálii, že nám umožnila přijet. Teď je mi 28 let, mám ženu, dítě. Můj bratr má rodinu, moji rodiče jsou zdraví,“ svěřil se nedávno ABC News.

Radost fotbalistů Nizozemska
Fanoušek v Kataru musel sundat nafukovací ňadra. Vyvedlo ho dvacet policistů

Není divu, že Degenek nahlíží na fotbal s nadhledem. Po tom všem, čím si v životě musel projít, ho jen tak něco nerozhodí. „To není tlak, že musíš vyhrát fotbalový zápas. Vyhraješ, nebo prohraješ, ale nikdo nezemře.“