ad 1.: Silnice je v děsném stavu, je třeba se vyhýbat výmolům. Je vidět, že patrně stromy, tedy jejich kořeny, vykonávají své, nadzvedávají asfalt, který se trhá. Do toho stovky kamionů, nákladních aut i normálních vozů. Silnice se stává silnicí hrůzy. Pořád se nic neděje.
Mělnický deník píše: Hrůza!

ad 2.: Na silnici se vrhají dělníci, stroje, dopravní značky regulují celý úsek. Všude se line vůně (či smrad) asfaltu. Vše nasvědčuje tomu, že budoucnost musí být jen a jen lepší. Objevuje se krásný povrch. Lahůdka po něm jezdit.
Mělnický deník píše: Skvělé!

ad 3. Je srpen, září. Ta samá silnice, do které se investovaly asi dva miliony, je opět v dezolátním stavu. Ty díry jsou ještě horší. Už proto, že je na novém povrchu vlastně nikdo neočekává. Kdo neví, že dělníci před pár měsíci tenhle úsek vlastně zrekonstruovali, tomu to ani nepřijde. Tomu, kdo to ale ví, je mdlo,

Mělnický deník se začíná o šlendrián zajímat. Rozhodně nebude psát: Skvělé!

ad 4.: Včera se na silnici, snad náhodně, objevily značky upozorňující na šílený stav vozovky. Proč náhodně? Připadá mi to směšné! Objevily se tam tak nějak v čase, kdy jsme se o úsek začali zajímat a volat kompetentním.

Závěr: Za vším stojí voda, která tam prosakuje. na odvodnění nejsou peníze. Stálo by to 19 milionů. Tak jsme provedli jen ošálení veřejnosti za dva miliony. Patrně tam každý rok milion věnujeme a za pár let investujeme to, co jsme mohli investovat nyní do komplexního vyřešení. Jenže do té doby budeme jen látat a látat. A budeme opět stát na startu, u bodu číslo 1.

Že na to nejsou peníze?

To je možné. Pak se ptám, kdo ten povrch, který je absolutně k ničemu, zkazil a kdo ho zaplatí!
A že nejsou peníze? Co mi je potom! Já do těch děr najíždím při každé jízdě…