Poslední dobou od přátel slýchávám jen samou kritiku na výběrová řízení vypsaná na obsazení různých míst, ať už ve fabrikách větších i menších, nebo ve státních institucích. Říkají, že nezáleží ani tak na vzdělání jako na dobrých známých, bez nichž nemají šanci se někam dostat. A já to mohu jen potvrdit, bez šikovného popíchnutí se člověk téměř nikam nedostane.

V dřívějším zaměstnání jsem se vydal zkusit štěstí asi na pět konkurzů. A výsledek? Nic překvapivého. V obálce stálo – byl vybrán jiný uchazeč… Když jsem se potom dozvěděl, že obálku s textem příjemnějšího znění otevřel synáček sekretářky ředitele nebo švagr, bratranec či snacha, bylo mi všechno jasné. Usoudil jsem, že už asi nemá cenu se o cokoli pokoušet.

Nejhorší na tom je, že i přes předem nominované uchazeče je vypsáno formální výběrové řízení, které dá naděje „neznámým“, ve většině případů schopnějším uchazečům. Ti pak odcházejí z pohovorů řádně vyzkoušeni z toho, jestli umějí přeložit Ema mele maso do němčiny nebo zda zvládnou napočítat do pěti. A to jen aby se neřeklo, že se jich nikdo na nic nezeptal.

Taková situace není jen u výběrových řízení na obsazení pracovních míst, ale stejné to bývá i s výběrem firem. Proto si kladu otázku, jestli mají výběrová řízení v dnešní době ještě vůbec nějaký smysl. Nebo jde jen o nutnou formalitu, jak nenápadně prosadit svého koníka?