Když jsem byl dítě, pamatuji si na svoji oblíbenou hračku: byl to pes, kterému se otevřela tlama a ukázalo se spousta zubů. Při otevření mechanické tlamy se natáhl mechanismus, kdy při stisknutí „špatného“ zubu se tlama rychle zavřela a hráč musel prstem uhnout. Byla to taková ruská ruleta pro děti.

Ze současné situace mám podobný pocit, jen se netýká pouze dítěte s hračkou. Pokud si nemůžete dovolit žít v bunkru a musíte chodit do práce, na nákup, vaše dětí chodí do školy a podobně, máte smůlu; stačí, když vy, nebo někdo z domácnosti, potkáte někoho s covidem a čeká vás karanténa, testy a možná další karanténa, když virus z vašeho těla rychle nezmizí.

Při rostoucích číslech se tak nabízí otázka „kdy“ virus chytíme, nikoliv „jestli“ virus chytíme. Někdo o něm neví a přejde ho jako rýmu, další může skončit na jednotce intenzivní péče. Taková vidina ale nejde dělat donekonečna.

Vláda v mnoha ohledech již přitvrdila. Jak ale ukazuje zkušenost z Izraele, efekt opatření, jakkoliv tvrdých, nebyl hned. S nadsázkou by se dalo říct, že bychom možná měli začít stavět covidové sloupy. Uškodit to rozhodně nemůže.